Mulholland Drive

Dalsi narez od Lynche, kterej tentokrat trochu ustoupil od psycho stylu, jako je treba v Ohni se mnou pojd a vic propracoval pribeh, takze je stravitelnejsi. Vetsinu casu se jedna o takovou jakoby detektivku, kde ovsem nechybi jedinecna Lynchova atmosfera a ponura hudba. Ale je tu silene mnozstvi postav. Kdyz film skoncil, tak jsem si uvedomil dve veci. Za prve, film jsem pochopil, nechci tvrdit, ze jsem pochopil uplne vsechno, spoustu postav Lynch nedoresi, ale aspon jsem chapal, co se to deje, az do konce filmu. A za druhe, Lynch podle me to obrovske mnozstvi postav pouzil proto, aby odlakal od hlavniho pribehu, ale ve skutecnosti spousta postav nema nejakej vyraznejsi vliv na pribeh, ale jen dokresluji tajemnou atmosferu. Opet jsem zcela spokojen, protoze malo kerymu filmu se podari udrzet divakovo pozornost 150 minut a ani na moment nenudit. Btw. vetsina Lynchovo filmu jsou v podstate dramata a jsou dost hruzostrasny, takze si myslim, ze kdyby natocil cistokrevnej horor, rozdejchal by to jen malokdo. (01.02.2005)

David Lynch NENÍ mým oblíbeným režisérem. Nevím, proč by měl být. Jeho filmy mne většinou nudí a tím i otravují. Dal jsem mu další šanci. Dle hodnocení zde, jsem si říkal, jaký to asi bude zážitek. Nebyl ... To, že 74 minut se ve filmu děj nikam nepohne a já pořád sledoval, jak se jedna pěkná pipka ubytovává a seznamuje s druhou pipkou ...? Nuda. Pak se film rozběhne. Ano, uznávám, že forma je velmi kvalitní, ale ne dokonalá a ani z poloviny dokonalá, jak znám od jiných režisérů. Obsah je naivní a nudný příběhově tak, že jsem si říkal "Co to proboha ten autor řeší za přízemní nesmysly?!" Přesně po 2 hodinách stopáže se děj a forma rozpadne. Bravo Lynchi, to Ti jde velmi dobře, ale co z toho ... Pochopení, vysvětlení, návrat na počátek a klid ... Ano, konečně klid od té nudné ptákoviny ... za formu a zpracování 2*, za film jako takový 1* a "SILENCIO!!" ... (14.04.2013)

Vedle Mulholland Drive působí i slavné Městečko Twin Peaks jako pohádka srozumitelná i těm nejmenším. Tento film se sice až do svých cca 2/3 tváří naprosto "normálně" (dá-li se tak cokoliv od Lynche nazvat), ale pak se NĚCO stane a všechno co jste do té doby viděli jako by ztratilo smysl... Tak, jako se tady dobrovolně a bez mučení přiznávají jiní, se přiznám i já - nepochopil jsem to. Totálně jsem zabloudil. Ale bylo to úžasné bloudění... (16.10.2003)

Filosoficky postulát skepticismu a skeptického přístupu k možnostem lidského poznání rozvíjí americký, v pravém smyslu tohoto slova ,,kultovní", režisér David Lynch. Jako to u vícevrstevnatého a významově nejednoznačného uměleckého díla bývá, různí se jistě i jeho možné interpretace, základní úhel pohledu však zůstává - Co je realita? Jsme schopni ji vůbec vnímat a poznat? Nezkreslují naše vjemy objektivní pravdu do té míry, že vlastně poznáváme jen iluze, projektujeme do výsledného počitku své zkušenosti a vnímáme věci a jevy tak, jaké ve skutečnosti nejsou? Tenhle přístup v gnoseologii (teorii poznání) v dějinách filosofie nalézáme již u Platóna a jeho Mýtu o jeskyni či u antických sofistů a přes pozitivismus (David Hume atd.) se dostal až k současným postmoderním náhledům na poznání - a David Lynch je jedním z jeho možných úhlů pohledů. Prostá fabule příběhu o dívce, jež ztratila paměť, a snaží se odkrýt roušku zastírající to, co před nedávnem prožila (příznačná Lynchovská expozice) nás uvádí do zdánlivě harmonického světa běžných západních krimithrillerů. Pozorný divák tu však již nalézá i typicky Lynchovské atributy - jistý obnos peněz (částku 25 000 dolarů), dům číslo 17 a jakýsi záhadný modrý klíč (Lynch rád používá symboliku barev a čísel). To už je nezvratné znamení v přístupu k zobrazování reality (symbolicky západního světa a jeho médií - film si bere na paškál tak trochu i Hollywood a jeho poměry), proč vlastně všemu, co vidíme na filmovém plátně či televizní obrazovce tak rádi a slepě věříme. Náhle se totiž prudce změní všechny výchozí (jednoznačně interpretované) premisy - dojde ke změně identit několika postav, realita pozvolna ustupuje iracionalitě (téměř surrealistické pasáže jakoby z Městečka Twin Peaks), dochází ke zlomu chronologie zápletky, tříští se tradičně akceptovaná kontinuita děje a dějových rovin, divák se ztrácí v bludišti filmového času a prostoru. Lynch nám implicitně dokazuje, že poznat skutečnou realitu a pravdu je nemožné, i když se stále zdá, že indicie a nápovědy dávané nám tímhle snímkem nás k nějakému poznání nutně musí dovést... Chyba lávky, jsme zajatci vlastního vnímání a skutečnou podstatu tohoto světa (jakož i filmu Mulholland Drive) nikdy nepoznáme. Uvidíme jenom pár obrazů, pár odlesků na stěně, pár siluet bytostí, naznačujících, že skutečná pravda je někde mimo dosah našich smyslů. Jsme na tom stejně jako zajatci spoutaní v šeru Platónovy jeskyně... Ztracená dálnice ale v tomhle směru šla mnohem dál a byla (dle mého názoru) kvalitativně lepší... (24.09.2007)

U všech rohatejch, tohle je teda nářez! A nejvíc díky tomu, jak David Lynch dokáže s divákem manipulovat. Přitom se film tváří asi 110 minut úplně normálně a naprosto srozumitelně. Lynch se sice nezapřel, ale všechno jsem si dokázal (místy s trochou fantazie) vysvětlit. A pak to přijde. Poslední půlhodina je možná úplně jiný film, pouze herci jsou stejní. Je to však fantastické. Dokonale Lynchovsky tajemné a absolutně atmosférické. Naomi Watts a Laura Harring byly prostě dokonalé a dodaly filmu příjemné erotické dusno. Tenhle film není pro každého (jako celá Lynchova tvorba), ale kdo si k němu najde cestu, bude bohatě odměněn. Jsem rád, že jsem jeden z nich. 95%. (27.09.2007)