John Wick 2

Jednička byla fajn, ale Stahelski v ní kaskadéra nezapřel a některé elementární prvky tam chyběly. Dvojka je lepší. Mužná, hmatatelně surová a tvrdá, zároveň natočená relativně za pakatel a přitom stylová, jako televizní reklama na nový model Mercedesu. Scény v Itálii, nebo ve skleněném bludišti hovoří za vše. Funguje to i jako plnohodnotný akční film, jehož mytologie je oproti prvnímu dílu level up, děj je vrstevnatější a přestřelky ještě šťavnatější. Vůbec akce jako taková je prvek, který je dotažen k dokonalosti. Málokde uvidíte taková komba, tolik střelby a hlavně tak neskutečně přehledně, a chlapsky silově natočené bojové scény. Mnohdy bez střihu a úhybu kamery. Je tedy jasné, že Reeves se nadřel, ale hlavně že tím žije a zbožňuje to. Herecky téměř bez výhrad rovnoměrně rozvržené. Super štěky Franca Nera, Stormera, Fishburna. Božský Common v roli tvrdého bodyguarda. Vůbec bitky mezi Reevesem a Commonem byly jedny z nejlepších co kdy kdo natočil. Konkurovat tomu může snad jen Raid. Jestli to takhle bude bobtnat dál, máme se ve trojce na co těšit. (26.02.2017)

Popis Johna Wicka 2 očima dítěte: "Je to o pánovi co střílí jiný pány do hlavy a zastřelí jich hrozně moc a fakt všechny do hlavy." Svátek pro fandy akčňáren. Hravá žánrová stylovka s údernou, choreograficky nápaditou a přehledně natočenou, jedním slovem LUXUSNÍ akcí. A s velmi sympatickým obsazením. První polovina mě moc nebavila, ale ta druhá je fakt jízda. Bezďácký gang pobavil. (03.06.2017)

Christian Grey si může své pomůcky strčit pěkně hluboko. John Wick je totiž pravým ztělesněním ženského snu. Milující partner, který se pro lásku vzdá prestižního a výdělečného zaměstnání. Člověk, který se láskyplně stará o své štěně, ale také extrémně schopný a silný muž, který pomstí narušení vaší památky a k tomu ještě mluví plynně několika jazyky a umí se oblékat! Pro muže tu jsou zase palné zbraně, rychlá auta a přitažlivá žena, která vám nemůže odmlouvat, neboť je němá./// Ale dost vtipků. Dvojka přináší všechny atributy, kterými se jednička stala zjevením v akčním žánru. Dočkáme se tedy znovu nabitých akčních scén, které jsou naprosto přehledné, a samozřejmě nekompromisního hlavního hrdiny s bolestí v srdci a psem po boku. Nahlédneme více do tajemné mytologie zabijácké subkultury a sítě hotelů Continental, kterou Kolstad rozvádí do neskutečně absurdních, ale vzrušujících rozměrů (ti bezdomovci!). Vrací se svérázné postavy jako úslužný recepční, chápavý policista nebo korektní manažer, které v prvním díle zaručovaly, že Stahelski vše pojímá se zábavnou nadsázkou a prokládá strohými dialogy, které však řeknou více než tisíc slov. Dvojka je snad ještě stylovější a co do interiérů promyšlenější. Finále se odehrává v prostorách modernistické výstavy se zrcadly a rudým nasvícením, a to dohromady se stylem snímání vypadá, jako kdyby chtěl režisér přímočarý akčňák povýšit na umění, což nadšeně přijímám. Záporák vypadající jako Pavel Kříž zamlada se však Nyqvistovi nevyrovná a dlouhá sekvence z klubu zůstává nepřekonána, neboť akce je nyní více rozkouskovaná a určité věci se opakují. Když jde však o film, který točí stunt-double Nea, vyzvání v něm černé pevné linky a Reeves se později setká s Fishburnem na střeše, aby prohodili pár slov o „choice“ a „the one“, telelíte se blahem. [Kino] (21.02.2017)

Something wicked this way comes! V jedničce měli čokla, ve dvojce umělecké ambice. A tváří se při tom stejně smrtelně vážně... a já jim to tentokrát žeru. Důkaz toho, že headshoty patří do galerií a pozdní bondovky jsou možná přežité, ale svým důrazem na stále troufalejší sety ovlivňují i filmy, od kterých byste to úplně nečekali. Zároveň se Stahelski otrkává jako režisér a ještě víc si hraje s timingem akce, který, na rozdíl od mnoha kolegů, považuju za podstatně vymazlenější než v jedničce (už ani nevím, kdy jsem se tak přiblble usmíval při vyzbrojovací scéně). Wick se chytil přesně toho, co mě v jedničce bavilo nejvíc – zvláštní mytologie bratrstva zabijáků – a doplňuje další zajímavé střípky. Hlavní ingrediencí vedle vymazleného vizuálu, bláznivě pompézní scénografie a fantastických choreografií je pochopitelně Keanu. Ten jde proti módě osvalených bijců a zabíjí stále stejným a stále stejně průrazným pohledem. Reeves se vrací mezi elitu dveřmi, od kterých to ještě před třemi lety nikdo nečekal. A já nemůžu než konstatovat, že na trojku ve stylu "him vs the world" se prostě těším. Velmi, velmi milé překvapení, které se stejnými figurkami zahrálo ještě lepší partii. (17.02.2017)