Maják

Další z mnoha případů, kdy se režisér, možná sám zaskočený nečekaným obrovským úspěchem svého filmu u cinefilů, musí svým následným počinem překonat a čím úpěnlivěji se o to snaží, tím víc mu to uniká. Maják má nepochybně skvělé momenty, ale většinu času jsem byl spíš v módu čekání na něco víc než hodně těžkopádné metafory. (31.12.2019)

Dneska se indie říká už skoro všemu ať už v hudbě nebo ve filmu, ale tohle opravdu indie je. Brutální, násilné, sprosté, ale také artovní a opravdu jiné... Kulisy příběhu jsou až banálně jednoduché. Kus šutru kdesi v moři daleko od severoamerických břehů neustále otřískávaný rozbouřeným mořem a plískanicemi, maják, jeho strážce a pomocník. Kolem jen moře. Nečekejte však žádný Jadran. Tady se vlny za vichřic tříští přes skálu o samotný maják až do jeho poloviny... A moře je tu rozbouřené často. Klidnější počasí doprovází mlhy, takže pro zajištění bezpečnosti lodní plavby je třeba o maják náležitě pečovat. Nejen o to světlo tam nahoře, ale i o parní stroj, který pohání sirénu. Ta v pravidelných intervalech hukotem ohlašuje pozici skály. V kakofonii tohoto houkání, děsivého hučení moře a vytí větru ve střeše domku strážce majáku se divákovi velmi pomalu odvíjí příběh totální paranoi. Dva chlápci, chlast, hříchy z minulosti, výčitky a děsně malý prostor ze kterého není kam utéct . Pár dnů to jde vydržet, ale služba na majáku je dlouhá... A tak tu máme poctivé drama v opravdu interesantním prostředí. Místo bylo vybráno dokonale. Dafoe i Pattison hrají o stošest, Dafoe měl navíc skvělou starou mluvu, ale tomu celému něco prostě chybělo. Něco u čeho by se člověk více bál a pokud to mělo být drama, mělo by to divákovi zrychlit tep. Bohužel se tak nestalo a o hororu tu už vůbec nemůže být ani řeč. Buď jsem v sobě neměl flašku ginu, nebo nevěřím na mořské panny a Neptuna, snad je to i tím, že nejsem námořník, zkrátka a dobře nebyl jsem s filmem na stejné vlně. Někdy prostě super vizuál a výborné herectví nejsou vše... Dávám za 3 mrtvé racky. * * * (19.01.2020)

Vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivé a nehorázně působivé psychologické drama s hororovými prvky, inspirované námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (08.10.2019)

Eggersova The Bitch, byla jedna z největších píčovin, co sem kdy viděla, takže když sem zjistila, že mu zase šplouchá na maják, a tvoří další ártovku, chtělo se mi potupně vrhnout. Alík tomu chtěl dát šanci a jelikož mě nedávno zmučil Čertím brkem, tak sem na to kývla s pomyšlením, že to třeba nebude tak hrozný jako další česká novodobá pohádka. No a film mě překvapil jako málo co, jelikož první půlka filmu mě neskutečně nadchla.To budete koukat !! Dělo se tam úplný hovno, formát filmu na píču a černobílé barvy jen dokreslovaly dokonalost, kdy každej musí zvolat "Tohle je árt, pyčo!!" Prdící Dafoe a fapující Parkinson prostě svými hereckými výrony doslova ovládli plátno mého notebooku !! Jejich duchaplné konzervace u večeře mě šimraly až na vaječnících a měla sem chuť se u toho teatrálně vyprstit a bublavě si usrat, abych byla taky ártová. Takže první, dech beroucí polovinu téhle příšerné sračky hovnotím kladně, jelikož sice to byl kolosální odpad ALE poté, co přijde ve druhé polovině, se jednalo o naprosto obyčejnou sračku, která Vás pustí hned jak si dáte černý uhlí. Jenže druhá půlka filmu se rozjela a Eggers se rozhodl, že trumfne samotnou The Bitch a rozjel bomby. Následujících 50 minut sem byla nucena se dívat na dva, už kompletně vypatlaný, čůráky co chlastaj, řvou na sebe, pak se tulej, pak se perou, pak se objímaj, pak se obviňují že ten a ten není skutečnej, pak zase chlastaj, Dafoe mocně hnije prdelí, Parkinson jebe mořskou pannu a hudruje si pelikána, zase se leje, zase se perou, Dafoe zahraje psa, Parkinson nakrmí ptáky a za vše může maják, který svítí !! Eggerse by měli vzít do Bohnic a zakázat mu cokoli točit, protože aby někdo natočil dvě tak neskutečně obrovský sračky po sobě, to už musíte mít v palici extrémně vymrdáno a zdejší (J)elita mocně sází 5*, protože pííííčo, tohle bylo neskutečně ártový, chápeš brácho?? Jedinej plus je, že mi Alík slíbil, že už nikdy nebudeme na Eggerse koukat a promrdanej čas mi vrátí promrdaným časem. Takže hurá na šukání a snad mi tuhle mrdku vyjebe z mozku. (06.01.2020)

Snímek pro milovníky majáků, hutné lovecraftovské atmosféry a ujetostí všeho druhu. Drsné podnebí a extrémní nečas jsou jako stvořené pro sledování z pohodlí sedací soupravy a divák, který nemá - na rozdíl od několika zdejších komentátorů (a zejména jedné komentátorky) - hlavu plnou "sraček" a "mrdky", kterou si posléze navíc nechá "vyjebat", ale alespoň všech pět pohromadě, si "Maják" užije i bez blábolení o jakési "artovosti" nebo "neartovosti" Dafoe je vynikající jako vždy a řekl bych, že od časů Bobbyho Peru mu žádná postava nesedla lépe než tenhle nechutný, alkoholem a slanou vodou nasáklý pomatenec a Pattison mu sekunduje více než zdatně. Robert Eggers se zkrátka po vynikající "Čarodějnici" etabloval jako svérázný režisér, který holt bude sračkaře a vyjebance iritovat i nadále :D. (03.07.2020)