Príbeh Alvina Straighta

David Lynch je opravdu zvláštní režisér. Nechápu jak může režisér, který natáční drsné mysteriózní thrillery natočit tak pomalý, optimistický a citlivý road movie. Film pojednává o staříkovi, který se rozhodne vydat se na vzdálenou cestu za svým bratrem, který je po těžké mrtvici. To by možná nebylo nic neobvyklého avšak stařík se rozhodne vydat na cestu na malém traktůrku. Po cestě potkává různé zajímavé i úplně obyčejné postavy, kterým vypráví své různé životní osudy. Film je pomalý stejně jako staříkův dopravdní prostředek ale přesně tento styl příběhu velice vyhovuje a málokdy se stalo, že bych se nějak výrazně nudil. Richard Farnsworth v hlavní roli je naprosto přirozený a filmem nás provází působivá kamera a skvěle padnoucí hudba. (05.10.2008)

Co jsem zatím viděl, tak ta "nejnormálnější" Lynchovka, bez všech zamotaností a podivností. Možna i proto, jak abnormální je ta cesta sama o sobě. Přesto (naštěstí) to má jasný jeho rukopis. Milý, lidský, vtipný, dojímavý film o stáří, rodině a tom, jak někdy právě ty nejnesmyslnější věci dají nejvíc perfekt smysl. Vůbec bych se nedivil občasnému repeté. (12.09.2017)

Před těmi nejpodstatnějšími a nejvnitřnějšími vazbami se můžeme schovávat jak dlouho chceme a stejně nás nakonec dostihnou. Přesně na tyto vazby útočí Lynch - a úspěšně. Podmanivě rozehrává příběh jednoho člověka se zajímavými vedlejšími postavami kolem něj, nechá diváka příjemně odpočinout, příběh plynout a dokonce si udělá legraci i sám ze sebe (ploužící se žluté čáry). Jediná pasáž, kdy příběh ztratí náboj, je opravování sekačky u "hodných cizích lidí", kde se Alvin nevyrovnává s rodinnou neshodou, ale s dávným traumatem, a to mi ke zbytku příběhu moc nesedělo. Jinak mě ale Straight Story pocitově hodně dostal a za tohle překvapení si zaslouží jen chválu. (17.02.2007)

Spolu se Sloním mužem patrně nejnormálnější Lynchův film, který ocení i přízemníci jako já, kteří jsou z režisérových surrealistických opusů většinou nepříjemně zmateni. I tady je bizarna dostatek, ale povětšinou jen humorem a nadsázkou koření jinak v podstatě vážný příběh o stáří, o hledání smíření s vlastní minulostí, se sebou i s druhými. Tahle kouzelně divná road-movie – asi nejdivnější, jakou jsem kdy viděl – je duchovním protipólem Bezstarostné jízdy. Namísto nezodpovědných hippie floutků, co jedou na motorkách do New Orleans prodávat drogy a ždímat ze života požitky, tu máme konzervativního dědu z Iowy, který na zahradním traktůrku putuje přes stovky kilometrů amerického zapadákova pro odpuštění. A je to originální a hluboké a vtipné. Velkým plus je i Badalamentiho hudba. (15.10.2010)

Příběh Alvina Straighta, přestože je režírován Davidem Lynchem, je skutečně "straight", tedy přímý, bez bizarností, či hrátek s divákem, ale stále pár znaků Lynchovy tvorby nese. Maloměstská idylka Straightova bydliště i jeho samotná úchylka pro odmítání hromadné dopravy jakoby byla přímo vytržena z Twin Peaks... Ale dále už se jedná jen o poctivé road movie plné naděje i komplikací, poetických záběrů krajiny a pronášení životních mouder téměř na každé zastávce. Sleduje se to velmi příjemně, film je očividně konstruován pro jemnou katarzi a pohlazení na duši, ale osobně to na mě až tak extrémně nepůsobilo. 7/10 (30.04.2009)