Mazacia hlava

První plnohodnotný pokus Davida Lynche o jakýsi filmový příběh. Ale jo, bylo to pro mě paradoxně ohromně příjemné sledovat, děťátko bylo úžasně roztomilé a pouť do jeho vnitřních sfér bytí pak byla ještě o něco hezčí. Tyto světlé body však sráží fakt, že je to opět takřka nekoukatelné. Poslední půlhodinka je hrozná nuda a nekonečné statické záběry mě nutily přemýšlet, jestli mi opravdu stojí za to, ztrácet takto hloupě svůj volný čas. Nepřekousnu ani díry ve scénáři (někdy až 10 minutové :-) ) a ani celkovou nesmyslnost. (30.03.2006)

Film by se dal použít v psychiatrických léčebnách a odvykacích zařízení ke kontrole správné medikace. Z té hudby budu mít duševní potíže ještě dlouho a z těch prapodivných tvorů noční můry a potíže žaludeční. Zajímalo by mě, jestli Lynch během dlouhého natáčení sám nezapomněl co tím vlastně myslel. No, každý v tom patrně uvidí to, co jeho samotného nejvíc tíží a co se mu aktuálně honí hlavou. Hm, takže teď si to svoje vysvětlení budu muset nechat pro sebe, stejně jako autor. (10.06.2011)

........Lynch zde extrémní symbolismus přitvrdil až do polohy „po koule“ a během delších přestávek, kdy měl finanční problémy s natáčením, nepolevil. Veškerý čas zde převládá černobílá vizuální stránka, strnulá statická kamera, místy si musíte ověřit, zda-li není film zaseknutý. Je to jakási přehlídka obrazů, autobiografické lynchovo vniknutí do jeho nejranějších zážitků, traumat a afektů s podivně zkombinovanými zesílenými zvuky a ruchy. Jeho vlastní postižený potomek je zde náznakově pojat jako malá nevyvinutá zrůda. Jeho manželka a dcera byly ve střižně úplně z filmu vyjmuti, ale v titulcích jejich jména byla nakonec ponechána. Toto rozporuplné dílko, které nebylo schopno si na sebe vydělat, bylo přes všechny peripetie odrazovým můstem k další filmové tvorbě toho mistra improvizace, snílka a bojovníka s noční můrou. Nebýt Eraserhead není ani Sloní muž........ (05.03.2005)

Zásadní dílo nejen pro Lynche. Pro mě osobně jeden z nejhorších hororů (ve smyslu strašlivě sugestivních), vyhřezlé vnitřnosti duše Davida Lynche. Zajímalo by mě, jestli podobné hrůzy opravdu denodenně v hlavě nosí a filmy točí proto, aby je předal i jiným lidem a necítil se s nimi sám... Dětský pláč malého monstra, industriální dusivé prostředí, bizardní surrealistická atmosféra, sny a vize, šílená rodinka Henryho přítelkyně, hnus a noční můry, deprese, pesimismus... Tenhle film je opravdu jen pro silnější jedince, i ti budou znechuceni a pokud aspoň trochu nemají rádi Lynchovu strašidelnou tajuplnost, symboliku a atmosféru dokonce uraženi. Je to hnus. Ale hnus, který vás spolehlivě odrovná a odvážné, v jistém smyslu velké dílo. 90% (07.07.2006)

Celkom starostlivý otec ten Henry. A to mám silný pocit, že to malé nie je ani jeho. Žena ho opustí, nezvládne rolu matky. Henry z toho chytá depku. Pani s tučnými lícami ho volá do neba. Ešte aj pre susedu je nezaujímavý, doslova muž s deckom na krku. Koniec je taký, aký sa dá vlastne čakať, veď v nebi každému je hej. Keby to nebolo miestami také divné, bol by to celkom dobrý Aki Kaurismäki. Ale keby to nebolo také divné, nemalo by to tú super atmosféru ... pekné divočiny sa tomu Lynchovi snívajú. (27.01.2017)