Climax

,,SMRT JE MIMOŘÁDNÁ ZKUŠENOST.…“ /// BACHA! Je to plný spoilerů, protože je to píčovina! V poslední době mám dojem, že jde vo to světu ukázat, komu víc filmařsky jebe. Gaspar Noé má našlápnuto na hódně dobrý umístění… Ale k filmu - čekám… čekám… půl hodiny čekám… co jako se bude dít. Úvodní dlouhý video z konkurzu na tanečníka. Pak dlouhej (beru – celkem zajímavej) extravagantní tanec. Pak volná zábava. Hraje debilní (ňáký techno) hudba a oni (jako voni všichni – je jich nevím… 15? 20?) pro změnu tančej a chlastaj. A kecaj. Jen tak… a pak vo píchání. A dlouho… dlouho… (nebo se mi to aspoň zdá). A furt hraje ta sračka. Pak zase tančej – teď jedou sólo… (tak holkám to celkem sluší. Je v tom kus erotiky – což má tanec dávat, ale … prostě rychloposuv!). Naštěstí se pak jedna vymočí na stojáka, takže by se mohla zábava rozjet. Jelikož furt hraje ta debilní hudba, postupně jim začíná mrdat v kebuli ( - že by měli půlhoďku na to, aby chcípli?). Někdy hezky, většinou ale teatrálně. A furt hraje ta sračka. Ozývaj se šílený výkřiky, vobčas nějakej záchvat a pak – zásadní věc – JE TICHO!. Kurva… jen na chvíli… Navíc těch mrtvejch nepřibejvá. Lesbická scéna – tak kolik na ni máme času? Aha… tak zase nic (ale nějaký prcání tady je. Ale stejně je vidět piču. Teda vlastně není…)…. Další hororovej art. Lehce erotickej, magorskej a úchylnej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vod prdele se držím dál. Smrdí hovnama. 2.) Čekal jsem, kdy a koho napadne dát závěrečný titulky na začátek, úvodní doprostřed…. 3.) Thx za titule „doummais“ a „Kasparov“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

Party skupiny tanečníků se poněkud zvrhla... Noému fakt stačí na film málo. Úvodní castingové výpovědi účastníků jsou podle mne trochu dlouhé, navíc jich je tolik, že si stejně divák nezapamatuje, co o sobě kdo řekl. Pak už nás čeká postupný přechod od špičkových tanečních čísel na parketu po apokalyptické záběry odkudsi z pekla tamtéž. Noé se sice občas zbytečně předvádí (viz práce s titulky), ale zase tolik to nevadí, protože film je skutečně působivý. (17.01.2019)

Takhle zvrtnutý večírek jsme tu ještě neměli. Geniální muzikálové jednozáběrové intro, zopár keců pro poznání postav a jde se na to. Pro účastníky/nešťastníky nežádoucně efektivně namíchaná sangria umí kouzla. Koulervoucně vtahující tripový zážitek z Noého filmografie nejpodobější Enter the Void, ale tentokrát na prostoru pár místností a jedné chodby. Tančení a jančení, kolektivní paranoja, halucinogenní šílenství. Napínavé a místama až děsivé, na Noého však nakonec v sexu i násilí docela umírněné. Čtyři hvězdy v rámci festivalové atmosféry (rozuměj konstantním hladu po inovatívních věcech), ale jinak je to stejně bezobsažná a do své formy zahleděná blbina s rádoby filozofickým vhledem jako většina jeho filmografie. [Cannes] (16.05.2018)

Dejte si trailer. Nemystifikuje. Řekne vám, co od filmu přesně čekat. Nóem políbení mohou jít naslepo. Climax je příběhově ještě víc strohý než režisérovy ostatní kusy a v daných momentech může připomínat pouhé kinematografické cvičení. Pokud ale jdete na až místy nevolnost vyvolávající audiovizuální kolotoč a ne na scénáristický skvost, budete spokojeni. Ze zvukového a obrazového hlediska Climax totiž do diváka buší brutálně. Podobně intenzivní filmový trip letos nenajdete. Celá recenze zde. (17.11.2018)

Jsou to přestylizované orgie. Od prvního výjevu dává Climax najevo, že ho zajímá jen obrazová exhibice. Závěrečný večírek na soustředění skupiny tanečníků, který se zvrhne poté, co do pití někdo dá LSD, se inscenuje jako ateliérové divadlo. Uvedou jej videovizitky aktérů, kteří se vyznávají ze vztahu k umění, drogám či sexu včetně osobní orientace, načež se tančí a slaví. Ovšem na parketu se provozují spíše vyzývavé pózy výstředních hvězd modelingu z přehlídkuoiového mola; na rozdíl od Hříšného tance se dusná erotika staví až karnevalově na odiv a pro ctitele StarDance není Climax určen ani omylem. V první půli se vlastně nic neděje, postavy ve více či méně bizarních úborech střídavě pijí, tančí, šňupají, korzují a konverzují, přičemž nejslušnější slova vhodná k citaci zní „orál, anál, gaťky dolů, bez gelu“. Monotónní sbírku siláckých řečí o sexu střídá efektní snímání tance či spíše rituálního svádění a pohazování hřívou z ptačí perspektivy. Náladu nevěstince se slečnami u tyče násobí rudá barva a dusající hudba zrychluje tempo až do stavu transu. Ovšem jak pro koho: buď mu divák také propadne, nebo pouze chladně přihlíží přepjaté Pařbě bez humoru, jejíž hrdinové připomínají členy sekty natáčející reklamu. V druhé půli se zábava podle očekávání zvrhne a člověk tipuje, co ještě Noé zapojí: rány do břicha těhotné ženy, smrtící výboj nůž, oheň, krev, vyměšování, lynč, zvířecí sex na všechny způsoby. Přičemž děs je působivější spíše ve zvuku než v orgiastických výjevech: Noé rozhodně není prvním ani posledním, kdo aranžuje Dantovo Peklo jako pornografický klip. I když je Climax hodně nepříjemný film, odtrhnout se od něj nedá. Čistě technicky lze ocenit kameru, pestrou typologii aktérů a příznivci techna se mohou k hodnocení připočíst účinnou muziku, byť třeba Rolling Stones by mohli tvůrce za využití motivu Angie žalovat. Otázkou nicméně zůstává, koho chce Climax oslnit. Pokud by hledal upocené alibi ve školometském varování „Milé děti, neberte drogy“, na to už je po osmnáctém roce pozdě. A starší diváci zase dekadentním schválnostem neskáčou na špek tak snadno, přestože jsou právě v módě. (13.04.2020)