Zamilovaný Shakespeare

Vkusná a chytrá pocta a hrám Williama Shakespeara, které se také nese tak trochu v divadelním duchu jeho díla. Jedná se o typický film, jež stojí a padá hlavně se scénářem Toma Stopparda (a toho druhého, jehož neznám). I přes to, že se nepochybně jedná o absolutní fikci, vychází zápletka z detailní znalosti reálií ze života tohoto umělce a jeho díla. Herecké výkony jsou velmi dobré, vysloveně krásné jsou kostýmy a zbytek je tak nějak v rámci možností standartní. (24.04.2013)

"Řekněte, jak jí milujete Wille? Jako nemoc i lék. Jako déšť a slunce zároveň. Teplo i chlad.........." Nechápu jak je možné, že já romantička tělem i duší tak dlouho odolávala tak půvabné, inteligentní, vtipné, brilantní romantické komedii a drama v jednom. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděla tak nádherné výkony obou hlavních představitelů, protože nešlo ani náhodou neuvěřit v tak obrovskou sílu lásky při pohledu na Vilolet a Willa. Díky Gwyneth a Josephe za tak maximální a kvalitní výkon. Oba byli kouzelní a já v těch jejich momentech nebo chvilkách radosti a úsměvu, či velké bolesti cítila totéž a v té finální části, která byla přímo srdceryvná, považuji už za zbytečné cokoliv dodávat. Unikátní počin ve všech směrech s velmi podmanivou hudbou pro mě zatím neznámého Stephena Warbecka. (08.03.2014)

Oscar za nejlepší film je tu trochu neprávem (Spielberg s Hanksem by u mě měli přednost) a celkově mi přijde, že je Zamilovaný Shakespeare lehce přeceněný. Se skutečným Williamem Shakespearem neměl Will Shakespeare asi mnoho společného a já prostě nejsem nadšenec do tohoto typu fikce postavené na skutečně žijícím člověkovi. Zvlášť když ta úžasná romance a Willova inspirace je sice zajímavá, ale rozhodně ne jedinečná. Za skvělého Geoffreyho Rushe a skvělou Judi Dench jsem chtěla původně dát i vyšší hodnocení, ale ne... prostě to nejde. (07.09.2007)

Myslím, že se mi to celkem líbilo, když jsem to viděla před nějakými deseti lety, ale dneska se mi to zdá skoro nesnesitelné. Přirovnala bych mé rozčílení zhruba k tomu, jak mě vytočil z La La Land, protože tento film není o pocitech, nýbrž o hercích plácajících se po ramenou, jak skvěle umí ty pocity imitovat. Možná to souvisí s tím, že já obecně nemám moc ráda divadlo, protože se skoro vždy rovná přehrávání, dramata si nejraději sama čtu. V hercích a jejich pojetí svých postav leží můj kámen úrazu se Zamilovaným Shakespearem, spolu s tvůrčím rozhodnutím nechat postavy mluvit poeticky i "mimo své role". Je to podobně otravné jako když ve filmech o komicích komikové neustále žertují, i když nejsou ve světle ramp. Dochází tím k totálnímu odcizení postavy od diváka a mizí tím jakákoliv šance vnímat je jako "skutečné" a ne jako herce předvádějící přízvuky. A nepřijde mi to ani jako platná umělecká stylizace, spíš taková přezíravá hra na vznešenost, je to celé moc namyšlené a prvoplánovité. Od Toma Stopparda bych čekala něco podvratnějšího. Jedinou zábavnou věcí na celém filmu tak pro mě zůstávají vtipy na adresu chudáka Bena Afflecka. (08.05.2019)

Shakespeare je žena? Ne, moment, to nebyla ta správná myšlenka filmu. Tak jak to jen bylo vlastně? Film bych přiřadil k těm náctiletým komediím, jako 10 důvodů proč tě nenávidím a Taková normalní holka... No, akorát zde se to odehrává v mnohem jinačí době, v době, která je symtičtější i těm starším, i když vlastně o žádné reálie vůbec nejde, Shakespeare jenom prožívá své díla ve svém životě... Asi bych hlavně doporučil studentům na střední škole, když mají anglickou literatůru. 75 % (08.06.2011)