Kleopatra

Na tehdejší dobu skvěle zpracovaný film, s úžasnou výpravou, kostýmy, hudba, to vše se musí ocenit! :) Bohužel stopáž mi přijde zbytečně dlouhá, ačkoli jde o historický film, rozhodně by se to dalo o nějaké zbytečnější scény, či rozhovory zkrátit. Herci byli dobře vybráni, ale přeci jenom Elizabeth Taylor září tak, že zastínila všechny ostatní, což je jasný, je to Kleopatra. (21.06.2014)

Velkolepější než cokoliv před ní a možná i po ní. Kleopatra je snímek, který ukázal hranice Hollywoodu a svým rozpočtem, ale i výpravou a celkovým velkolepým pojetím všech kulis do dnes dokáže omráčit diváka. V době digitálních efektů je stále cítit klasický film ve vší kráse. Bohužel právě velikost samotného filmu je jeho největším problémem. Sledovat dvoudílnou televizní verzi o délce 233 minut v dabingu a ořezu je popravdě barbarství, ale režisérský sestřih o 320 minutách? Stejně jako většina dobových snímků a ještě k tomu historických se Kleopatra vyznačuje extrémně pomalým tempem a natahovanými dialogy, které jsou pro většinu dnešních diváku přeložitelné jako nuda. Vnímat však Kleopatru očima, které se chtějí dívat a historické prostředí je velmi zajímá, tak nenajdou zajímavější látku na sledování. U mě je průměr se vším všudy, přes všechnu tu krásu, co jsem ty čtyři předlouhé hodiny viděl... Na plátně v originále to musí být nesrovnatelný zážitek, ale nevím, zda bych ho chtěl podstoupit. (14.08.2009)

Elizabeth Taylor JE Cleopatra 4ever ! Film megalomanský snad v každičkém záběru. Tenkrát v panoramatickém kině to byl velkolepý zážitek. Dneska se mi zdá moje velká obrazovka konkrétně na tento film malá. Velkofilm v každém filmovém okénku. I když je místy zdlouhavý, je se pořád na co dívat a co obdiovat. No a scéna, kdy Cleopatra sedící na zlatém trůnu přijíždí do Říma je nepřekonaná a navždy se mi vryla do paměti! (13.06.2008)

Velkolepý příjezd Kleopatry do Říma a Liz Taylorová jako dokonalé ztělesnění egyptské královny. To je to, co dělá Kleopatru i dnes velkofilmem. Protože to ostatní by se stejně dobře mohlo odehrávat mezi několika divadelními kulisami a na výsledku by se mnoho nezmenilo. Upovídané historické drama, které není špatné, ale je rozvláčné občas až za hranici nudy, trpí všemi neduhy podobných dobových historických spektáklů a stejně jako většina hollywoodských filmů tohoto typu mě nijak zvlášť neuchvátilo. Ani kdysi, ani teď. (06.09.2013)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)