22. července

Asi nejslabší Greengrass. Počáteční střelba v sobě sice má onen nádech syrové autentičnosti, nicméně její následky zabíhají do mírné sentimentality, plus ono skákání od jednoho aktéra filmu ke druhému narušuje dějovou konzistentnost, která se ze začátku zdála být docela dobře budovaná. Celý snímek je vlastně takový dost... chladný. Možná by se to filmu dalo odpustit, ale sakra, tohle pochází od režiséra a scénáristy Letu číslo 93, taktéž vyobrazení reálné tragedie, která ovšem měla daleko větší emocionální náboj. 22 July nicméně jen tak ledabyle přeskakuje mezi jednotlivými liniemi (přeživší chlapec, Breivik a jeho advokát), a i když jsou mnohé interakce zajímavé, ani jedna linie ze sebe nevyždíme tolik, kolik bych si od ní přál. Je to ale pěkně natočený, plus tvůrci si rozhodně umí vybrat herce. Jelikož se ale jedná o Greengrasse, kterého považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti, určitého zklamání se zbavit nemůžu. Snímek ale dá dobrou představu o tom, co za zrůdu ten Brevik vlastně byl. Bohužel se ale obávám, že kdybyste to pustili nějakému voličovi SPD nebo DSSS, buď by to zavrhl, protože se jedná o "západňáckou" propagandu, nebo by řekl něco na způsob: ,,Je to ošklivé, ale vlastně ho chápu." Lepší 3* (18.05.2020)

Nepříliš zajímavý pohled na událost. Cirka od 80. minuty film nemá moc co nabídnout. Breivik je rozebrán jen tak povrchně. Přišlo mi to celkově špatně napsaný...Greengrass se podle mě soustředil na špatná témata. Respektive některým měl věnovat více času (samotný Breivik a jeho minulost) a některým zase méně (soudní proces, pohled premiéra). Jedná se určitě o jeho doposud nejslabší film. (27.12.2018)

"22 July" som veľmi chcel vidieť. Udalosti, ktoré tento film opisuje mám ešte v živej pamäti a rozhodne zasiahli. Mám pocit, že film má schopne spracovaný úvod, rovnako aj záver. Stred je miesto, kde je hluchota a film pôsobí na mňa veľmi monotónne. Nemám pocit, že by sme nejako výrazne hýbali z miesta a reálne jediné čo sa deje je, že striedame sústredenie deja. Najprv Breivik, potom Viljar. A tak dokola a dokola. Osobne si uvedomujem, že je smutné, že všetci vieme, kto je Anders Breivik, ale nikto z nás reálne nevie mená obetí, ktoré zomreli na ostrove, alebo ich zabili bomby v Osle. A čo sa týka môjho názoru na páchateľa, tak jediné čo vidím je egocentrického sebca, ktorý mal pocit, že potrebuje ukázať, ako sa okolo neho točí svet. Sympatie voči takémuto človeku sú z mojej strany nulové a nebudem to ani viac rozoberať, lebo nerád hovorím o takýchto "ľuďoch". Osobne by som možno chcel, keby sme mali možnosť vidieť viac v úvode... a viac mohli spoznať ľudí na ostrove. Alebo poznať viacero preživších. Z toho čo tu máme je film podľa mňa celkom okey, no je veľmi dlhý a v strede je skutočne veľmi monotónny a má svoje hluché miesta. Nemám pocit, že by som sa pri ňom vyslovene nudil, no rozhodne ho nemôžem odporúčať na zhliadnutie všetkými desiatimi. Herecké výkony sú podľa mňa dobré. Najviac vyniká podľa mňa Anders Danielsen Lie ako Breivik. Tá chladnosť je tam silne cítiť. No okrem toho si nemyslím, že je toho moc, čo ešte film ponúka. Najmä v strede sa sústredíme na Viljarov boj samého so sebou, a hoci to je celkom zaujímavé, nemal som pocit, že by to bolo pre mňa úplne zaujímavé. Za pozornosť to stojí, no nemyslím si, že sa k filmu niekedy vrátim. Ale to jedno videnie bolo v pohode. Zvážte si sami. Hodnotenie: B- (26.10.2018)

Útok je odbitej v první půlhodině a není tak strhující jak byste čekali, a zbytek filmu sleduje společnost, jak se s událostí vyrovnává. Přeživší klučina s traumatem a jeho rodina, Brejvikův právník a jeho rodina, samotnej Brejvik a soudní proces. Na mistra Greengrasse překvapivě mechanické, nezáživné vyprávění, které spoléhá na hloubku prožitku utrpení ztraumatizovaného kluka v kontrastu s vrahovym šokujícím klidem, podloženým jeho politickým přesvědčením. Nějakou tu myšlenku Greengrass načrtne a jako informační výpověď je film záslužnej, ale co do diváckého zážitku sprostředkování hrůzy z dané události jej konkurent Erik Poppe s jeho Utøya 22. juli přebíjí. (30.10.2018)

Ono už z té nešťastné události asi více vytáhnout nejde, protože když už se na tom filmařsky zasekne i taková "dokumentární" veličina jakou je Paul Greengrass, je příhodnější uznat porážku a vyklidit pole. Ono v době, kdy moderní zpravodajská média nezřídka přesáhnou informační záběr filmové (doku)tvorby, se těžko konkuruje něčím obdobným, byť s uměleckým přesahem. To ten přesah pak musí být podstatně výraznější (viz Let číslo 93 nebo Utøya), případně by měl jít více do hloubky daného tématu. Ani jedno aktuální Greengrassův počin bohužel nenabízí. Z řemeslného hlediska je to však film výborný a rozhodně stojí za vidění. (01.11.2018)