Nebeské dni

Audiovizuální žně. S přírodou souzněný Malick kráčí ve stopách legendy klasického Hollywoodu Johna Forda a klade důraz na obrazovou kompozici plnou velkolepých záběrů krajiny (Almendrosova kamera při noční scéně vypalování kobylek připomíná to nejlepší z Johna Deakinse). Samotný příběh milostného trojúhelníku s jakýmsi feelingem zemědělského Bonnieho a Clydea sice není nikterak originální, ale ta forma, kterou mimochodem rámuje tradičně skvělý Morricone, z toho dokáže udělat poutavou historku o nevyzpytatelnosti lidského osudu a těžkostech boje o živobytí. Spustí na nás své magické čáry už s úchvatnými úvodními titulky (dobové fotografie za doprovodu Akvária ze Saint-Saënsova Karnevalu zvířat) a je lehké jí podlehnout.. (29.05.2019)

Člověk je z poloviny anděl a z poloviny ďábel... Filmový kouzelník Malick natočil působivé drama o lásce, těžké práci, životu, a vše doplnil tolika filosofickými úvahami, že člověku plesá srdce nad tím, jak jej zase jednou Hollywood donutil přemýšlet. Nic, na co bysme od tohoto výjimečného pána nebyli zvyklí - a je to dobře. (14.08.2011)

Vskutku nádherná kamera zabírající zapadajícím Sluncem načervenalé scenerie nekonečných louk a obilných lánů, k tomu bezstarostný život hrstky zprátelených vesničanů a odlehčená poetika je na světě... Jenže každou idylku dokáží rozrazit neočekávané a nevyžádané city. Následují SPOILERy: Milostný trojúhelník, takřka v symbióze, záhy eskaluje v nevyhnutelné a Malick nám stejně jako ve svém prvním filmu ukáže, že i sympatický klučina se zdánlivě dobrým srdcem dokáže pod tíhou lásky a žárlivosti spáchat ty nejhorší činy. Malickova poetika však zde rozhodně nekončí, pokračuje ve vykreslování pomíjivosti života, když Billyho nevytrhne z role více méně kladného charakteru. Stejně jako Kitovi v Zapadákově, i zde zůstane Billy milovaným členem své rodiny, je mu odpuštěno jak ze strany partnerky, tak ze strany diváka a dostihne ho až neoblomná ruka zákona, čímž Malick zachová morální rozměr snímku. Závěrečná katarze je opět velmi rozporuplná v pozitivním slova smyslu - život jednoho protagonisty končí, život druhého pokračuje jakoby nic, možná je nám smutno, ale přitom vlastně ne, nevíme, co si myslet, co cítit a užíváme si jen sílu okamžiku. Billy nebyl hrdina, ani antihrdina, byl to... Člověk. Konec SPOILERů. Bohužel, jakkoli pěkne tohle zní, celkově film není zdaleka tak silný, kromě bezdějovosti a občasné nudy zamrzí hlavně emocionální plochost, jíž Malick použil k vyobrazení zmíněné pomíjivosti života a malosti jednotlivce a kterou právě i oslabil sílu emocí postav. 6/10 (03.03.2013)

Tohle jsou lidé, tohle jsou jejich životy a tohle je příroda, jejíž krása bere dech. Terrence Malick si všímá hlavně té přírody a celých devadesát minut nás nechává spočinout zrakem na unikátně „čistém“ filmu. Čtyři sympatičtí herci (ano, tentokrát i Gere!), čtyři postavy, jejichž osudy nejsou nezajímavé, ale vnucuje se otázka – mohou mít v širším kontextu nějaký vliv na běh světa? Ta smířenost jdoucí ruku v ruce s neochotou regiznovat mě fascinovala. Život a smrt, prohry a vítězství, radost a zklamání – takhle to je, takhle to už jednou na světě chodí. Proč tedy máme neustále potřebu řešit všelijaké složitosti? Nebeské dny jsou překrásným filmem, jedním z nejkrásnějších. Sledoval jsem je s tichou, posvátnou úctou, abych snad nenarušil onu dokonalou harmonii. Nyní mi nezbývá než snít o zalehnutí do trávy nezaneřáděné odpadky, o vychutnání si několika minut pokojného souznění, nerušeného… vůbec ničím… nanejvýš pokojnými tóny z Morriconeho božského soundtracku. 90% Zajímavé komentáře: wipeout, krypton22, PaRi (27.03.2008)

Terrence Malick... osobnost, o které by se dalo napsat mnohé, ale seznam jeho filmů by nepokryl ani půlku stránky sešitu kdejakého školáka. Je to škoda, ale Malickovo umění a specifický styl je v každém jeho filmu velmi patrný. To je možná právě problém, protože tradičně "krásné" záběry a kamera působí vedle jinak obyčejného příběhu a i hereckých výkonu příliš osamoceně. U Nebeských dnů je to škoda dvakrát tak velká, protože sledovat bez ořezu Malickův obraz je vždy (pro někoho uspávacím) zážitkem. Kamera však není vše a ve filmu se musí trochu něco dít, na což Terence při svých pohledech na nekonečnou krajinu plnou obilí asi zapomněl. Možná to všechno byl jeden velká plán, který Malickovi vyšel a já to nepochopil, ale jinak jsou pro mě Nebeské dny krásně vypadajícím snímkem o poli, domě a pár lidech v něm a okolo něj... Žádné pocity, žádné emoce. Být tam více sněhu, tak tu "chladnost" pochopím... (14.08.2009)