Kleopatra

Na oltář velkolepé výpravy padla věrohodnost hereckých výkonů. Rex Harrison pouze hraje Caesara a Liz Taylorová Kleopatru, ani na okamžik se jimi nestanou. Můj dojem vždycky byl, že sleduju jízlivé laškování postaršího Angličana s malou drzou Američankou, a že tito mají na sobě bůhvíproč historické kostýmy. Skutečně si nemyslím, že římský imperátor mluvil s oxfordským přízvukem s typicky anglickou mimikou a nezaměnitelnými gesty (na začátku každé věty mírný záklon temene, divoká práce obočím v jinak nhybné tváři, pohyb rukou jen od zápěstí k prstům atd.) a každou druhou větu polstroval obraty jako "obávám se, že" a "s politováním musím konstatovat". A stejně tak nevěřím, že Kleopatra mluvila jako se žvýkačkou na dásni (což milosrdně maskuje česká verze s kultivovanou Ljubou Krbovou). Lehce nadprůměrná konverzačka s nezvykle bohatou výpravou. Nic víc. 60% (03.01.2007)

S filmovou klasikou je to někdy jako se sexem v opilosti. Mnoho z toho nemáte a pendrek si pamatujete, ale abyste si zachovali tvář, tak děláte, jako by to byla jízda vašeho života. A tady jsem se zrovna moc nesvezla, protože co chvíli jsem najela na všudypřítomnou pompu, zdlouhavost a Kleopatru v podobě porcelánové panenky a takových hrbolů bylo nespočetně. Ovšem dívat se bylo na co a Richard Burton odehrával egyptskou odvěsnu druhého římského triumvirátu s pravým keltským šarmem a potvrdil tak, že byl hercem vskutku mezinárodních kvalit. Naneštěstí tady mu zmámila hlavu Kleopatra a v realitě flaška. Ale všichni víme, jak těžko se odolává uhrančivým očím jedovatého hada. (22.01.2008)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)

Jeden z prvních, nejlepších a na druhou stranu i nejdražších (tuším že tehdejší rozpočet se vyšplhal na rekordních 40 miliónů dolarů) historických monumentálních velkofilmů který jsem kdy viděl. Poprvé, podruhé,prostě vždycky jsem jím byl ohromen! Kulisy, dekorace, kostýmy, herecké výkony ale i hudba naprosto famózní! Společně bych ho řadil na společnou úroveň společně s filmy Ben Hur i když ten je u mě ještě o kapánek výš ale "Spartakovi", "Quo Vadis"?, se určitě vyrovná. Což naplat Liz Taylor budou všichni až dokonce jejího života mít spojenou právě s tímto filmem a touto rolí. A tvář této velké egyptské královny bude mít navždy její podobu i když ve skutečnosti se pořádně ani přesně neví jak vůbec vypadala. Jedni říkají že byla malá a ošklivá druzí přesný opak. Mimo jiné natáčení bylo ohroženo vážnou chorobou E. Taylorové. Útrapy se však herečce vyplatili protože si zajistila rekordní honorář ve výši milión dolarů. Kromě toho se v zákulisí natáčení filmu odvyjí její vzrušující a napjatý milostný poměr s hereckým kolegou R. Burtonem-vztah který vede k manželství, rozvodu, opětovnému manželství a společné spolupráci na dalších filmech. Zpět k filmu: Pro mě nejlepší a navždy nezapomenutá velkolepá a monstrózní scéna, je ta kdy Caesar (R. Harrison) čeká v Římě na příjezd své milované a tuším tehdy už i manželky, která přijede společně se svým malým Caesarovým synem Caesorinem. Scéna kdy ona tam sedí na nějakém tom vyvýšeném zlatém trůnu oné obří sochy v podobě sfingy poháněné snad tisíci otroky je fantastická, velkolepá a monstrózní jako celý tento asi už nikdy nepřekonaný historický film. (30.05.2006)

Velkolepější než cokoliv před ní a možná i po ní. Kleopatra je snímek, který ukázal hranice Hollywoodu a svým rozpočtem, ale i výpravou a celkovým velkolepým pojetím všech kulis do dnes dokáže omráčit diváka. V době digitálních efektů je stále cítit klasický film ve vší kráse. Bohužel právě velikost samotného filmu je jeho největším problémem. Sledovat dvoudílnou televizní verzi o délce 233 minut v dabingu a ořezu je popravdě barbarství, ale režisérský sestřih o 320 minutách? Stejně jako většina dobových snímků a ještě k tomu historických se Kleopatra vyznačuje extrémně pomalým tempem a natahovanými dialogy, které jsou pro většinu dnešních diváku přeložitelné jako nuda. Vnímat však Kleopatru očima, které se chtějí dívat a historické prostředí je velmi zajímá, tak nenajdou zajímavější látku na sledování. U mě je průměr se vším všudy, přes všechnu tu krásu, co jsem ty čtyři předlouhé hodiny viděl... Na plátně v originále to musí být nesrovnatelný zážitek, ale nevím, zda bych ho chtěl podstoupit. (14.08.2009)