Psia duša 2

Nebudeme tu rozpitvávat jak při natáčení Psího poslání 1 došlo k menšímu týrání zvířat (konkrétně topení štěněte) a jak velkou boří to vyvolalo. Řekneme si jenom, že bylo Psí poslání 1 milý film, která si hezky hrála s roztomilostí pejsků a kromě ní naservírovala dojemnou zápletku o pejskovi, který se vždy po smrti probudí v novém těle a hledá své životní poslání. Režisér Lasse Hallström si s látkou vyhrál a celkem si s látkou, která se adaptuje velmi těžko pohrál solidně. Nebylo to mistrovské veledílo, milý rodinný film, který neomrzí po x shlédnutích to ale je. Problém je, že si film ve finále i vydělal a původní předloha má i knižní pokračování. Myslíte, že se na filmovou dvojku radši vykašlali? Ne.... ale kdyby se tak stalo svět by vlastně o nic nepřišel. Všechno je slabší oproti minule. A to výrazně slabší! Hallström tentokrát jen produkuje a režii si vzal na starost Gail Mancuso, pro kterého jde o první film do kin (prozatím točil jen televizní filmy a pár epizod seriálů) a bohužel točí výrazně nudně a nezajímavě. Tam kde si jednička několikrát překvapivě vyhrála s tím, že se to vše vlastně odehrává z pohledu malých chlupáčů, dvojka selhává nebo spíš rezignuje. Zápletka se taky výrazně nikam neposunuje- Bailey prostě pořád dokola umírá, ale tentokrát na rozkaz svého pana Ethana (Dennis Quaid je pořád cool!) pomáhá jeho nevlastní vnučce C.J. A to je vlastně všechno! Bailey opět párkrát umře, snaží se přitom pomáhat C.J. co to jde, pořád trpí jistou formu psího autizmu/hyperaktivity a touží po posteli ze slaniny. Celé to začne už po polovině působit samo sebou unavené a to ještě zbývá jedna další polovina, která nějak svůj status nezmění. Kromě vyloženě nádherných záběrů na roztomilé pejsky a sympatickou lidskou hrdinkou C.J. v podání Kathryn Pescott/respektive Abby Ryder Forston v její dětské verzi není na Psím poslání 2 vyloženě nic tak zajímavého. A především film bere jako samozřejmost, že diváci viděli jedničku a tudíž se neřeší nějakým rychlým shrnutím předchozích událostí. To ve finále není ani tak problém filmu jako problém diváka, který si jedničku nedal a na dvojku náhodou narazí (Psí poslání 2 se v originále nejmenuje Dog´s Purpose 2 ale Dog´s Journey), rozhodně především na konci se ale událost jedničky celkově ignorují. A i když se ve finále Psí poslání a Psí poslání 2 působí jako by se tvůrci snažili ukázat, že jde o jeden dlouhý film rozdělený na dvě části, nefunguje to právě proto, že se události jedničky z většiny ignorují. Na jedničce byl jinak osvěžující fakt, že se Bailey kromě Ethana dočkal i dvou/tří dalších pánů/paniček, zde je ale pořád jen mazlíkem Ethana a C.J. (oukey, je tam ještě postava Joea) a i ta C.J. se po hodině a půl ohraje, protože se nikam nevyvíjí. Chce být zpěvačka a to je celé. Její konflikt s alkoholistickou matkou nebo absence otce se nějak extra neřeší a už jen kvůli tomu je pak těžké s C.J. sympatizovat, jednoduše proto, že se nějak nerozvíjí. Ve finále hodně zbytečné pokračování, které je o level méně zajímavější než jednička ve všech bodech, pořád ale slušný odpočinkový film na letní odpoledne, který ale bohužel jen ve finále nedojme tak jak asi chtěl. A je to škoda, na jedničku zůstávají dobré vzpomínky neustále.... (01.07.2019) (menej) (viac)