Zamilovaný Shakespeare

Výprava, kostýmy, hudba. Teda umelecká filmu je na dokonalej úrovni, tie ostatné sošky si nezaslúžili ani len nominácie. Všetko je to pekné, uhladené, sladké, občas trošku úsmevné. Ale tie dialógy a scenár sú až príliš noblesne napísané, niekedy až umelé. A to bol Shakespeare majstrom v jednoduchosti a ľahkosti. Na protiváhu k tomu je to ale veľmi svieže a nové, čisto dramatický pohľad na Willov život by ma ubil asi ešte viac. 75%. (05.01.2008)

Myslím, že se mi to celkem líbilo, když jsem to viděla před nějakými deseti lety, ale dneska se mi to zdá skoro nesnesitelné. Přirovnala bych mé rozčílení zhruba k tomu, jak mě vytočil z La La Land, protože tento film není o pocitech, nýbrž o hercích plácajících se po ramenou, jak skvěle umí ty pocity imitovat. Možná to souvisí s tím, že já obecně nemám moc ráda divadlo, protože se skoro vždy rovná přehrávání, dramata si nejraději sama čtu. V hercích a jejich pojetí svých postav leží můj kámen úrazu se Zamilovaným Shakespearem, spolu s tvůrčím rozhodnutím nechat postavy mluvit poeticky i "mimo své role". Je to podobně otravné jako když ve filmech o komicích komikové neustále žertují, i když nejsou ve světle ramp. Dochází tím k totálnímu odcizení postavy od diváka a mizí tím jakákoliv šance vnímat je jako "skutečné" a ne jako herce předvádějící přízvuky. A nepřijde mi to ani jako platná umělecká stylizace, spíš taková přezíravá hra na vznešenost, je to celé moc namyšlené a prvoplánovité. Od Toma Stopparda bych čekala něco podvratnějšího. Jedinou zábavnou věcí na celém filmu tak pro mě zůstávají vtipy na adresu chudáka Bena Afflecka. (08.05.2019)

Veľmi pekná historická romantika a prekrásna Gwyneth, len škoda, že bola viac fúzatá než sama sebou. Ale boli to tie staré dobré časy, keď sme si mysleli, že romantička na filmovom plátne je taká aj v reálnom živote. Zatiaľ však prešli roky a Gwyneth, a to je po tomto filme oscarová herečka, predáva sviečky s "vôňou" jej vagíny, v kuloároch volané aj Kundí zápach. Nuž, to neznie ako pravý shakespearovský verš... (14.12.2021)

Kdo nemá rád divadlo nebo fikci, asi nadšený nebyl, já se bavila. Ale nemohu si pomoci: Oscar, kterého si za roli Violy odnesla Gwyneth Paltrowová, patřil Cate Blanchettové za Královnu Alžbětu a její opravdou proměnu ze zamilované naivní dívky v dospělou ženskou osobnost. A přestože tato romance je výsostně kolektivní záležitostí, koho si opakovaně užívám, je Colin Firth a jeho neodolatelný portrét lidské malosti a omezenosti v postavě tupého hraběte z Wessexu- ten je tu za 200%... k sežrání! (21.11.2007)

Když na mě příjde divadelně- Shakespearovská nálada, prohrabu se svou videoskříní a najdu tento film. Je úžasný, o hledání inspirace, pravé lásky a o lásce k divadlu, která je silnější než konvence společnosti. Musím říct, že mě při tomhle filmu často mrazí, hlavně když se reálné scény Willa a Violy prolínají s nácvikem divadla, a když jejich příběh mění obsah hry od plánované komedie k nejslavnější tragédii všech dob. Konec dojme, i tím, že se nesnaží dojmout a není zničený(zakulacen) happy endem. Z technické stránky mě vždy nejvíc zaujala hudba, té toho Oscara přeju ze všeho nejvíc, je naprosto úžasná. Ben Affleck umí hrát, na jeho Mercucia jsem se těšila záběr od záběru více, Joseph Fiennes podává především v závěrečné hře vynikající výkon a Gwyneth si roli Thomase-Violy-Julie užívá. Colin Firth s kamenem v kuchu jako Wessex je kouzelně odporný... Jen netuším, za co Judi Dench slízla toho Oscara, na plátně byla všehovšudy deset minut... Moje jednoznačně nejmilovanější "komedie". (09.06.2006)