Být či nebýt

Dokonalý mix satiry, bláznivej komédie a tragikomédie z roku 1942. Príbeh je v skratke o skupine divadelníkov počas okupácie, ktorí nacvičujú hru o Hitlerovi a neskôr sa zapoja do odboja, kde svoje úlohy patrične využijú. Od tohto filmu som nejaké veĺké očakávania nemal, ale bol som milo prekvapený - inteligentný humor tej najvyššej kategórie a film, ktorý sa minimálne vyrovná podobne ostrému Diktátorovi od Chaplina. Tento film má odo mňa absolútne odporúčanie. (05.04.2005)

GENIÁLNÍ KOMEDIE. Zcela dozajista byl tento snímek velkou inspirací pro pozdější protiválečný, neméně geniální, seriál Haló Haló. V některých okamžicích jsem téměř umřel smíchy. "V Londýně Vám říkají Koncentrační tábor Erdhardt." "Ano, ano ... My obstaráváme koncentrování a Poláci táboření." :-))) Prostě humor, který se nesere s ničím. "Heil myself." :-) (21.12.2009)

Hm, poniektori spominaju ze Wilderov Stalag 17 je oproti tomuto len obycajnafraska - mno, Stalag som este nevidel a ani neviem kto tam rha. Viem len, ze to natocil Billy Wilder. No a par slov k Lubitschovmu filmu - mne teda scena kedy bol Hytler v uliciach Varsavy neprisla nijak genialna, teda doteraz nechapem ludi co tuto scenu glorifikuju. Tempo ma ale tato komedia, vyborne, to musim uznat, hercov som nepoznal, snad len zenu Clarka Gablea Carol Lombard - a i tu sa stalo velke nestastie - ake, to si precitate. Dialogy perfektne, kulisy namakane ...... absolutne hodnotenie davam preto, ze uz konecne viem kde sa inspiroval Truffaut so svojim filmom le Dernier metro : 100 % (01.10.2019)

Veľké prekvapenie. Čakal som všeličo, ale to, čo som videl ma dostalo. Videl som už niekoľko filmov podobného razenia a tri hviezdičky dávam iba preto, že film bol nakrútený počas vojny, keď ešte zďaleka nebolo jasné, kto v nej zvíťazí. Inak by to boli maximálne dve hviezdičky za Carole Lombard. Aj keď som Ninočku ocenil rovnako, rozdiel v dojme hrá jednoznačne v jej prospech. (07.05.2019)

Úvodní situace s Hitlerem v ulicích Varšavy je geniální na tolika rovinách, že to je až těžko představitelné. Práce s očekáváním diváků, s filmem jako médiem (víme, že nejde o skutečného Hitlera, ale herce - ale nevíme, že jde právě o to i v rámci filmu - pointa vtipu má teda rovinu uvnitř i vně filmu) je v tomhle jediném okamžiku dál než v obou Deadpoolech dohromady. Zbytek filmu je plný podobných hříček, i když první půlce dost trvá rozjezd. Jakmile se začnou sklízet zaseté vtipy, rychle se to najde a poslední třetina je opět geniální, takže jsem jen rozmrzelý z toho, že první polovinu jsem byl po perfektním úvodu docela uondaný a pomalu se začínal nudit. Jsem trochu opatrný při tomhle směru výtek, protože právě silným set upem a vynikajícím pay offem Lubitsch vyniká a chápu, že aby byly pointy tak silné, je potřeba opatrně dávkovat informace, o nichž divák netuší, že jsou přípravou na vtip. A v tomhle případě navíc nejde o vyprávění jednoho vtipu za druhým, jako v současných komediích, ale vybudování veškerého podloží pro to, aby se pak rozjela nepřerušená série point, která se nečekaně vrství jedna na druhou - takže když si stěžuju na nepovedený rozjezd, riskuju, že tím ohrožuju ono mistrné pletení sítí, do kterých se divák později chytne. V důsledku to vnímám hodně jako svůj divácký nezvyk na tenhle typ dávkování informací - a poměrně snadno to hážu za hlavu. Zvlášť když je jasné, že v mysli člověku zůstanou spíš ty skvělé momenty než čekání na ně. (13.12.2018)