Kleopatra

Čtyřhodinový historický velkofilm, nesoucí se v podobném duchu, jako například Wylerův Ben Hur (1959) či Kubrickův Spartakus (1960). Pro tyhle staré snímky s monumentální výpravou, kostýmy a s obřím komparsem, mám odjakživa slabost a čas od času se na ně, někdy nadvakrát, rád podívám. KLEOPATRA je klasika s úžasným hereckým obsazením (E. Taylor, R. Burton, R. McDowall, M. Landau). (08.04.2023)

Pompézmí podívaná, tisícihlavý komparz, dekorace (interiéry i exteriéry) tak trochu z Říma, Řecka, Egypta a 20. století, kompletně historicky nepřesné. Vizionářská Kleopatra, pragmatická Caesar, Markus Atonius trochu toporný. Dialogy jsou očas klišoidní a výkony ne moc přesvědčivé ale vzhledem k době se mi to tam i zamlouvalo. Co se ušetřilo na bitnách se vrazilo do kostýmů a kulis. Děj všichni dobře známe a jednotlivé události plynou poměrně rychle, přesto má tento epos 3 hodiny (v režisérské verzi 6!!). Ale má to něco do sebe a líbilo se mi to. (07.04.2008)

Tuto filmovou verzi velkého Kleopatřina životního příběhu, do nějž vstoupili i velcí Římané prvního a druhého triumvirátu na sklonku existence republikánské periody římských dějin, je nutno chápat jako poměrně solidní odraz věcného zpracování líčení pohnutého Kleopatřina života v klasické antické literatuře. Balancování mezi kasovním trhákem a pokusem o historickou věrnost i snahou odvést své hollywoodské představě o velkofilmu a přitažlivé, peněžně zajímavé podívané dopadlo nad očekávání dobře. Herecké výkony, velkolepá výprava, která neznenásilňuje tehdy známou dostupnou historickou skutečnost, to všechno mluví ve prospěch tohoto dnes již klasického díla. Pohlížíme-li na něj jako na výtvor své doby rozvoje žánru hraného filmu v širším celku národní i světové kinematografie, odpadne řada dalších možných výhrad a naopak přibude nadčasových kladů. I stáří má svůj půvab a lesk, zvláště, když má tak mladé a sličné tváře např. jako Elisabeth Taylorová nebo Richar Burton. (17.03.2008)

Velkolepý příjezd Kleopatry do Říma a Liz Taylorová jako dokonalé ztělesnění egyptské královny. To je to, co dělá Kleopatru i dnes velkofilmem. Protože to ostatní by se stejně dobře mohlo odehrávat mezi několika divadelními kulisami a na výsledku by se mnoho nezmenilo. Upovídané historické drama, které není špatné, ale je rozvláčné občas až za hranici nudy, trpí všemi neduhy podobných dobových historických spektáklů a stejně jako většina hollywoodských filmů tohoto typu mě nijak zvlášť neuchvátilo. Ani kdysi, ani teď. (06.09.2013)

Dlouhé epické velkofilmy mám tuze rád, ale na to aby ustály více než čtyřhodinovou délku musí mít pořádný obsah - a toho je v Kleopatře bídně málo. První polovina je ještě výborná, Ceasar je skvělý a Kleopatra vedle něj funguje jako fantastická femme fatale, vždy s ním soupeřící o to kdo bude nahoře... ale pak Ceasar vykrvácí na schodech senátu, Kleopatra zůstane v depresích a s chrastítkem místo mozku, a Marcus Antonius... ten prostě tak nějak je, potácí se od ničeho k ničemu, a nikoho vlastně nemá čím zaujmout. A z filmu se stane nudná variace na Romea a Julii, u které doufáte ať si všichni s tím umíráním už trochu pohnou. A nebo že se Elizabeth Taylor konečeně úplně svlékne, když už celý film teasuje masivními výstřihy, které se vypálí do mozku nadrženého diváka (tedy mě) snad ještě víc, než vskutku ohromující výprava... kvůli níž se z filmu stal "nejvýdělečnější finanční průser" filmové historie. 7/10 (15.09.2018)