Modrý zamat

Pamatuju si na příhodu z LFŠ, kde ex-politik Miroslav Macek vyprávěl publiku o jednom přísném kinaři, který tento film ohodnotil ve svém deníčku slovem "kravina". Macek ex-hibicionista mu (a přítomným dámam) začal vysvětlovat všechny psychonalytické narážky a dosáhl toho, že dotyčný pán doplnil své hodnocení na "psychoanalytická kravina". Hlavní vtip je ovšem v tom, že rádobyhluboký psychoanalytický výklad se jednoduše a okatě nabízí bez jakékoli latence. Lynch si s psychoanalytickými symboly hraje a vlastně je i paroduje, i když tuto parodii nikdy nepředstavuje jako průhlednou a čistou. A právě v tomto "dvojitém kódování" spočívá kouzlo tohoto průkopnického díla filmové postmoderny. (24.02.2003)

Taková ne zcela tradiční Lynchovka, která není až tolik šílená jako Lost Highway nebo Mullholand Drive, ale i přesto vykazuje většinu trademarků, které Lynch dokáže vysypat z rukávu. Mám trošku pocit, zda Tim Burton později trošku neopisoval, když se snažil vytvořit představu takového zdánlivě idylického městečka. Lynch je Lynch. Na něj člověk musí dostat vždycky náladu, nicméně výsledný dojem je neuvěřitelně silný. 80% (29.03.2021)

Modrý samet vypadá v rámci filmografie Davida Lynche jako relativně normální film, režisér ještě neuniká do halucinogenních alternativních světů, ještě plně nedává najevo, že zápletka vlastně vůbec není důležitá, podstatné jsou vzrušující momenty, zábavné detaily a záliba v šokujícím a podivném. Už tady ale Lynch piluje svůj působivý styl založený na kontrastu dobra a zla, normality a perverze. Pod fasádou příkladně ukázněné a vypulírované maloměstské společnosti, jejímž symbolem se stává idealistická kamarádka Sandy, objevuje hlavní hrdina Jeffrey podsvětí ovládané psychopatickým Frankem. V tomhle temném světě platí pravidla založená na násilí a vulgaritě, sociální vztahy jsou založené na manipulaci a sexualita má patologický rozměr. Ke kladům filmu řadím přítomnost netuctové Isabelly Rossellini a především mladičké Laury Dern, kterou tím vlastně Lynch objevil a pomohl jí prosadit se. Oceňuju i to, že se ještě režisér drží zpátky a nezamotává se do výstředních experimentů. Jím používaná obrazová symbolika je tady ještě jednoduchá a jasně rozklíčitelná. Celkový dojem: 90 %. (22.06.2017)

"What the fuck?!" Výlet za voyerizmom, hnusom a láskou v poetickom balení s nečakaným vyvrcholením. Lynch sa jemne pohráva s nitkami divákovej mysle, norí sa dovnútra a zasa prediera na povrch z tých najtemnejších hlbín, samotného dna, pekla pokleskov, zvrátenosti, brutality, amorálnosti, perverzie a divoko fyzickej sexuality. Veľmi špecifický film, ktorý sa odvážne hrá s rozvíjaním banálnej "zápletky" do obludných rozmerov a strieľa si zo mňa tým spôsobom, že mi všetkým sústavne nahovára "všetko je inak, ako sa zdá" - a ono vôbec nie je! Tým sa stávajú činy a postavy ešte otrasnejšími, ale i keď ich Lynch nechá páchať najrozličnejšie zločiny a hriechy, rozppráva najmä o tom, že je tu stále nádej na druhú šancu a odpustenie. Hopperov psychopat Frank by sa nemal prekladať a jeho repliky by sa mali zapísať do idiomatického slovníka a zaradiť do svetového dedičstva UNESCO. No a Kyle MacLachlan je prosto koncertný herec, ktorého príbeh-nepríbeh vo vás ešte bude rezonovať dlho. No a teraz idem dumať nad zvláštnosťami reči a deja tohoto filmu; asi to chvíľku potrvá. 95% (06.05.2014)

Lynch jedoucí na čtvrtinu plynu stvořil vizuálně naprosto nezajímavý film. Hooper se poprvé objeví asi až v polovině snímku, ale vyplatilo se na něj čekat. Jeho Frank je úplný mazlík. Ostatní postavy jsou nezajímavé. MacLachlan srdnatě zabojoval o Zlatou malinu. Kdybych nevěděla, kdo je autorem tohoto filmu, přisoudila bych ho spíše Coenům, kteří si u něj vybrali docela slabou chvilku. Díky Dennisovi Hooperovi vznikl alespoň průměrný film. (28.01.2020)