Králiček Jojo

Tak moc jiný film, než jsem zvyklý v kině vídat, až mi z něj šla trochu hlava kolem. Právě ona jinakost je ale zároveň natolik sympatická, že odpustím přepálený humor ve scénách, kde bych ho vůbec nepotřeboval. O chvíli později totiž třeba dorazí gag takřka geniálně načasovaný, nebo mi Taika naopak zasadí nečekanou ránu pod pás, za kterou mu divák ve správném emocionálním rozpoložení ještě poděkuje. (06.02.2020)

Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. (31.01.2020)

Kto by to povedal, že najlepší feel good roka bude coming of age o Hitlerjugend? Jojo Rabbit je podobný rokenrol, ako bol svojho času Wolf of Wall Street. Technicky to dokonalé nie je, ale cítiť v tom strašne veľa energie, zápalu a punkovej odviazanosti. Má to srdiečko, kopec humoru, ale najmä skvelú myšlienku a bohovských hercov (Rebel Wilson!). Taká Scarlett Johansson je tu azda ešte lepšia ako v Marriage Story. Taika dáva! (21.02.2020)

Mít za mámu Scarlett a ve skříni budoucí současnou je asi jediná možnost, kdy by se na životě v Třetí říši dalo najít aspoň něco málo pěknýho. Co bych za to dal, kdyby nám v dějáku tenkrát mohli pustit tenhle film. Za necelý dvě hoďky by i za pomoci humoru měl každej představu o době, kdy proběhl první pokus založit EU. Dětský role plný hlášek jsou jednak skvěle napsaný a druhak i skvěle zahraný. Jen Kiwižena Mckenzie má zatím nějakou smůlu na role. Beze stop strávila zavřená v lese, tady ji šoupli do skříně; no já bych se příště bál číst scénář... Za mě osobně točte takový filmy dál, dokud je satira dovolená. (19.07.2020)

Se zavřenýma očima nakonec zaokrohluju na čtyři, ale nebudu se tajit tím, že pro mě bylo zklamáním, když film velmi rychle opustí tábor Hitlerjugend a soustředí se jen na již provařené téma ukrývání židů. V čem je film opravdu dobrý, je kombinace nadsázky, lehkého, inteligentního humoru a reálného poselství uvnitř. Nevidím v tom otravný patos, ani násilné emoce, to jádro je ryzí, nicméně kromě samotného jádra už toho mnoho navíc není... 7/10 (09.03.2020)