Lost Highway

Ďalšia Lynch-ova čudesnosť, pričom po svojej prvotnej skúsenosti s týmto režisérom v podobe Twin Peaks, veľmi rád dávam na vedomie, že tvorba tohto pána, zrejme definitívne nie je určená pre moje oko. Výnimka potvrdzuje pravidlo v prípade Slonieho muža, ktorý príbehom, dejom, spracovaním, myšlienkou, doslova trhá srdce. Toto je umelecké, podivné mdlo, ktoré vo mne vyvoláva všetky možné pocity, len nie "uspokojenie". (22.03.2018)

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)

Informace, kterou jsme se dozvěděli na začátku filmu: Fredovi hrabe. Informace, kterou jsme se dozvěděli uprostřed filmu: Peteovi hrabe. (Pete je ale jen jakousi vnitřní projekcí Freda, takže jsme se vlastně nikam neposunuli.) Informace, kterou se dozvídáme na konci filmu: Z Petea je opět Fred a stále mu hrabe. The End. Mr. Lynch posílá srdečné pozdravy. (30.11.2011)

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Lynch jakýmsi metaforickým způsobem vypráví o rozdpolcené osobnosti a předkládá její schizofrenní svět divákovi, jakoby byl naprosto normální, nic neobjasňuje, logiku ani nehledá a má to úžasné kouzlo. V atmosféře se vznáší něco zvláštního, tajemného až děsivého, ale i přes svou nepochopitelnost "to" neustále vzbouzí a udržuje divácký zájem. Narativní skok zhruba v polovině (ještě k tomu skok spíše do horší části, než do lepší) byl však pro mě až moc provokativní, navíc Lynch mi samozřejmě ani nedopřál srozumitelnou, spojovací, nebo vlastně jakoukoliv pointu. Není pak divu, že z takto ambivalentního filmu jsou i pocity poněkud... Zmatené. Stále však nezapomenutelný zážitek, který nemá daleko k pěti hvězdičkám. 8/10 (02.05.2009)