Réžia:
Josef MachKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Harry MacourekHrajú:
Petr Kostka, Stanislav Fišer, Miroslav Doležal, Eduard Cupák, Luděk Munzar, Bohuš Záhorský, Josef Bláha, Jana Štěpánková, Jana Švandová, Libuše Šafránková (viac)Obsahy(1)
Snímek vychází z obsáhlé románové předlohy, ze které ale vybírá jen několik epizod. Autoři scénáře se soustředili zejména na léta Mánesových studií na výtvarných školách a na období, kdy již zralý a osobitý umělec prosazoval své pojetí nové výzdoby Staroměstského orloje... Koncepce filmu svým pojetím v mnohém připomínala žánrově podobné tituly realizované v první polovině 50. let (zejména od Václava Kršky). Ne všechny návraty bývají úspěšné - platí to i o tomto čítankově osvětářském výkladu historie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
"Parádu tu Mánes nepotřebuje. Pravda, poctivé umění vítězí samo." Za parádu tento film úplně označit nemůžu. Hlavně pro jeho rozvláčnost Vyprávění o Mánesově životu je celkově poněkud nesouvisle. Nejprve sledujeme, jak byl za mlada vyhozen z umělecké konzervatoře, pak jsme svědky jeho prvního milostného splanuti ke služebné Františce Šťovíčkové, všem následně jsme hned vrženi do doby, kdy tvořil nejslavnější dílo (kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji). Jakýmsi intermezzem zde je krátký pobyt Mánese na zámku Čechy pod Kosířem, kde malíř skutečně poměrně dlouho působil. My zde však jen v podstatě sledujeme jednu z mnoha jeho erotických anabáze. Tyhle scény jsou sice vcelku hezky poetické nasnímané, ale moc se z nich toho člověk o samotném malíři nedozví (tedy pokud to hlavní poselství nemá být to, že byl evidentně na ženské). Třeba se film (a patrně i Kožíkova předloha) zcela vyhýbá historickým faktům o Manesově duševní nemoci (později v podobě pokročilého syfilidu). A tak pokud na konci filmu zazní, že Mánesův "život byl k zoufání nešťastný i k závidění šťastný", tak si říkám, že ze samotného filmu mi to tak nepřišlo. ()
Tento pokus o životopis Josefa Mánesa mě na jednu stranu zaujal svou pitoreskní výstavbou staropražského světa, ale ještě silněji mě zklamal svým jednostranným hlediskem, naivní psychologizací a banálním výkladem malířovy osobnosti, podpořenými bídnou skladbou zachycených událostí a scén. Roztržení umělce mezi jeho erotickou intimitu a práci pro národ, potažmo mezi touhy po uměleckém ideálu a po spočinutí v anonymitě přírody je prezentováno tezovitě, povšechně a nejednou vyvolává karikaturní efekt (který chtě nechtě navozuje tělesná asimilace Petra Kostky s Mánesovým fyziognomickým vzorem; popravdě: přejmutí tváře přeci není cestou k opravdovému oživení osobnosti). Filmu chybí kotviště i hlubší pochopení Mánesovy idey života. Netroufám si ji zde skicovat, ale hledal bych cestu někde v adjektivu smutný, které se zhusta přidávalo ke slovu Čechy. Vzpomínám třeba na generačně mladšího Julia Zeyera, jehož Rojko v Domě u tonoucí hvězdy pronáší: „Být členem podrobeného, zotročilého národa, cítit to jeho ponížení, je tak něco, jako narodit se s kletbou, těžkou kletbou. Mít v prsou srdce, které se dovede bouřit, a vidět, jak ti ostatní svůj osud tupě nesou, není to k zoufání? Na synu takového lidu, který se odřezancem státi nechce a nemůže, lpí něco jako výrok starého fata. Nedýchá jako jiný člověk, najde pelyňku v každém soustu, jedu v každé krůpěji vody! Má-li však duše jeho sílu titánskou, lásku nesmírnou, může stálým bojem a stálým bouřením se proti tomu fatu duch jeho růsti až do nebes, pýcha může mu dodati křídel a láska mu bude zdrojem nadšení.“ ()
Zajímavé a hodnotné dílo. Dozvíme se něco o životě Josefa Mánese, vidíme krásnou českou (moravskou) krajinu, krásné dívky a ženy. K nejvyššímu hodnocení sice přece jen něco schází, ale celkově jsem spokojený, takové filmy mají smysl a má smysl je připomínat. Scénář napsali Josef Mach a František Kožík. Z rodu Mánesů se do malířské historie zapsal otec Antonín, strýc Václav, bratr Kvido a sestra Amálie. Ta měla smůlu, že nemohla studovat na Akademii, v té době se to neslučovalo s představou o kariéře mladé dívky. ()
Moc mne to netěší. Myslím, že problém je i v Petru Kostkovi, který prostě na hauptroli buď nemá, nebo mu není dobře napsaná nebo není dobře režírován. Film sám je takový jako by byl točen o mnoho let dříve, tvůrce stíhaný ústrky měšťáckého prostředí - to jsou skoro krškovské postupy z padesátých let a tehdějších životopisných filmů. Ženy jsou tu moc pěkné, dobře se na ně dívá, ale jsou tu spíše jako loutky, ani Jana Štěpánková nemá moc co ukázat. Ani tady moc nechápu obsazení Soni Valentové. Ota Sklenčka má moc pěknou roli nepřítele, kterou výborně odvedl , škoda, že je ve scénáři levně shozen poznámkou o finančních malverzacích. Je to takový opatrně ilustrovaný životopis, o jeho historické věrnosti si netroufám mluvit. Dekorace dobré, ale trochu jakoby se tvůrci soustředili hlavně na to a zbytek jim unikl. Josef Mach točil leccos, ale biografické historické drámo je tohle snad jediné a nešlo mu to od ruky, myslím ()
Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého života jak v soukromém tak i na tom uměleckém, je pro film utvořen v epizodách, což u obsáhlého románu není nijak překvapením. Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku tradičně. Schématicky použil styl hojně používající v 50. letech, takže jsme svědky hlavně nepochopení jeho díla a jeho pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda známých herců, kteří své postavě dodali ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě. Poetika je místy znatelná a svým způsobem neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí, kdože vlastně stojí za výzdobou staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což je pro Čechy ostuda. ()
Galéria (30)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (4)
- Za Petra Kostku (Mánes) v malířských sekvencích zaskakoval výtvarník Jaroslav Mysliveček. (sator)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe a v obci Čechy pod Kosířem. (dyfur)
- Film byl natočen na motivy románu Františka Kožíka "Josef Mánes" z roku 1955. (skudiblik)
Reklama