Tenká červená linie
The Thin Red Line
The Thin Red Line
Réžia:
Terrence MalickScenár:
Terrence MalickKamera:
John TollHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin, George Clooney, John Cusack, Woody Harrelson, Elias Koteas, Jared Leto, Dash Mihok, Tim Blake Nelson (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Skvělí herci v hlavních rolích – George Clooney, Sean Penn, Nick Nolte a Woody Harrelson – se pouští do nebezpečné akce ve filmu, který přináší drásavě realistický pohled na válečný i morální chaos v Tichomoří během 2. světové války. Film byl v roce 1998 nominován na sedm cen Akademie, včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii (Terrence Malick). Tenká červená linie je filmové mistrovské dílo, které nemá srovnání. Gene Siskel ho označil za “brilantní... hrůzu nahánějící... nejlepší současný válečný film!” (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (766)
"Jsi osamělý? Jenom mezi lidmi." . . . . . Válečné filmy jsou přesně to, čemu se vyhýbám. Tohle je překvapivě dobré. Červenou linií, která se táhne celým filmem je hlavní potížista, který má citlivou duši a nevojenské myšlení. K brutální scénám jsou do protiváhy kladeny záběry přírody. Velmi jemná citlivá muzika. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jenže film plný nudných filozofujících keců, kterým jsem za mák nevěřil. Ještěže vlastní válečná akce byla moc dobře natočená, Malickův film to však v mých očích nezachránilo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=LCmlOhsIwBk ()
Je to perfektná vojnová dráma od Terrenca Malicka. Má veľmi dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí majú za úlohu obsadiť ostrov Guadalcanal, ktorý je pod japonskou nadvládou a pre obe strany je veľmi dôležitý. So spracovaním som veľmi spokojný, síce kvôli výrazne nadpriemernej dĺžke má o niečo pomalšie tempo a nájde sa tu aj pár skôr priemernejších scén, ale nemám s tým väčší problém, toto nie je čistokrvný vojnový film, ale milujem tu tú poetiku, ktorá je miestami až úžasná a tak ma mrzí, že jej nebolo ešte viac. Už úvod naznačí, že v tomto prípade sa jedná o niečo výnimočné, vojnový film, v ktorom ani zďaleka nejde v prvom rade o bojové scény a rôzne drsnosti, je tu výrazný pocit zbytočnosti vojny, viacero menších príbehov dôležitých postáv, ktoré túžia po domove, svojej milovanej a podobne a tak tá vojna tu ide aj čiastočne do úzadia, ale stále má výrazné zastúpenie a film funguje aj vo vojnovom žánri. Takže sa je stále na čo pozerať, funguje tu všetko a dostal ma hlavne záver, ktorý je skvelý. Akcie je tu dosť a je aj celkom vydarená. Ako som spomínal, tu nie je až tak dôležitá, ako vo väčšine podobných filmoch, skôr je taká pasívnejšia, zameriava sa hlavne na vojakov bojujúcich proti nepriateľom, ktorých ani nevidia alebo len zďiaľky, čo sa zmení prakticky len v jednej scéne, ale aj toto rozhodne zaujme, chválim aj pár výraznejších scén, ako celá situácia s bunkrom alebo beh cez dedinu plnú nepriateľov. Herecké obsadenie je skvelé, len ťažko by sa hľadal film s väčším množstvom známych hercov, ako práve tento, aj keď mnoho z nich sa tu ukáže len na okamih. Zaujalo ma aj, že tento film prakticky ani nemá hlavného hrdinu, skôr každá časť patrí niekomu inému a tak najviac ma zaujal James Caviezel, pre ktorého je to životná úloha a tak ma mrzelo, že nemá viac priestoru, výrazný je len v úvode a v závere, výborný je aj Sean Penn, Ben Chaplin, Nick Nolte a viacero menších postáv. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Terrence Malick je jeden z najlepších režisérov vôbec a to jasne dokázal aj tu, vynikajúca práca. A musím pochváliť aj skvelú hudbu. Tenká červená čiara je asi najlepší americký vojnový film vôbec, mám ju o dosť radšej, ako napríklad Ryana z toho istého roku a plné hodnotenie jej ušlo len tesne. Keby sa ešte trochu pridalo tej poetiky a viac priestoru dostal Caviezel, ktorý tu je skvelý v každej svojej scéne, tak o plnom hodnotení nepochybujem, ale aj takto som veľmi spokojný a rád si tento film občas pozriem. 87% ()
