Réžia:
Josef MachKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Harry MacourekHrajú:
Petr Kostka, Stanislav Fišer, Miroslav Doležal, Eduard Cupák, Luděk Munzar, Bohuš Záhorský, Josef Bláha, Jana Štěpánková, Jana Švandová, Libuše Šafránková (viac)Obsahy(1)
Snímek vychází z obsáhlé románové předlohy, ze které ale vybírá jen několik epizod. Autoři scénáře se soustředili zejména na léta Mánesových studií na výtvarných školách a na období, kdy již zralý a osobitý umělec prosazoval své pojetí nové výzdoby Staroměstského orloje... Koncepce filmu svým pojetím v mnohém připomínala žánrově podobné tituly realizované v první polovině 50. let (zejména od Václava Kršky). Ne všechny návraty bývají úspěšné - platí to i o tomto čítankově osvětářském výkladu historie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Ten film si pamatuju, protože jsem na něm byli koncem 70. let se školou.kdykoliv se na plátně objevily kozy, celé kino, plné pubertální mládeže zařvalo nadšením.Jinak byl opravdu spíše pro školy, zasloužil by si lepší zpracování.Mě tyhle životopisy, kde jsou postavy vykresleny ploše, jako by to nebyli lidé s chybami hodně vadí. ()
Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého života jak v soukromém tak i na tom uměleckém, je pro film utvořen v epizodách, což u obsáhlého románu není nijak překvapením. Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku tradičně. Schématicky použil styl hojně používající v 50. letech, takže jsme svědky hlavně nepochopení jeho díla a jeho pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda známých herců, kteří své postavě dodali ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě. Poetika je místy znatelná a svým způsobem neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí, kdože vlastně stojí za výzdobou staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což je pro Čechy ostuda. ()
Zajímavé a hodnotné dílo. Dozvíme se něco o životě Josefa Mánese, vidíme krásnou českou (moravskou) krajinu, krásné dívky a ženy. K nejvyššímu hodnocení sice přece jen něco schází, ale celkově jsem spokojený, takové filmy mají smysl a má smysl je připomínat. Scénář napsali Josef Mach a František Kožík. Z rodu Mánesů se do malířské historie zapsal otec Antonín, strýc Václav, bratr Kvido a sestra Amálie. Ta měla smůlu, že nemohla studovat na Akademii, v té době se to neslučovalo s představou o kariéře mladé dívky. ()
Československý životopisný film o malíři Josefu Mánesovi (1820-1871) podle knižní předlohy F. Kožíka. V titulní roli se představí P. Kostka, jemuž postava hlavního představitele českého malířského romantismu a svůdníka sedla a patří na celém díle Josefa Macha k tomu nejpovedenějšímu. Film se věnuje Mánesovým začátkům, kdy ho pro jeho osobitý styl a nešablonovitost vyhodili z umělecké konzervatoře, dále prvnímu z jeho nesčetných milostných vzplanutí ke služebné Františce Šťovíčkové (J. Švandové) s níž splodil dceru Josefinu (L. Šafránková). Popis Mánesova života byl podán poněkud nesouvisle, jeho významné životní etapy tvoří soubor jakýchsi časově nepřehledných scén. Poměrně velký prostor byl dán jeho nejslavnějšímu dílu, práci na impozantní kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji, jež pochází z roku 1865 a vyjadřuje alegorii 12 měsíců v roce pomocí zemědělských prací. Bohužel snímek se vyznačuje těžkou nedramatičností a příběh je napsán dosti povrchně. Současně není dobře a pochopitelně vyjádřen dějový posun v čase a také mám značné výhrady k vedlejším postavám, nikoli však z hereckého hlediska, nýbrž z pohledu diváckého, neboť není vždy jasně vysvětleno, o jakou osobu jde. Zaznamenal jsem, že B. Smetanu představoval E. Cupák, o totožnosti L. Munzara, S. Fišera, J. Bláhy či Mánesova nepřítele O. Sklenčky a jiných však mohu pouze vést dohady. V ženských rolích se představily J. Štěpánková či S. Valentová, jejich jména jsem zřejmě přeslechl a jejich vztah k malíři bych označil jako milenecký. Film s romantickým názvem Paleta lásky z výše uvedených důvodů nemůže patřit ke zdařilým životopisným filmům českých osobností, neboť jeho zpracování je bezkrevné a nudné. ()
Možná, že někteří diskutéři mají trochu pravdy, že ten film je poněkud rozvláčný a je málo bohatý na skutečný děj. Četl jsem knihu dřív, než jsem kdysi viděl film; ten je dosti věrnou kopií knihy. Ale přesto mu nelze upřít značnou dokumentární hodnotu. František Kožík si vždy dával záležet na tom, aby byl historicky dost přesný. Třebaže se samozřejmě u jednotlivých postav nedržel přesně historické skutečnosti, příběh o namalování Staroměstského orloje je tu vylíčen velmi dobře. Nebylo třeba rozvíjet nějaké další, pobočné příhody, stačilo jen krátké pozastavení u Mánesova mládí a jeho živočišný vztah ke své služce, vlastní příběh, a pak už jen závěr života, kdy vidíme Mánesa vracet se do míst, kde žije jeho první láska a zřejmě se tu neočekávaně setkává se svojí dospívající vnučkou. A k tomu připočtěme nejen slušnou práci s kamerou, ale především výkony herců, které dávají plné právo hodnotit film čtyřmi (slabšími) hvězdičkami. ()
Galéria (30)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (4)
- Petr Kostka si postavu Josefa Mánesa zopakoval i ve filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983), avšak bez maskérsky upraveného nosu. (Ganglion)
- Za Petra Kostku (Mánes) v malířských sekvencích zaskakoval výtvarník Jaroslav Mysliveček. (sator)
- Film byl natočen na motivy románu Františka Kožíka "Josef Mánes" z roku 1955. (skudiblik)
Reklama