Být či nebýt

Najlepšia obrana je útok, alebo najlepšia kritika je satira. Prekombinovaný a nepravdepodobný príbeh z druhej svetovej vojny, ktorý ťaží z toho, že je prekombinovaný a nepravdepodobný. Niekedy drsné ako regulérna vojnová dráma, inokedy vtipný ako zžieravá satira. Zvraty nie sú predvídateľné, ono sa to môže kedykoľvek zvrhnúť akýmkoľvek smerom, ale Lubitsch a scenáristi z toho vždy vykľučkujú a diváka prekvapia. Dôkaz, že dielo shakespearovo je maximálne nadčasové, ústredná otázka nemusí slúžiť iba ako kód, ale vystačí si v časoch vojny a nielen v nich sama o sebe. (04.10.2015)

Jsem hrdým synem svého národa. Jako správný Čech bych se tedy hrdě přidal na stranu vítěze a na pokyn nadšeně provolával slávu Führerovi. Odbojní polští herci to však viděli jinak a to je dobře, protože takové nášupy svobodomyslného humoru si násilní obsazovatelé cizích zemí rozhodně zaslouží. Zejména se pak klaním nejlepšímu polskému herci Josefu Turovi, o němž sice nikdo v celé širé Říši neslyšel, ale to nijak nesnižuje dokonalost jeho Hamleta. (01.09.2012)

Výborná komedie o válce, kde jsou až neskutečné momenty, které vám natolik vyrazí dech, že se dokonce i nebudete smát. Přitom jsou to vtipné momenty, ale je strašně hezké vidět, jak si tvůrci dovolili skutečně hodně. Tohle nemohl být film, který by měl Hitler rád, a to je jen dobře. Podobné komedie se dnes už bohužel netočí, protože autoři nevědí, kde je míra a jak si rýpnout tak aby to bolelo. (11.09.2014)

Možná jsem divný, ale mám rád, když je tvůrce uměleckého díla mnohem chytřejší než já. A u tohoto filmu to platí zcela beze zbytku! Pokaždé, když už jsem si začal myslet, že tuším, jak se příběh bude odvíjet, přišel nečekaný zvrat a vše se začalo ubírat zcela jinam. Dobře patrné je to již v úvodní expozici, tedy zhruba do chvíle, než se objeví Hitler s legendárním ,,Heil myself!" Jen do tohoto okamžiku (první cca čtvrthodina) se perspektiva vyprávění obrátí asi třikrát a vy se sotva stačíte dosmát jednomu vtipu a hned je přenesen na druhou (občas i na třetí) a je snad ještě vtipnější. A to vydrží po celou dobu filmu - nemá to slabé místo. Lubitsch byl ďábel - jeho humor je černočerný a dokonce i jeho nejbližší přátelé ho přesvědčovali, že hlášky jako ,,To co on dělal Shakespearovi my teď děláme Polsku!" jsou na rok 1942 příliš silná káva. Lubitsch se naštěstí přesvědčit nedal a vzniklo geniální, po čertech vtipné, ale i neskutečně dojemné dílo. Současní ,,provokatéři" (jako třeba tvůrci Mého vůdce) by si měli tento film pustit, a pak svá natáčení zvážit... (06.08.2014)

„Půjdete s ním na večeři? Je to naše jediná šance.“ – „Počkat! Já rozhodnu s kým půjde moje žena na večeři a koho zabije!“ Tak zhruba do 50. minuty jde o válečný film se sem tam vtipným momentem/hláškou. Pak se však snímek promění na nefalšovanou převlekovou komedii a stává se podstatně zábavnější záležitostí. Být, či nebýt navíc diváka baví různými způsoby, od satirických narážek přes černý humor až po situační komiku, což z něj dělá koukatelnou záležitost prakticky pro každého. A některé scény jsou opravdu parádní, ať už je to třeba ikonické „Heil myself!“ či „Vůdci zcela oddaní piloti“. Vidím to na solidní 4*. „Její manžel je ten velký polský herec, Jozef Tura. Asi jste o něm slyšel.“ – „Ano. Viděl jsem ho na jevišti, když jsem byl ve Varšavě, ještě před válkou.“ – „Opravdu?“ – „Ano. To, co on udělal Shakespearovi, to my teď děláme Polsku.“ (17.07.2014)