Rozsudok

Člověk tak nějak automaticky uvažuje u Sidneyho Lumeta, že v 60. letech točil vrcholné pecky. V 70. letech své nejznámější kousky s Al Pacinem. A od té doby už potom nic. Jenže on se ještě minimální jednou v osmdesátkách vytáhl. Obsadil Paula Newmana a dal mu skvělou příležitost zazářit v soudním dramatu. Přiznám se, že tyhle typy filmů mám hrozně moc rád. Tady jsem dostal hodně nečekanou scénu, ve které na sebe štěkají naštvaný žalobce a hodně zaujatý soudce. Ono je to tady celkově vše trošku jinak než jsme zvyklí. V roli klaďase zde vystupuje žalující strana a zlá je ta co obhajuje. 80% (24.01.2023)

Courtroom drama classic. Lumet si celé dvě hodiny jede to své nevzrušivé tempo, což k příběhu životního ztroskotance, který hodlá jen s pravdou a ctí vyjet proti kurvím principům mimosoudního vyrovnání, náramně sedne. No, nalejme si syrového vejce, možná tam kromě spravedlnosti šlo i o velikost třetiny z odškodnění, ale nebudeme si kazit krásný večer plný idealismu.. Bartkowiak chrlí čisté statické záběry a při přibližování na božského Newmana při závěrečné řeči jsem měl pocit, že zachytil i jeho auru. Taktéž obsazení hodného strejdy Jamese Masona do role „Prince of fucking Darkness“ považuji za znamenitou volbu a vy si o to víc vychutnáte moment, kdy se přestane držet známé právnické poučky: „Nesmíš se ptát, když neznáš odpověď..“ (04.06.2019)

Asi mi trochu vadí, že film je mnohem zajímavější z pohledu osobního dramatu než z pohledu soudního případu, který se před námi odehrává a který jsem očekával jako toho hlavního tahouna. Paul Newman se ale zasloužil o to, aby se film plně soustředil na něj, protože je v téhle zajímavé a pro něj trochu netradiční roli skvělý. (04.01.2017)

Jedno z nejlepších právnických dramat, co jsem kdy viděla, na jehož kvalitě se přirozeně lvím kusem podílí charisma Newmana. Bez něho by to byl pravděpodobně jen hodně dobrý film. Filmy zabývající se touto tématikou zrovna moc nevyhledávám, jelikož se z toho povětšinou vyklube dílo oplývající nesnesitelnou mírou stupidního amerického patosu. Tohle je ovšem jiná, sice mi zde chybělo krapet ostřejší vyvrcholení a větší dynamika děje, ale i tak se jedná o velice střízlivou záležitost, která se onoho obávaného patosu nedotkne ani zbla. 80% minimálně. (29.04.2011)

Režisér slavných kousků (Dvanáct rozhněvaných kusů, Psí odpoledne, Serpico) tentokrát představuje zkrachovalého právníka, který víc než v knížkách leží se sklenkou něčeho ostřejšího. A má proti sobě zatraceně velkou přesilu. Dnes by se při četném pochybení nemocnic Newmanův právník sakra otáčel, protože právě na žaloby proti nim se specializuje. A na tomhle případu mu sakra záleží. Hodně pomalé tempo vyprávění, hlad po spravedlnosti, zaujatý soudce, nefér hrající obhajoba. A čestný Newman, který si oscarovou nominaci rozhodně zasloužil. (09.10.2016)