Lost Highway

Sem zmatenej a podobně jako skoro všichni tenhle film moc nepobírám. Ale pohltilo mě to a rád jsem všechny ty psychedelický obrázky mimoděk analyzoval, a ještě radši se v nich dost často potěšeně ztrácel. Soundtrack je epickej, postava Patricie Arquette k opakovanému pomilování a Lynch vypravěč na cracku. Myslím si, že šlo o sub-dimenzionální boj dvou začínajících succubských dvojčat proti uvědomělému paranoidnímu schizofrenikovi... (02.08.2015)

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Lynch jakýmsi metaforickým způsobem vypráví o rozdpolcené osobnosti a předkládá její schizofrenní svět divákovi, jakoby byl naprosto normální, nic neobjasňuje, logiku ani nehledá a má to úžasné kouzlo. V atmosféře se vznáší něco zvláštního, tajemného až děsivého, ale i přes svou nepochopitelnost "to" neustále vzbouzí a udržuje divácký zájem. Narativní skok zhruba v polovině (ještě k tomu skok spíše do horší části, než do lepší) byl však pro mě až moc provokativní, navíc Lynch mi samozřejmě ani nedopřál srozumitelnou, spojovací, nebo vlastně jakoukoliv pointu. Není pak divu, že z takto ambivalentního filmu jsou i pocity poněkud... Zmatené. Stále však nezapomenutelný zážitek, který nemá daleko k pěti hvězdičkám. 8/10 (02.05.2009)

Hypnotická do detailu vytvořená hra s divákem. David Lynch nepochází z našeho světa. Baví mě, že si určuje své linie jako malíř, nebo skladatel, pracuje se svou prací a pohrává si s námi jako s loutkami (voodoo) a jen čeká, kdy do nás bodne ostrý předmět. Rozštěpené související linie příběhu podkládající se v jeden celek je zdánlivě nemožné. Tolik tajemství neskrývá žádný jiný film. (25.03.2012)

Od chvíle, kdy to přestává dávat smysl, jsem se to smažil nějak uchopit a racionálně vysvětlit, ale ono to prostě nejde. Možná díky podobenství, paralele, nebo jak se tomu říká, ale to je mimo realitu. Zkrátka bacha, tohle obsahuje fantasy prvky. Chápu, co v tom lidi vidí, ale mně to nic neříká. Nemluvě o tom, jak mě sral ten napudrovanej kokot s kamerou. (26.08.2014)