Chata

Fiala & Franz: Ari Aster wannabe. Mají na to? Snad. Kdo ví.. Pozvolné stahovaní přikrývky tajemna, slow burn tempíčko a psychologické šachy jsou fajn, pokud atmosféra dokáže vtáhnout a tady, když už to vypadalo, že se jí to podaří, vždycky přišla hluchá pasáž, která jen zvýraznila, jak to má Austrian Anti-kid duo celé postavené jen na hliněných nohou. Navození sklíčenosti a znepokojení by měl být prostředek a ne vše, co mohu nabídnout.. Na rady je teď už asi pozdě, ale pan Pavéza by si měl uvědomit, že nechat své děti na odlehlém místě s psychicky nestabilní pacientkou a nabitým revolverem, je stejně netaktické, jako sednout si před Šmaka na kanystr s benzínem a nadávat mu do tupých červů.. (30.04.2020)

Na takú chatu by som nešiel. Všade zima, žiadne soby a ešte aj ten blbý ľad sa pod vami prelomí. Ale inak riadne psycho. Miestami príliš ukričané hlavnou herečkou, ale naozaj len zriedkavo, väčšinou tie delirické časti vychádzajú veľmi dobre. Takto si predstavujem horory nového typu. Väčší rozpočet, pár vylepšení (napríklad záver, ktorý by nejako prekvapil či šokoval) a bol by z toho kinotrhák. (28.04.2020)

Atmosféra v určitém bodě vskutku kulminuje a divák dlouho marně hledá záchytné body, protože ty zkrátka neexistují. Chata daleko od civilizace a macecha s poměrně nepěknou minulostí. Koho by napadlo téhle paní svěřit děti. V jistém bodě jsem se z filmem rozešel, protože jsem si přál aby se vydal trošku jinou cestičkou. Škoda. 60% (04.05.2020)

Mám s Chatou vlastně jediný, a to dost podobný problém jako s režijní prvotinou dua Franz+Fiala Goodnigh Mommy. Opět mi ten film přišel průhledný. Sice ne hned po pěti minutách jako minule, ale nejpozději někdy kolem poloviny už mi bylo jasné, o co kráčí a kam se to vyvine. A opět si nejsem úplně jistý, jestli režiséři počítají s tím, že divák už pointu tuší (některé z náznaků jsou imho až příliš očividné!), anebo je závěrečné vyložení karet opravdu míněno jako překvápko. Nicméně - konceptuálně je to vymyšleno lépe než předchozí film a lépe funguje i čistě hororová stránka, kdy po většinu stopáže jede psycho-horror-winter atmoška na plný plyn. Nekompromisní patnáctiminutová koncovka je pak u mne už vyloženě na pět hvězd. Takže rozhodně potěšilo, pro příští film si ale přeji, aby režiséři tu svou hru na oblafnutí rozjeli trochu důmyslněji, anebo hráli rovnou s vyloženými kartami už od začátku :) #KVIFF2019 (30.06.2019)

Tolerance, natožpak spřátelení dětí s novou partnerkou otce, kvůli(?) které se rodiče rozešli (a hůř), není nikdy lehké a tvoří páteř tohoto psychologického teroru ze zamrzlé chaty u jezera. Opravdu originálního (také plíživě atmosférického a pomalého), kdy jsem předlouho netušil, o čem bude a kam se vyvine (mj. se s onou slečnou pojí pohnutá minulost). I když jo, pointa mě napadla jako jedna z variant, ale její nekompromisní dohrání ji pořádně přitvrdilo. (14.03.2022)