Být či nebýt

Úvodní situace s Hitlerem v ulicích Varšavy je geniální na tolika rovinách, že to je až těžko představitelné. Práce s očekáváním diváků, s filmem jako médiem (víme, že nejde o skutečného Hitlera, ale herce - ale nevíme, že jde právě o to i v rámci filmu - pointa vtipu má teda rovinu uvnitř i vně filmu) je v tomhle jediném okamžiku dál než v obou Deadpoolech dohromady. Zbytek filmu je plný podobných hříček, i když první půlce dost trvá rozjezd. Jakmile se začnou sklízet zaseté vtipy, rychle se to najde a poslední třetina je opět geniální, takže jsem jen rozmrzelý z toho, že první polovinu jsem byl po perfektním úvodu docela uondaný a pomalu se začínal nudit. Jsem trochu opatrný při tomhle směru výtek, protože právě silným set upem a vynikajícím pay offem Lubitsch vyniká a chápu, že aby byly pointy tak silné, je potřeba opatrně dávkovat informace, o nichž divák netuší, že jsou přípravou na vtip. A v tomhle případě navíc nejde o vyprávění jednoho vtipu za druhým, jako v současných komediích, ale vybudování veškerého podloží pro to, aby se pak rozjela nepřerušená série point, která se nečekaně vrství jedna na druhou - takže když si stěžuju na nepovedený rozjezd, riskuju, že tím ohrožuju ono mistrné pletení sítí, do kterých se divák později chytne. V důsledku to vnímám hodně jako svůj divácký nezvyk na tenhle typ dávkování informací - a poměrně snadno to hážu za hlavu. Zvlášť když je jasné, že v mysli člověku zůstanou spíš ty skvělé momenty než čekání na ně. (13.12.2018)

Výborná komedie o válce, kde jsou až neskutečné momenty, které vám natolik vyrazí dech, že se dokonce i nebudete smát. Přitom jsou to vtipné momenty, ale je strašně hezké vidět, jak si tvůrci dovolili skutečně hodně. Tohle nemohl být film, který by měl Hitler rád, a to je jen dobře. Podobné komedie se dnes už bohužel netočí, protože autoři nevědí, kde je míra a jak si rýpnout tak aby to bolelo. (11.09.2014)

Bravurní válečná komedie Ernsta Lubitsche s břitkým vtipem nabitými bleskurychlými dialogy, jejichž důkladné sledování vyžaduje více než jedno zhlédnutí (a pro českého diváka také kvalitně přeložené titulky). Na rok 1942 netradičně aktuální a velmi černý humor nutně musel dobové diváky zastihnout nepřipravené, vtipkuje se zde o gestapáckých praktikách, popravách i koncentračních táborech. Dnes už s nadhledem můžeme odvážný humor jedině docenit a označovat Být, či nebýt za jednu z nejlepších komedií 40. let. Výborně zvolené obsazení v čele s Jackem Bennym a Carole Lombard neskutečným způsobem baví, a když celé dobrodružství vynalézavých divadelních herců skončí, říkáte si, že byste jejich trampoty klidně dokázali sledovat ještě nějakou tu hodinu navíc. (08.05.2019)

„Půjdete s ním na večeři? Je to naše jediná šance.“ – „Počkat! Já rozhodnu s kým půjde moje žena na večeři a koho zabije!“ Tak zhruba do 50. minuty jde o válečný film se sem tam vtipným momentem/hláškou. Pak se však snímek promění na nefalšovanou převlekovou komedii a stává se podstatně zábavnější záležitostí. Být, či nebýt navíc diváka baví různými způsoby, od satirických narážek přes černý humor až po situační komiku, což z něj dělá koukatelnou záležitost prakticky pro každého. A některé scény jsou opravdu parádní, ať už je to třeba ikonické „Heil myself!“ či „Vůdci zcela oddaní piloti“. Vidím to na solidní 4*. „Její manžel je ten velký polský herec, Jozef Tura. Asi jste o něm slyšel.“ – „Ano. Viděl jsem ho na jevišti, když jsem byl ve Varšavě, ještě před válkou.“ – „Opravdu?“ – „Ano. To, co on udělal Shakespearovi, to my teď děláme Polsku.“ (17.07.2014)

Pre mňa ďaleko lepšie než Chaplinov Diktátor, akurát, keby sa sem pridali možno 3 scénky z toho filmu vrátane záverečnej a mierne pozmenili humor, tak by to bol už ozaj geniálny film, ale aj bez toho som sa celkom bavil a tie zápletky a prechody v obsahu deja najmä na začiatku ma dostali. Ešte aj na heilovaní sa tu dá zasmiať a zaujímavé, že o Poliakoch to natočili počas vojny Američania, teda tí, ktorí v podstate ešte im vtedy nepomohli, ale tu akoby splácali málom svoju ľahostajnosť. (28.03.2015)