Abeceda

Jestliže prvotina šílenému Davidovi prošla, u této hříčky se měli cenzoři a rádoby moralisté zastavit. Měli na to celé 3 minuty a 47 vteřin. Naštěstí se jim to nepovedlo.To je fajn,protože tahle úchylarna na n-tou byla předzvěst... nedokázal bych si vůbec zřejmě filmový svět představit bez Lynchových filmů, které následovaly po Abecedě... A dětským hláskem se tak bude navždy v éteru ozývat ... ej... bí... sí.... dý...... a pak už jen mrazení.... a krvácející Peggy Lynch... ... Jo,jo Lynch je magor, ale zaplaťpámbů za něj..... (09.04.2005)

Lynch si zde mistrně pohrává s kontrasty, a to s černou a bílou, jak je jeho oblíbeným zvykem. Už jen úvodní záběr na Peggy, jejíž bílá tvář notně kontrastuje s obklopující černočernou tmou, předesílá preferovanou texturu. Zajímavé jsou kontrasty na úrovni zvuku a samozřejmě zvuk samotný. Kontrast je vedený například využitím proměny dětského popěvování za mužský hlas zpívající operu. Zvukových doprovodů je napříč Abecedou opravdu hodně. Ať už je to zvuk větru, nervydrásající a nechutné kvílení (připomínající dítko z Mazací hlavy), různé ruchy v pozadí anebo dívenka zpívající abecedu (což je mimochodem velmi úderná a mrazivá hororová scéna). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY) (07.03.2017)

BLBOST To i moje hovno v záchodový míse je větší umění, než tohle. Holt Lynch může natočit třeba šedivou zeď a jeho příznivci u toho budou chrochtat blahem. Lynchovy filmy jsou asi jako obraz černý čtverec od Kazimíra Maleviče. Někdo v tom chce za každou cenu vidět umění, podle mě je to kravina. Horor??? / Thriller??? - k smíchu (21.10.2007)

sen abeceda, frustrace, úzkost, potlačené nedostatky, cit proti racionalitě, nutnost zapamatování si doléhající na každého, nutnost gramotnosti, ač abeceda, přesto vyjádřena negramotně, působivé, svébytné a originální jako každý Lynch, čirý talent zde v mocných cákancích šplouchá na tvou sítnici milý diváku (31.01.2011)

Najzábavnejší a najchytlavejší Lynchov kraťas, videl som ho už najmenej stokrát a ešte stále sa mi nezunoval. Tá pesníčka je neskutočne chytlavá, raz som si ju začal spievať na výpočtovom laboratóriu a jeden môj spolužiak, ktorý ten film tiež videl, sa ku mne pridal. Všetci naokolo (aj učiteľka) sa začali smiať akí sme len roztomilí. Keď som si ich pobavenie v tom okamihu konfrontoval s fantasmagóriou, ktorú tá pieseň vo filme podfarbuje, mal som nečakaný bláznivý pocit totálne povznášajúceho šialenstva a uvedomil som si, že ten svet je vďaka umeniu predsa len krajší. 100% (23.01.2006)