Divokosť v srdci

V srdci nosím spíš Mulholland Drive či Modrý samet a Zběsilost jsem (ač Lynchův fanda) několikrát vypnul po úvodní čtvrthodině, přesto ale nakonec stála za to. Zatím jsem schopen jen trochy dojmologie: přes všechny násilnické excesy se mi zdála podezřele přehledná, pohádková, neměl jsem ten pocit tajemna jako u výše jmenovaných snímků. Snad mi chybí ty typické rudé závěsy a trpaslíci... Víc po další projekci. (13.01.2008)

Tvorba Davida Lynche se mi teprve začíná otevírat a Zběsilost v srdci je jedním z prvních filmů, které jsem od něj zhlédla. Nedokážu jej popsat jinak, než jednoduše jako "Lynchovinu." K Nicolasu Cageovi mám specifický vztah a stále si jeho herectví nedokážu zařadit. Má charisma, má svoji tvář, má své filmy, ale nějak se pořád nedokážu rozhodnout v tom, jak vlastně (ne)hraje. Je tak výborný, nebo je špatný a v hraní přehání? Tento dojem jsem pocítila i při kreaci Laury Dern. Stále ji vidím jako "tu ženu z Jurského parku" a její transformace do sexy a sexem posedlé ženské s blonďatým hárem, červeně zmalovanými ústy a vykuřující jednu cigaretu za druhou, je velmi... odlišná. Diane Ladd jako hystericky šílená Lulina matinka předvedla silně zneklidňující kreaci, kterou byste u nikoho rozhodně zažít nechtěli. A Willem Defoe je zase ukázkový slizoun. Svým typicky ďábelským "Defoeovským" úsměvem nyní odhalil naprosto odpuzující chrup a předvedl nevybíravé způsoby chování vůči Lulu. Willeme, to se přece nedělá, takto děsit mladé dívky:) Závěrečné Cageovo pěvecké vystoupení na kapotě auta a události, které mu předcházely, jakoby si Lynch parodicky vypůjčil z romantického filmu. Velmi milé:) Postavy Nicolase a Laury mi často připomínaly Mickeyho a Mallory z originální bláznivosti Olivera Stonea, Takoví normální zabijáci. (23.12.2011)

Jo, to bejvaly časy. Chlápci chodili v saku z hadí kůže a zpívali svým holkám Elvise, láska byla velká jak trám, kladní hrdinové kouřili, Lynch točil srozumitelný filmy a Nicholas Cage byl skvělej herec. Lulina matka je bez konkurence druhá nejděsivější ženská postava filmové historie. Hned za velkou sestrou Fletchrovou. I want to fall in love. (02.04.2007)

S tímhle filmem končím se sledování Lynchových filmů. Ono už ani není moc na co koukat, a to je v mém případě jen dobře. Psycho atmosféra, ďábelský Nicolas Cage a neskutečně dementní příběh a rádoby inteligentní myšlenkový cyklus. David Lynch opět dokazuje, že je naprosto dokonalý magor. Přivrženci ať se na mě nezlobí, názor jako názor..né? (27.12.2009)

Wot da fak? Celé moje šílenství a hladovění po filmu začalo tím, že mi někdy ve třinácti letech v horečce pustil tatínek Lost Highway a tento film byl od té doby mojí modlou, ultimátním psychopatickým filmem, nepřemožitelným, nejmocnějším nemocným snem. No, a teď se ledy třesou. Jak to udělat, aby film komplexně působil jako sen, je můj dlouhodobý studijní cíl (Mám potřebu na tomto místě prohlásit, že Inception smrdí, to nemá se sněním nic společného, maximálně tak s Matrixem a jeho pojetím "spánku".), a Wild at Heart dynamiku a znepokojivost snění, možná zase nutno prohlásit alespoň mého snění, ztělesňuje velmi přesně. Co přesně. To je ku*va ono! ♥ (12.01.2012)