Mazacia hlava

To jsem si dal. Čekal jsem ujetost, ale nevěděl jsem, že to bude tak divácky nepřístupné. Mazací hlava je zaměřená hodně na vizuál, kde v obvykle stísněných prostorech (především vidíme pidibyteček hlavního hrdiny) vidíme poměrně nápadité, ošklivé prostředí. Vše je nemoderní, zchátralé a špinavé. Deka v posteli je plná děr, výtah se rozjede s hlasitým řachnutím a pak jede nahoru pomaličku jak šnek a na nočním stolku roste větev z hromady hlíny. Rozhodně se tedy nejedná o veselohru. K celkově nepříjemné atmosféře přispívá to, že velkou část filmu jsou nějaké hlasité ruchy v pozadí, které ne a ne přestat. Už jen z těch by většině lidí trefilo. Asi tenhle film měl i nějaký ten příběh, možná dokonce i nějakou hloubku. Já viděl spíše jen řadu scén, které se předháněly v tom, jak moc budou nepříjemné a nechutné. Tempo je velmi rozvláčné už od začátku, ale ve druhé části se u mě film překlopil do neustálé nudy. Po celý film se dají obdivovat ty odpornosti, které zjevně nejsou laciné a prvoplánové, ale také už dnes nejsou kdovíjak šokující. Vizuálně zajímavé, jinak nuda. (4/10) (24.04.2020)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)

Poprvé se mi při filmu stalo, že jsem zařval. Ne, tak to nemyslím, ale zaječel jsem rovnou dvakrát. Občas jsem však měl pocit, že k prvnímu významu tohoto dvojsmyslu bylo blízko. Lynch je zvláštní a dosti kontroverzní režisér/umělec, docela ho uznávám, jeho kraťasy mi však moc neříkají, celovečerní filmy se mi líbily víc. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem tuto šílenost (doslova) plně pochopil, ale analyzovat ji rozumem je podle mě chyba. Podle mě Lynch surrealisticky zobrazuje svá traumata ze života (např. o jeho dceři), ale nějak poskládat dohromady jsem si to ve své vlastní palici nedokázal. Znovu bych se na ten film nepodíval, docela jsem ho rozdýchával (zařval jsem právě u záběru na osypané dítě a ještě nějakou halucinaci, nejspíš kvůli nervovému rozpoložení), ale jen během dne a neotevřelo mi to žádnou překonanou fóbii. Možná proto, že jsem prostě moc mladý a nemám zkušenosti s dětmi nebo životem podobnému Henryho Spencera. (12.10.2016)

Nemůžu na této stupnici hodnotit něco co ani hodnotit nejde. Nejsem si totiž jistý zda-li jsem koukal na film nebo co to vlastně bylo. Vím jen určitě že tento zážitek nikdy z hlavy nedostanu. Eraserhead je něco tak hnusného, že vám to i přes tu bolest, kterou prožíváte z každého filmového políčka, přes neustálý nářek (ať už strojů nebo dítěte) nedovolí odvrátit oči. Never more nebo snad ještě jednou? (24.09.2014)

Lynchův absolventský film se mi dlouho vyhýbal, po třech dekádách čekání mi ale neunikl - a překvapivě ho považuju za mnohem přístupnější, než jsem z ohlasů na něj čekal. Divácký oříšek pro mě představuje Lynchova pozdní tvorba, takový 200minutový Inland Empire nebo The Return dokážou toho, kdo není napojený na Lynchovo vnímání, přivést svou nekonečností na práh zoufalství. Mazací hlava je surrealistická hříčka s rozumnou stopáží, originální, v mnohém provokativní a znejisťující, pro mě ale celkem čitelná. Uznávám - můj výklad snímku může být na hony vzdálený Lynchovu autorskému záměru. To ale v případě surrealistického díla není na překážku; sny si můžeme vykládat různě. Ostatně pokud vím, režisér nikdy žádná vodítka k tomu, jak jeho film chápat, neposkytl. Že se nepřiznal k původu postiženého miminka, které je zjevně z organické hmoty, bych z vícero důvodů chápal. Každopádně oněch 10 000 dolarů, které mu Americký filmový institut poskytl, považuju za dobře investované peníze. Mám rád filmy, které stojí na atmosféře, a tady Lynch zabodoval fantastickým způsobem: tísnivý industriální svět plný bizarností a podivně vykolejených postav odpovídá noční můře, která vás pronásleduje těsně před probuzením. Režisér si tady vyrovnal účty s Philadelphií - městem, které formovalo jeho dospívání a kde se cítil frustrovaný a nepochopený. Tohle město zažívalo v oněch časech úpadek, průmysl mizel a město sužovala nezaměstnanost a chudoba. Špína a všeobecné chátrání vybydlených čtvrtí je z mnoha scén jasně cítit. Celkový dojem: 85 %. (02.02.2021)