Modrý zamat

Na Lynche hodně stravitelný film, i když jeho rukopis je zde viditelně znát. Jedná se o zvědavost budící kriminálku, která dokáže velmi dobře napnout, avšak ve výsledku se rozuzlení zdá býti velmi komorní. Lynch umě táhne diváka spolu s hlavnim hrdinou různými lokalitami, z nichž některé vytváří atmosféru již svou bizarností, jiné pak ve spolupráci s odehrávajícími se scénami. Herecký prim si uzmul Dennis Hopper, od kterého jsem však očekával daleko větší běsnění, no asi i proto jsem se dlouho rozmýšlel mezi troj a čtyřhvězdím, přičemž se přikláním k vyššímu spíše kvůli srovnání s další autorovou tvorbou. Prostě se mi to líbilo vice něž Twin Peaks. 75% (26.05.2014)

Má oblíbená Lynchovina. Opravdu těžce přehuštěný film, kdo nemá rád Lynche, tak to asi nerozchodí. Neskutečným způsobem ulítlý Dennis Hopper, Kyle McLachlan ve své asi nejlepší filmové roli, Isabella Rosselini je taky úžasná a tak bych mohl pokračovat i o dalších hercích, z nichž většna jsou přesné typy pro tento druh filmu. Nedokážu vysvětlit, proč je ten film tak geniální, ale prostě je. (23.07.2002)

Spoilery! Zřejmě dlužím Davidovi menší omluvu. Tento film zřejmě tvořil v době, kdy si dával přestávku od čichání ředidla a nitrožilního aplikování naškrabané omítky. Jinak si nedovedu představit, že tento snímek nejenom že dává dokonale dobrý smysl, ale ke všemu je prudce atraktivní, což pro mě osobně byl obrovský nezvyk. Navíc postavy pomocí dialogů zpětně dovysvětlovaly své motivace a důvod svých činů. Místy jsem ani nevěřil, že koukám na snímek od Lynche. Davida si tedy budu nucený odstranit ze svého seznamu lidí, kterým se chystám podřezat hrdlo. Ksicht hlavního hrdiny mi zpočátku vadil, ale dá se na něj zvyknout. Jeho postava kurevníka poletujícího mezi romantickou a perverzní slečnou se mi líbila. Napříč celým filmem vane vynikající snová atmosféra. Počáteční dětská hra na detektivy se velmi hezky přehoupla v pořádné drama a následně i hru o život. Zaznamenal jsem snad jedinou slabší pasáž, kdy se mi trošku odvracela pozornost. Perverzní scénky byly natočeny neskutečně působivě a vzhledem k tomu, že se děj odehrával v oblasti plné úchyláků, tak takových scének bylo požehnaně. Trešničkou na dortu je neskutečně chytlavý song. Tímto filmem by měl každý divák u Lynche začínat. U těch ostatních je vysoké riziko, že by jimi zároveň i končil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (27.09.2017)

Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. (30.10.2008)

Zručne natočená Lynchovina a poďla všetkého jeden z jeho najpochopiteľných filmov. Atmosfericky pôsobivé, len mi nie je jasné, kde je tá genialita a prečo nejde len o nadpriemerný zážitok o chlapíkovi, ktorý sa vinou vlastného vyšetrovania zapletie do sveta zločinu. Lynch zrejme nebude mojou šálkou kávy aj keď kvalitnú dávku filmárčiny mu uprieť nemôžem. V konečnom dôsledku sa mi však Modrý zamat pomerne páčil, ale Hopperovo prehrávanie ani náhodou. Nebyť neho, idem v hodnotení aj vyššie. (28.09.2007)