Neznámy vojak

Film je treťou verziou filmovej adaptácie románu Tuntematon sotilas (1954) fínskeho spisovateľa Väinö Lynn (1920-1992). Ten v roku 1940 nastúpil na vojenskú službu a ako poddôstojník bojoval v guľometnej rote pri obsadzovaní Východnej Karélii. Filmové verzie jeho knihy vznikali v roku 1955, 1985 a teraz tretia 2017. Scenárista Jari-Olavi Rantala tvrdí, že ich film nemá nič spoločné s predchádzajúcimi dvoma filmami. Na základe tohto filmu bola taktiež vytvorená štvordielna televízna verzia. Ja mám 180 minútovú verziu ( upravená verzia má 130 minút). Film bol natočený na území vojenskej jednotky brigády Karélia vo Vekaranjärvi a posledná bitka vo Santahamini . Dej sa odohráva v pokračovacej vojne (1941 až 1944), ktorá nasledovala po Zimnej vojne (tá vypukla 30.11.1939 keď ZSSR bez vyhlásenia vojny napadol Fínsko). Táto vojna skončila prímerím 13.3.1940 a Fínsko muselo odstúpiť Sovietom Rybársky poloostrov, Ladožskú Karéliu a Karelskú šiju. Ale v roku 1941 sa situácia zmenila a tak 10.7.1941 začali nemecké a fínske vojska boje na línii Karélie až po poloostrov Kola. Sovietske vojska ani tu neboli pripravené a útok nezastavili. Sovietsky zväz zachránila neochota Fínov pokračovať v boji po dosiahnutí svojich hraníc z roku 1940 (6.12.1941). A presne o tom je tento film. Výborné je, že je historický úplne presný. Ale hlavné posolstvo filmu je úplne pacifistické a celý film je vedený z rešpektom pred fínskymi, ale aj sovietskymi vojakmi (neukazuje ho, ako darebáka dobyvateľa). Takže ide o výborný film, ktorý vykresľuje kvalitatívne a historický spoľahlivý dramatický príbeh. Neznámy vojak je však predovšetkým vojnová dráma, ktorá v sebe nesie silu protivojnovej myšlienky, kus fínskej histórie a vieru, že človek by mal ostať verný svojim hodnotám. (28.07.2018)

(Verze: 179 minut) „Jaký to je, střílet na jinýho člověka?“ - „To nevím, já střílím jen na nepřátele.“ - „A to nejsou lidi?“ - „Ne, vůbec ne. Co já vím, chytřejší lidi, než jsem já, mi říkali, že nepřátelé nejsou lidi. Já o těhlech věcech nepřemejšlím. Antti Rokka jenom střílí a drží hlídky. Tobě doporučuju dělat to samý.“ Nejdřív jsem měl problém napojit se na postavy, když člověk nedostal prostor je víc poznat (ne nadarmo bývá ve válečných filmech nějaký ten výcvik před, aby si je divák mohl oblíbit). Naštěstí, tady na to jsou luxusní 3 hodiny a na sympatizování došlo. Tím spíš, že krom Rokky to byli opravdu normální chlápci, kteří museli krom nepřítele válčit i se svým strachem, odvahou, bojovou morálkou a zodpovědností (důstojníci). A počáteční vrtkavé, nejisté nadšení postupně u všech nahrazuje rozčarování, zklamání a touha vrátit se domů. S tím se dostavuje i sílící autentičnost, neb i postavám, kterým jako by se kulky nejdřív vyhýbaly, přijde smrt čím dál víc hmatatelnější. Škoda jen toho závěrečného „návratu“ (úplně mimo). Celkově dám silné 4*. (05.09.2021)

Tohle je válka, tohle je boj. Schválně jsem se díval, jestli jsem minimálně v evropským měřítku viděl, takhle dynamickou a akční druhou světovou válku a neviděl. Jde o to, že tady jako divák jdeš z jednoho střetu do druhýho. Válčí se fakt všude, v lese, na jezeře, na sněhu, na cestě, v zákopech, ve větších útvarech, v malých formacích, svištěný kulek tady má větší prostor než dialogy, ale co je tam skvělý, že to není nějaká bezduchá mlátička, jsou tam scény který tě posaděj k zemi i když toho máš na poli válečných filmů odkoukáno (masakr zranených, pohled do oka umírajícícho vojáka, opravdu vidíš jak mu vyhasíná život a příjemný pokuk to teda rozhodně není. ) . Vynikající kamera, střídá makro zaběry na obličeje i celek přesně tak jak má. Skvěle nasnímaný přechod finských vojáku přes ruský hranice, útok v lese, útok na jezeře. Jako jediný co mně mrzí, že na Febiu byla ta kratší alternativní verze, protože to je 45 minut minus a to u takovýho filmu fakt zabolí a bojím se bojím, že už nebudu mít šanci vidět dlouhou verzi. Za mně topkovej válečnák a finská filmová jednička . (15.03.2018)

Tří hodinový finský epos, který je nadupaný akcí a reálnými až nereálnými bojovými sekvencemi, kdy Rokka je oproti Rambovi akorát ukecanější. Výborná práce s lokacemi, ale chybělo mi tam více práce s postavami, oželil bych i některé bojové scény, pokud by byly více rozvinuty alespoň hlavní postavy. Ty totiž v průběhu umírají, ale vztah se k nim pořádně nedal vytvořit. To v mých očích ubírá trochu na kráse, protože jinak je to opravdu povedený film. Rozhodně lepší a propracovanější, než třeba Sevastopol a nebo Tichá jitra z východu. (30.09.2020)

Finská hnisající rána tímhle nacionalickým filmem rozhodně vyčištěna nebyla. Roztříštěný příběh bez hlavní postavy, kterou snad supluje voják s nadpřirozenými schopnostmi, je velice špatně scenáristicky zpracován. O to více překvapí výborná režie, která na tento hloupý film plýtvá nápady. Finská hrdost na spolubojovnictví s nacistickým Německem je pro našince nepochopitelná. Extrémní nacionalismus a potřeba dokázat pomyslnou finskou nadřazenost zdůrazní i závěrečná věta filmu, světe, obdivuj Finy, jejich území nebylo za II. světové války okupováno. Jak vidno, Finům stačí k radosti a hrdosti skutečně málo. (24.08.2020)