Šepkajúca hviezda

ŠEPTAJÍCÍ HVĚZDA...Ke konci filmu se dozvíme, že jde o Zemi, kde se musí jen šeptat, protože zvuk nad 30 dB zabíjí. Kouzelná meditativní atmosféra černobílých pomalých záběrů (a nádherné práce se zvukem) s robotkou rozvážející zásilky speciální raketou ve tvaru dlouhého domu, přebírají je na zemi starší lidé. Sugestivní pasáž ke konci, kde za jdoucí roznašečkou se v průsvitných scénách pohybují stíny lidí doprovázena hudbou parafrázující staré mistry.....Film, který svým zvláštním naladěním vtáhne. (70%) (24.03.2022)

Problém s tímhle filmem je, že téma "sní androidi o robotických ovečkách?" už tak nějak zpracovali jiní před tímto snímkem, a řekl bych, že o dost líp. Takže příběh robotí/androidí doručovatelky balíků po hvězdách Mléčné dráhy mě zase tak nebral. (Zvlášť když si tempo jejího doručování nezadalo s tempem doručování u České pošty.) Takže dějově mne bavilo jen to, že - podobně jako já v mládí - dělala prostě pošťačku. Což na celý film tak nějak nevystačí. Jako ano, snaží se podobat lidem, sama neví, kolik jí zbývá času, ale to vše známe odjinud. Na druhou stranu to má slušnou atmosféru (i když ta její "kuchyňka" mi připomněla německý seriál o Ijonu Tichém, ale tam jde o vědomou parodii) na těch různých postapo planetách, kde člověk je vymírající druh, jen je to tak nějak na každé planetě pořád nemlich to samé - jako v postapo Japonsku. Potěšil mne záběr jejího "prozření" (ostatně šlo snad o její první misi, pokud jsem dobře sledoval výrobní čísla robotek během povídání na kotoučáku (!)), který jediný snad obsahuje hudbu a barevný obraz - to mělo jako přelom něco do sebe. Nepochopil jsem můru (jak se tam ostatně dostala?), kapající kohoutek (v hinduismu je to zkouška trpělivosti a naladění se na poklid vesmíru, sledovat pozorně kapku po kapce několik minut, ale v Japonsku hinduistické vzory nějak nečekám), proč se musí šeptat všude, ne jen na poslední planetě, ani proč si počítač pořád vymýšlel neexistující překážky a úhybné manévry (asi se nudil?). Ale jinak ano, je to podmanivé, ano, je to o tom, že i ta nejvšednější věc má v životě člověka velké a pevné místo a může nám časem sakra chybět, avšak přece jen bych ocenil poněkud větší tah na branku. (11.08.2022)

Moc si v poetických filmech nelibuju ba naopak, ale toto mě pohltilo. Moje amygdala vrněla blahem i u tak emočně oploštělého filmu jakým je tento. Jeho smysl sice nechápu, jenže to, že jsem od něj nemohl odtrhnout oči a hltal jsem každý ždíbeček je nesporné plus. Zajímavé je propojení chátrající Fukušimy, znak pro jednu z největších lidských hrozeb dnešní doby (když nepočítám samotnou přírodu), a téměř vyhubenou populací ve filmu. Androidka Juko napříč galaxií doručuje lidem balíčky, které by si sice mohli nechat doručit domácími teleportéry za zlomek sekundy, nicméně si pár let klidně počkají, což je taky trošku zvláštní. Její rutinní život mi připomíná samotné japonce, kdy často obklopeni vnitřní samotou pracují jako roboti. Nicméně netuším, jestli to má nějkou spojitost. Jinak po audiovizuální stránce je to taky bomba. Ví někdo proč ve filmu celou dobu šeptají? Kdyžtak zprávy, díky ;) (31.03.2018)

Pastva pre oči. Minimalistické ale s presahmi. Sono sa znovu vybral do Fukušimi a v troskách natočil svoje meditatívne sci-fi. Nie je tu zápletka, je tu len séria pomalých záberov odrážajúcich jednoduchosť. Hlavná postava s tvárou Megumi už nepôsobí sexuálne, ale skôr ako stratený vynález plynúci priestorom. Je tu niekoľko doslova dokonalých scén - scéna na pobreží - scéna na bicykli - scéna v tieňohre. Pričom to pomaly odkrýva premyslené detaily, dotvárajúce svet hlavnej postavy. Šepkanie je tu kľúčové a je tu nádherná práca s hudbou a so zvukom. Je to netradičný Sono, ale o to viac som rád, že takýto film natočil. Ukazuje nám to jeho inú stránku. Citlivejšiu, meditatívnejšiu a v určitom smere aj krásnu. (27.11.2017)

Kvapkajúci vodovodný kohútik, nočné motýle za krytom lampy a palubný počítač s dizajnom 80-ročného rádia, to všetko v maringotke s tryskovým pohonom. V skutočnom Sci-Fi filme by mi takéto absurdity silne prekážali a autorov by som kvôli nim znosil pod čiernu zem. Ale tu mi neprekážali, pretože toto vôbec nie je Sci-Fi, ale silne ukľudňujúci, ba priam že terapeutický film. Alebo je to akási meditačná pomôcka, ktorá aj veľkého nerváka privedie za 10 minút do hladiny alfa a udrží ho tam celý zvyšok filmu. Len si treba dať pozor, aby z toho nebol obyčajný spánok. (24.06.2017)