„Až uslyšíš střelbu, pusť se po proudu.“ radí Witt svému postřelenému kamarádovi, těsně před tím, než se vydá odlákat nepřátelskou patrolu, vstříc nesobecké oběti za životy druhých. Stejná rada jako by byla mířena i na diváka. Až uvidíš první obraz, zaslechneš první tóny, pusť se po proudu a nech se unášet. Odlesky a ševelením větru, barvami, vůněmi, náladami a komplikovanými rytmy majestátního filmu-řeky. Tenká červená linie začíná u pramene, drobného, poklidného potůčku, postupně se rozšiřuje, mohutní, je stále dravější a rychlejší, vede nás skrze peřeje, kaskády, ale i místa odpočinku, kde se proud naopak téměř zastaví. Klikatí se. Obtéká neobydlené ostrůvky. A svou cestu končí splynutím s mořem. V tichosti ústí do nekonečnosti, z níž vzešel život, aby došla zaslouženého klidu. Vzpomínky. Představy. Sny. Pocity. To vše unáší s sebou. Zdá se, že hlavním hrdinou je zde sám život (v tisících rozličných podob). Lidské postavy se objevují a mizí jako čluny náhodně křižující naši cestu nebo roztodivné předměty, jež strhl magický proud a unáší je do neznáma. Někdy je zanese na písčitý břeh, kde je vysuší slunce, jindy odkloní do slepého ramene, odkud již nenajdou cestu zpět, či zavede do stínu vysokých stromů. Nebo je vrhne nazpět do hlavního proudu, mezi kameny, ale nikdy natrvalo. <> <> Již Vlny Virginie Woolfové nám podobně mozaikovitou formou vyprávění říkaly, že každý individuální život má nesměnitelné podílnictví na plynutí Života v jeho celistvosti. Na společné, sdílené duši jednoho velkého já, všech tvářích jednoho člověka, po jehož existenci se táže nezlomný idealista Witt. Avšak kdyby byla jediná vlna-promluva z onoho říčního proudu opomenuta, plynutí by bylo narušeno a „text“ by se rozklížil. Neboť právě jednotlivé fragmenty bytí (odlesky slunce na hřebenech vln) propůjčují řece života její ucelenost a pohánějí ji kupředu s bergsonovským půvabem, v němž přítomná vlna již předjímá následující. Obdobnou myšlenku obsahuje i Tenká červená linie. <> <> Malick vedle válečných výjevů (bláta, krve, výbuchů, utrpení) intuitivně klade prostřihy na přírodní dění (zvířata, stromy, oblaka, sluneční paprsky razící si cestu korunami stromů), které jednak slouží jako ladné přechody mezi prostorově nesourodými scénami, jednak jako reminiscence hlubokého spojení s přírodou a životem. Věčný koloběh zrození a zániku, který je mnohdy stejně krutý jako granáty, jež trhají na kusy lidskou duši a tělo, probíhá nehledě na šílenství zmechanizované války. („Válka lidi nepovznáší. Dělá z nich psy. Otravuje jim duši.“) Svět se rovná životu a naopak. A ve středu tohoto světa-života se nevzpíná nic menšího než chrám přírody, který, jak nesmírně výstižně napsal Karel Thein, svými „tvary a formami převyšuje počet podob lidských příběhů a neštěstí.