Dvanásť rozhnevaných mužov

Další komentář, který mi zde zmizel ... Dvanáct rozhněvaných mužů patří k oceňované filmové klasice. Já ho viděla poprvé 7. 9. 2015 - ve stejný den, jako film Dvanáct od Nikity Michalkova. Ten mě dostal! Jenže šel dost pozdě a já u něj usnula. Druhý den jsem si nejprve pustila Dvanáct rozhněvaných mužů a pak znovu remake. Za jiných okolností bych dala nejvyšší hodnocení. Tady zafunfovalo srovnání a musím říct, že je to jeden z mála případů, kdy se mi remake líbil víc. Když odhlédnu od této skutečnosti a zaměřím se na předlohu, musím uznat, že si plné hodnocení zaslouží. Soudní konverzační drama, které se odehrává v převážné části v uzavřené místnosti. Dvanáct charakterů, různých životních zkušeností a pohledů, argumenty pro a proti. Udržet napětí celou dobu, aby se udržela pozornost diváka - to je mistrovský kousek. Dnes jsem se dívala se svou šestnáctiletou dcerou, čas od času jsem si film vrátily o kus zpět, když nám unikla některá replika. K vysoké úrovni přispěl i kvalitní český dabing - Vítězslav Vejražka, Radovan Lukavský, Oldřich Lipský, Karel Höger, Bohuš Záhorský, Václav Vozka (Jiří Voskovec). K přiměřenému spádu přispěla i výborná kamera, která rozhodně není nudná. Zdařilá je postupná změna nálad od počáteční ležérnosti a vstřícnosti až po konflikt. Pokud setrvám na původním hodnocení, má to jen jediný důvod - Dvanáct od Nikity Michalkova má pro mě větší osobní posleství. Více v komentáři u filmu. (17.07.2018)

Jedno horké letní odpoledne, jedna místnost s rozbitým ventilátorem a dvanáct mužů, kteří mají rozhodnout o vině/nevině osmnáctiletého chlapce, obžalovaného z vraždy. Na tomto malém prostoru dokázali scénárista Reginald Rose a debutující režisér Sidney Lumet vytežit naprosté maximum. 96 minut postavených na vynikajících dialozích a výtečných hereckých výkonech. Krom Henryho Fondy, který zde stvárnil jeden ze svých nejlepších partů, nelze zapomenout na zatvrzrlého Lee J. Cobba, žoviálního sportovce Jacka Wardena či emigranta Jiřího Voskovce. Brilantní přehlídka hereckého umění ve filmu, z kterého, i přes svůj minimalismus mrazí. Nejvíce mne dostala scéna s nožem - to jsem, přiznám se, nečekal. Vy věříte, že je nevinný? - Já nevím. 100%. (07.03.2009)

Zajímavý snímek, který z počátku vypadá naprosto nevinně a nezajímavě, ale když se začne řešit vražda, která velmi chytře nebyla nikterak ukázána, divák se dostává do filmu velmi hluboko a skoro se až stává 13náctým rozhněvaným mužem (což neznamená, že bude skládat básně:)). Z celé improvizace, kterou předvádějí postavy (mimochodem působí to velmi reálně) je však patrná už na začátku jedna věc a tou je konec.Možná si to většina diváků neuvědomí, ale ve chvíli kdy se začne jeden muž dohadovat s dalšími 11nácti ohledně chlapcovi viny, je asi všem jasné, jak to skončí. Naštěstí skvělé herecké výkony, rozdílné osobnosti, scénář a režie filmu dodává realističnost a skvělou atmosféru, která diváka pohltí. I po tolika letech je výsledné vyznění i celý děj filmu velmi aktuální, protože se zde spojují všechny špatné lidské vlastnosti od rasismu až po nemístný nadhled nad závažností případného rozsudku. Celý film tak působí jako skládání puzzle z lidských osobností, které v závěru mají přiložit poslední kousek skládačky, který rozhodne o trestu pro mladého chlapce, který je obžalován z vraždy. (05.10.2008)

Nic inteligentnějšího a napínavějšího jsem snad neviděl. Nikdy bych si nepomyslel, že mne tak mile překvapí snímek z prostředí, ke kterému nemám sebemenší zalíbení, a se kterým mi ve spojitosti s filmovou kulturou přichází na mysl slůvko "kýč": z justiční budovy/místnosti pro verdikt porotců. Režiséru Lumetovi gratuluji k jednomu z nejgeniálnějších děl světové filmografie. Na adresu všech zůčastněných herců se pak sluší říci, že každý z nich ze sebe dostal maximum a já si ani na okamžik nedovolil pochybovat o tom, že by se kterýkoliv z nich do role plně nevžil. Bylo to tak intenzivní, až jsem si připadal jako třináctý: mlčenlivý pozorovatel. (06.09.2009)

Vidět Dvanáct Rozhněvaných Mužů na divadle, to je ode dneška další z mých snů. Čest Henrymu Fondovi, ale proč si nepřiznat, že tento film je především o těch ostatních porotcích. O těch postavách a postavičkách od zakřiknutého bankovního úředníčka přes skvělého "zdvořilého imigranta" Jiřího Voskovce až po moudrého starce s ostřížím zrakem. Jsou to právě oni, kdo vynášejí tento film do výšin. Právě oni jsou zdrojem té letité fascinace, z nich vychází ta dusná atmosféra, ve které vtípky fanouška baseballu a zkazky reklamního agenta působí naprosto příšerným dojmem. Opona, výkřiky bravo, skandovaný potlesk ve stoje a ode mě hodnocení 100%, neboť takhle přitáhnout diváka, i když od prvních minut tuší, jak to celé dopadne, to je naprostá bomba. PS: 21.11.2007 se mi sen splnil. Mahenovo divadlo v Brně a místo ve druhé řadě mi daly jeden ze zážitků, na které se nezapomíná. (01.12.2006)