Králiček Jojo

Neviděl jsem Co děláme v temnotách, nemusím Hon na pačlověky, zbožňuju Thora: Ragnarok, těším se moc na Králíčka Joja.... Přesně s takovým vztahem k Taikovi Waititimu jsem do kina na jeho nový film Králíček Jojo šel. Jojo mi už z prvních informací, fotek a trailerů neskutečně sedl, moje očekávání poté zvýšila výhra Ceny diváků na Filmovém festivalu v Torontu a potvrdila ho i většina převažujících nadšených reakcí. A o to víc jsem nadšen z faktu, že jsem nečekal nadarmo a dostal jsem ke konci roku parádní kino zážitek s párádním filmem, který si v brzké době rád zopaknu, protože je prostě skvělý! Waititi se ve své novince nevyhýbá svému stylu humoru a pokud vám humor Taiky Waititiho nesedne tak dost možná podepíše váš ortel nad jeho novinkou. Waititiho humor ale zůstává dokonalý v tom jak, že Waititi servíruje vtípek za vtípkem ale zároveň s nimi dokáže vést děj dopředu a nejde o humor, který film brzdí. Zároveň si ale Waititi vybral opravdu náročnou tématiku- Je hodně snadné v Jojovi vidět jen pouhou satyru, která si dělá prdel z 2. světové války, nacizmu nebo nenávisti vůči židům, zároveň ale vypráví příběh jednoho chlapce, kterému propaganda jeho vlasti vymyje mozek a jak tak dospívá mu začne docházet, že nic možná není tak jak se zdá. Jenže je to pořád kluk, který chodí do Hitlerovy mládeže, chce povraždit co nejvíce židů a má za imaginárního kamaráda Adolfa Hitlera. Jenže přitom si ještě pořád neumí zavázat tkaničky a především mu dělá problém zabít už jenom králíka. Waititi si díkybohu pohlídal casting a do role Johanesse obsadil Romana Griffina Davise, který naštěstí umí nejenom hrát ale je přímo fenomenální! Waititi u postavy Joja našel ideální míru mezi postavou, která je fanatickým nacistou a zároveň má být divákovy sympatická a vyšlo mu to. Jojo totiž celý průběh událostí prožívá se svojí dětskou naivitou a většinu věcí si pochopitelně ještě neuvědomuje. Chce jen být tím nejlepším vojákem své zemi, chce sloužit svému vůdci a chce se zbavit oněch děsivých židů. Davis je sympatický klučina, který dokáže prodat všechny humorné scény, zároveň dokáže přitvrdit na vážnou notu a především je na něm skvělé to, že působí jako úplný antinácek což je vlastně podoba jak má postava Joja působit. Králíček Jojo tyhle momenty plné dětské naivity a slepé víry skvěle využívá a Davis tuhle postavu zahrál tak báječné, že mu věštím slibnou budoucnost. Režisér Taika Waititi tu je jinak jako Adolf Hitler. A i opět zde platí, že Waititi nechtěl být tou nejpřesnější verzi Füehrera. Podle samotného Waititiho byl Hitler doslova prostě a jednoduše čurákem a Waititi se ještě pokusil Hitlera ze záhrobí naštvat tím, že sebe jako polovičního žida obsadil do role právě Hitlera. Waititi si tuhle parodickou pózu neskutečně užívá a díky Waititimu je dokonce možné si chvílemi tuhle idolizovanou verzi zamilovat už proto jak si utahuje ze skutečného Hitlera, cpe Hitlerovy známé přednesy s nadsázkou a snaží se být tak nevěrohodně cílevědomě jako skutečný Hitler. Jenže i zde platí, že tohle je celý dokonalý, autorsky promyšlený záměr, který funguje neskutečně parádně a Waititiho Hitler je nyní pravděpodobně moje nejoblíbenější ztvárnění vůdce všech dob. Parádní výkon tu předvádí i Scarlett Johansson, která tu hraje matku, která svého syna od nacizmu netáhne i když je jí to proti srsti, zároveň ale tajně pomáhá židům a bojuje proti své vlasti, kterou vlastně aktuálně nesnáší. Postava Johansson chce být ale především pořád dobrou