Sabrinina děsivá dobrodružství

První dva díly jsou dost slibné, a i přes množství nelogičností a klišé jsem se tak nějak rád nechal unést tou hororově-pohádkovou atmosférou, už jen kvůli slabosti pro dané téma (čarodějnice mi vždycky naháněly hrůzu). Jenže epizoda od epizody je seriál slabší a slabší, ty logické lapsy už se nedají přehlížet ani když se člověk otočí zády k obrazovce a v neposledku se časem vytratily i poslední zbytky mé sympatie k hlavní postavě. Ten nápad převrátit klasický sitcom do vážné "dospělejší" roviny mi přišel docela fajn, problém ale je, že nová inkarnace Sabriny se bere až příliš vážně na to, jaká je to vlastně pitomost. Takže teď už jen trochu váhám, jestli to stojí za to dokoukat s tím, že finální verdikt bude velice pravděpodobně mnohem horší anebo raději ušetřit čas. Moc dobrý výsledek to každopádně není. 4/10 (14.05.2019)

Tenhle kousek je vcelku sympatický a pro nemocná, v posteli proležená odpoledne docela ideální, ale víc nic. Cítím, že cílová skupina je o už o značných pár let mladší, ale ačkoliv jsem si párkrát ťukala na čelo, tak jsem vyloženě netrpěla (oproti Riverdale, oof). Jen "středobod vesmíru/můžu všechno" Sabrina byla chvílema docela nesnesitelná, což je škoda. (08.09.2019)

Původní Sabrinu jsem měl moc rád. Ze zajímavosti jsem si pustil pár dílů této verze a bohužel mě to nijak nezaujalo. Je to snaha napodobit původní seriál, ale opravdu hororovým vážným stylem. Možná, kdybych neznal původní seriál, tak bych hodnotil jinak, ale takhle mi to prostě nejde vůbec překousnout. (27.10.2020)

Naprostá paráda. Zapomeňte na srandovní "mladou čarodějku Sabrinu", tohle je syrové, temné, skvěle herecky obsazené, a věrné původním comicsům. V podstatě tam chybí jen víc explicitního ulítlého sexu, ale tak to už by asi pro cílovku bylo moc, nejprve je trochu navykneme na Satana... :-) V porovnání s většinou současné produkce oceňuju i kvalitní masky namísto CGI shitu. (28.10.2018)

Společně s tímto, Scottem Pilgrimem a Walking Dead je to jasný důkaz toho, že komiksové adaptace zřejmě rád mám, jen mě nezajímají superhrdinové. Na první pohled moc krásně udělaná adaptace, kde se z tradičně karikaturně ztvárněných satanistů stávájí fully fleshed-out lidé se sny a problémy (Addams Family, anyone?). Vizuály zmáknuty na jedničku, jak už jsem u seriálů z produkce Netflixu zvyklý, dokonce odstranili i klasický neduh v podobě toho, že ze seriálů se stávají dlouhé filmy. Zde je sice seasonal story arc přítomný, ale epizody jsou skutečně epizodní a určitou narativní strukturu dodržují. Klasickou televizní Sabrinu mám nakoukanou, byť už jsem stihl většinu zapomenout, ale casting oproti staré verzi je skvělý, i včetně Richarda Coyla, kterého jsem dosud znal z role úplně opačného typu postavy Jeffa Murdocka z Párování. Sabrina obsazená i zahraná na jedničku se všemi pubertálními negativními stránkami a (ne)zdravou dávkou sebevědomí a la "Why must you always insist that the universe grant you special privileges?" (zmínil bych i jednu vynikající scénu z 10. epizody, ale to by byl velký spoiler). Na jednu stranu mi chybí ta nebojácná a kouzlící Sabrina z pilotu, na druhou stranu tropa "zlomit hororem člověka, který je nebojácný a plný sebevědomí" je jedna z mých oblíbených, takže to mě až tak netrápí. Dokonce mě ani netrápilo "girl power" poselství. Co mě však trápilo a trápit bude pořád je nekončící infodump od postav postavám, které by dané informace měly dávno znát. A není to proto, že by to tvůrci nevěděli, o čemž svědčí jasný lampshade hanging v podobě věty: "Thank you for stating the obvious, Hilda." (11.11.2018)