“ <> <> Nastavuje nám příroda zrcadlo? Má válka mezi lidmi předobraz v neutuchající válce v srdci přírody? („Tohle obrovské zlo. Odkud se bere? Z jakého semene, z jakého kořene vzrostlo?") Stejně jako mír, harmonie a pochopení? Láska? („Odkud se bere? Kdo v nás vznítil ten plamen?") Existuje zde nějaké prastaré pouto? Vine se napříč všemi živoucími organismy neviditelná tenká červená linie, linie života a smrti, která je spojuje v jedno? Jsou všichni nenahraditelnou součástí jediného „krásného světla“, cyklického proudění, jehož obsah je všude a obvod nikde? Prostředníkem i hledačem tohoto tušeného řádu je právě vojín Witt, který i přes všechny hrůzy války neztrácí víru v krásu a hodnotu bytí. Společně s ním vyhlížíme, nalézáme i ztrácíme ráj mezi melanéskými domorodci, společně s ním dosahujeme vnitřního klidu: předsmrtného usmíření, přijmutí vlastní smrtelnosti, v němž se skrývá doposud unikající nesmrtelnost. (“Jak to děláš? Připadáš mi jako kouzelník.“ pronese na jeho adresu otupělý seržant Welsh.) Tenká červená linie je především Wittovým filmem, ačkoli není (a ani nemůže být) ústředním hrdinou. Skrze pohled jeho laskavých očí se vyjevuje zázračná moc Malickova poetického „kinematografu“ a zřejmě i nejvíce z Malickovy osobnosti jako takové. Schopnost vidět všechny věci zářit božskou slávou. Panteistický rozměr světa, v němž každý aspekt skutečnosti, každá živá bytost – dobrá či zlá – vyjevuje přítomnost božského, jiskru, jež nás spojuje a je zdrojem všeho tázání. Co je však nejdůležitější, díky napojení se na tento pohled (prostřednictvím kamery a média filmu obecně) jsme schopni je napříště spatřovat také. A to nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. (celou moji úvahu najdete zde) () (menej) (viac)
Panenská příroda, silná válečná výpověď, meditativní bitva o Guadalcanal, tucet slavných jmen a Terrence Malick, který se vrátil ve velkém stylu. Projít nebo zemřít. První velké vítězství Spojenců nad Japonci je blízko, ale bude to stát hodně životů. Ženské party tady mají jen okrajovou úlohu, nabízí se nám několik mariňáků, kteří se vyloupli z davu a Malick s nimi pracuje (na jejich množství) překvapivě pečlivě. Jsou vyčerpaní, bojí se, věří, vzpomínají, rozjímají. Do toho se nám chvějí v ložnici záclony, milenci se objímají na pláži, domorodé děti divočí ve vlnách oceánu a tvůrce předkládá přírodní alegorie z pralesa. Zatímco ve stejném roce vzniklém Ryanovi hereckému osazenstvu vévodil Tom Hanks, tady máme několik zajímavých figur. Kamera Johna Tolla je sakra poutavá, hodně odlišná od té Kaminského „krvavé“ v Ryanovi, hraje si s detaily a úžasnými celky, génius Hans Zimmer dokresluje svými tóny meditativní atmosféru. Délka je masivní, ale děkujme za to, že Malick posedlý kladením zásadních filozofických otázek se tehdy sakra brzdil (když vezmete jeho poslední dva filmy, rychle pochopíte). Natočil mnohovrstevnatý kus, plný zajímavých charakterů a výborně zvládnuté akce. ()
Galéria (86)
Zaujímavosti (40)
- Natáčení probíhalo také na hoře Dancer Mountain, kde byl tak nerovný terén, že karavany a vozidla filmařů nemohly vyjet nahoru. Přeprava dvou set padesáti herců a komparzistů a dvou set členů štábu na kopec trvala dvě hodiny. (Borrtex)
- Ve filmu hráli i Billy Bob Thornton, Martin Sheen nebo Mickey Rourke, ale jejich scény byly vystřiženy. (Terva)
- Režisér Terrence Malick natáčel 100 dní v Austrálii, 24 dní na Šalamounových ostrovech a tři dny ve Spojených státech. (becki_tu)
Súvisiace novinky
Disney zahazuje značku Fox
Už je tomu téměř rok, co studio Disney dokončilo akvizici studia 20th Century Fox a všech jeho odnož. Od té doby se mnohé změnilo, několik filmů bylo zrušeno, pár titulů čeká reboot a menší nezávislá… (viac)
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (viac)
Reklama