Zločiny Velké Prahy

Co se mi nelíbilo: Detektivní zápletky tak nějak postrádaly moment překvapení, chvíli, kdy zůstanete koukat s otevřenou pusou, překvapivý závěr. Děj a postup vyšetřování často dospěl k závěru takovým pomalejším tempem, indicie jsme se dozvídali postupně, že se na konci žádné šokující vyvrcholení nekonalo. Nebylo tam poirotovské posezení plné překvapivých odhalení ;-) Co se mi líbilo: I přes výtky, hlavně to, že to je detektivka. Ty mě ke sledování vždycky přitáhnou nějak víc než jiné žánry. Herecké obsazení. A to jak hlavních postav, tak vedlejších i epizodních rolí. A za třetí, prostředí první republiky, pro které mám trochu slabost. Na rozdíl od Hříšných Lidí Města Pražského, kteří se natáčeli koncem šedesátých let, kdy po 20+ letech totality padala z domů omítka a ulice byly šedivé a ušmudlané, což se do seriálu moc nehodilo, máme naštěstí dnes už spoustu hezky opravených míst jak ve městech, tak na venkově, kam se dal seriál zasadit. Shrnutí: Říkám si ale, že když by se děj odehrával v současnosti, první díl by byl asi i můj poslední. P.S.: Víte, že jeden z herců hrál i v Harry Potterovi ;-) (12.04.2021)

Kdo má rád první republiku a tehdejší reálie, včetně architektury, umění, nábytku, talířků, tabatěrek, oblečení a dalších parafelnálií, tento seriál bude pro něho fetišistickou záležitostí. Kriminálního je v něm o trochu méně, ale koukatelné to je. Chtělo by to možná víc humoru mezi hlavními protagonisty, ale chápu, že postava Budíka je většinu času spíše frustrovaná než spokojená. Plesl je sice vynikající, ale jeho figura, tak jak je napsaná, poněkud časem ztrácí na zajímavosti, nevyvine se ze své "rakouské frustrace" v deseti dílech prakticky nikam. A to je škoda. (26.11.2023)

Od počátku se seriáloví tvůrci i herci samotní do jisté míry stylizovali do seriálu Hříšní lidé města pražského. Mnohokrát sami na toto dílo odkazovali. Je tedy logické, a filmaři se tomu ani moc nebránili, že je třeba jistého srovnání. Podle mě je hlavní rozdíl v atmosféře. Zatímco u slavnějšího kolegy působí atmosféra opravdu prvorepublikově, detektivové trochu noblesně stejně jako podezřelí a ostatní postavy, zde vydiíme místy až ponurou atmosféru, která jde ruku v ruce s velmi neobvyklými postavami. Tak předně inspektor Budík. Původně šlechta, nyní běžní lidé. A stále se na svou minulost odkazují. Nové časy jim evidentně moc nesedí. To postava Jiřího Langmajera je jiné kafe. Nejen, že přeřízne prakticky kteroukoli ženskou která se mu namane, ale svůj největší talent předvede hned v první díle. Několikrát je zdůrazněno, že je potřeba s vyšetřováním spěchat, protože ministr už jede ve vlaku,ale inspektor Rudolf Havlík si užívá v posteli a nikam nespěchá. To policejní agent Martin Nováček nenadbíhá dceři svého šéfa, ale rovnou mu ji svede. A tak trochu se zapomněl v posledním díle pochlubit nejen tím, že s dcerou udržuje vztah, ale že ji také oplodnil. Prakticky všichni pachatelé nebo podezřelí ztratili k policii repspekt a podle toho se k vyšetřovatelům i chovají. Asi úlitba modernímu divákovi. Ale tenkrát ještě měli respekt k policistům veliký a takové chování, jaké jsme mohli sledovat zde, bylo naprosto nemístné. Ostatně i v Četnických humoreskách bylo vidět, jak moc velký respekt z četníků obyvatelé měli, až na vyjímky, samozřejmě. Celková atmosféra byla místy spíše hororová nebo tajuplná. Postavy spolu rozprávěly tak, že by u toho jeden usnul. Až na pátý díl byl seriál přehlídkou nudy a nezáživnosti a to i v dialozích. Zločiny Velké Prahy nám ale odhalily to, co lze s jistotou tušit. Takhle nějak by vypadaly tehdejší seriály točené dnes. (06.04.2021)

10/10 Vhledem k tomu, že se dříve to naše slavné období první československé republiky (1918-1938) stereotypně zobrazovalo jen z pohledu konce, nikdy nechyběla hrozba nacizmu a atmosféra předčasného konce byla klíčem, jak ty prvorepublikové příběhy vyprávět, jsou Zločiny Velké Prahy dílem pokrokovým. Společně s První republikou (která sice předčasně skončila už v roce 1931) a Četníky z Luhačovic (kteří začali hezky pozvolna v roce 1919) jsou Zločiny Velké Prahy (vsazené do roku 1922) příspěvkem k moderní dramaturgii, která se najednou 20. let nebojí a neignoruje je. A to samo o sobě je jednoduše skvělé. Pořád ještě se vyrovnáváme s pohledem na masarykovskou republiku z hlediska státní kinematografie a televize, která cíleně zobrazovala jen negativní stránky ve snaze utužit názor, že dneska se máme přece mnohem líp. Takže za zásadní změnu tleskám, k samotnému seriálu mám jen smířlivý komentář o tom, že příště to snad bude lepší, když se v ČT teprve učí nové řemeslo. Potenciál ohromný, jednotlivé případy slabé, nějaká zásadní rámcová linka chybí, takže to hlavní, co můžeme sledovat je maďarská domácnost bývalé šlechty, mladá láska na zapřenou a jedno sociální drama jak vystřižené z Kmínkova Zlatého ptáčete. (10.04.2021)

Krimiseriálů historického typu u nás existuje řada a nutí diváka ke vzájemnému srovnávání. Já si seriály Hříšní lidé či Panoptikum města pražského, Četnické humoresky i seriál Četníci z Luhačovic cením daleko více v porovnání s touto krimisérií. Tento seriál mne neoslovil, je takový depresivní, ponurý, studený, temný, šedivý, neosobní, strohý, smutný a nevím jaké další přívlastky bych k němu přiřadila. Odehrává se převážně ve tmě, chybí mu lehkost a humor. Je natolik nudný, že mne nevtáhl do děje a dokonce mne přestalo zajímat v některých dílech rozuzlení, kdo je pachatelem zločinu. Žádná z postav mi není blízká, protože není přirozená i policajti jsou příliš komisní. Pokud by měl do příběhů vnášet humor mladý vyšetřovatel Šafařík či proutník Langmajer, tak to moc nevyšlo. Šafařík je postava spíše tragická a Langmajer trapná. Teď nemám na mysli herecké výkony, ale charakter postav v příběhu. (04.04.2021)