matkou a kdyby si měla vybrat mezi svým synem a spasením židů tak by neváhala. Johansson tu především hraje ženu, která je na vše sama, musí se starat sama o syna, potýkat se s rodinnou ztrátou a především se vyrovnávat s faktem, že díky svému srdci jde o život nejen jí ale i jejímu milovanému synovi. Je to ale pořád žena, která ani v těžkých chvílích neztrácí nervy a i krušné chvíle přežije se svým humorem. Johansson je tu opravdu skvělá, je ale nutné zmínit, že stejně jako u Waititiho Hitlera platí, že film sází krom na Joja ještě na jednu mladší postavu. A to Elsa v podání Thomasin McKenzie. McKenzie má společně s Jojem parádně budovaný vztah, který se od vzájemné nenávisti (on nacistický fanatik, ona židovka) postupně buduje v něco víc. Postavu McKenzie jde v tomhle směru snadno odsoudit hned za začátku, i jí se ale časem podaří získat si divákovo srdce. I McKenzie by mohla v budoucnu něco ještě reálně předvést. Skvěle si Waititi pohlídal i obsazení vedlejších roliček jako Stephen Merchant v roli agenta gestapa, Archie Yates jako 2. nejlepší kamarád Joja (první je Adolf) Yorki nebo Alfie Allen nebo Rebel Wilson v roli členů výcviku Hitlerovy mládeže. Především u Wilson platí, že má po dlouhé době šanci být vtipná než v její klasické podobě a dokáže ukázat i jiné stránky svého komediálního charizma. A nesmí se zapomenout ani na Sama Rockwella. Rockwella mám hodně rád a jsem rád, že v poslední době dostává dost výrazných hereckých příležitostí, postava Klenzendorfa poté neoplývá jeho klasickým charizmatem a právě on dostává ve finále na starost ty nejvtipnější scény. Zároveň má ale postava Klenzendorfa v rukávu pár skrytých es kvůli kterým si ho zamilujete i z jiných důvodů a budete ho brát i jinak než jako odporného nacistu. Přes stránku výsměchu nacizmu je Králíček Jojo skutečně chytrou zábavou, která si nedovolí zapomenout snad na jedinou možnost si z nacizmu vystřelit ještě víc. Nechybí odkaz na konspirační teorie o jistých experimentech, pálení knih nebo především geniální scénu s pozdravem " Heil Hitler". Waititi především párkrát stočí na opravdu vážné scény, které ale fungují a Waititi dokonce předvede jednu funkční válečnou sekvenci, která si ale pořád nedovolí opomenout jeho komediální styl. A zvládá to. Králíček Jojo odbočky do vážnějších vod zvládá stylově a nabízí i něco víc než jen pouhopouhou odlehčenou zábavu. Waititi si tu naopak dle mě ukousl až příliš velký kus koláče a spokl ho i s navijákem. A především si Taika zase pohlídal vizuál a Králíček Jojo vypadá náramně. Kameraman Mihai Malamiare Jr., který stojí třeba za Mistrem si obrazovou stránku taky pohlídal a krom všeho u Joja servíruje také obrazově parádní zážitek. A do toho zazní Beatles i David Bowie a já si vlastně říkám co bych od Králíčka Joja chtěl víc. Králíčku Jojovi bych ve finále nejvíc vytknul..... Možná posledních 30 sekund, které se i přes parádní dobrovod zvrhli do něčeho co jsem spíš nepotřeboval. Jinak ale hlásím totální nadšení a přeju tomu filmu co největší úspěch co jde. Takhle parádně chytrý, zábavný a dojemný film člověk nevidí každý den a je to opravdu parádní zážitek. Waititi mě nezklamal a i když nemám rád fotbal, budu mít jeho novinku Next Goal Wins s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli určitě v seznamu nejočekávanějšch filmů příštího roku. Waititiho vizuální styl a humor mi totiž skutečně sedne a především prostě natočil tuhle parádu. Naprostá spokojenost! Viděno v kině: 2x (26.12.2019) (menej) (viac)