22. července

Pozrieť si 22. júl dva roky po uvedení je myslím dobrý nápad, pretože z odstupu človek nečaká vzhľadom na meno režiséra film roka či dokonca desaťročia. Skrátka tu máme film o jednej tragickej udalosti od toho, kto to s podobnými témami vie najlepšie a rozhodol sa spracovať príbeh tak, ako sa rozhodol. Vzhľadom na to, akými všemožnými cestami sa dalo ísť, je pochopiteľná aj istá kontroverzia okolo filmu a medzi viacerými fanúšikmi Greengrasa aj mierne sklamanie. Preto je ale dôležitý práve ten odstup od projetku. Každopádne ma táto rekonštrukcia skutočných udalostí oslovila viac, než jednozáberová monotónna "videohra" určená pre prvú signálnu, ktorá konkurovala tomuto Netflixu v kinách. Za najhodnotnejšiu scénu filmu považujem tú, kedy ďalší ultrapravičiar pri výpovedi dá Breivikovi najavo, že je v tom sám. Či už to myslel vážne, alebo len nechcel vyzerať pred verejnosťou ako násilný radikál, Breivik proste pochopil... (31.03.2020)

Pre menšiu, ale mentálne vyspelejšiu severskú, škandinávsku krajinu- Nórsko, je dátum 22. júl 2011, rovnako zásadný, pamätný, a taktiež, predovšetkým veľmi smutným, ako už tradičný jedenásty september 2001, keď veľká pýcha AMERIKY, NEW-YORKU, v podobe- Svetového obchodného centra, sa z týchto dvoch vedľa seba stojacích mrakodrapov stal v tomto spomínanom dni len prach... _ Anglický režisér Paul Greengrass je špecialistom na danú problematiku, ktorý sa rozhodol nakrútiť o masovom vrahovi Andersovi Behringovi Breivikovi celovečerný film pre čoraz lepší NETFLIX, a dosahuje takmer porovnateľného výsledku, ako v roku 2006 s Letom 93, kedy sa precízne venoval teroristickým útokom z 11.9.2001, keď som bol na vlastnej koži s cestujúcimi v poslednom, štvrtom lietadle, ktorí sa ešte strašne snažili zabrániť tomu, čo sa nakoniec aj tak stalo_ Dosahuje neuveriteľnú autenticitu, pretože obsadzuje neznámych, nórskych hercov, a na margo toho všetkého, predstaviteľ Breivika sa krstným menom tiež volá Anders, konkrétne- Danielsen Lie, narodil sa v tom istom roku, ako reálny Breivik, pričom obidvaja sa narodili v hlavnom meste Oslo. Režisér nakrúca priamo v tejto „európskej destinácii” , a hneď od samého začiatku som bol mimoriadne emocionálne zasiahnutý z jeho príchodu na malý ostrovček Utøya, na ktorom CHLADNOKRVNE postrieľal množstvo mladých ľudí v letnom tábore... Totálny, bezcitný masaker !!! Mám k dispozícii viacero uhlov pohľadu. Jednak očami samotného teroristu. Alebo, ďalej, prostredníctvom chalaniska Viljara, ktorý prežil šialené vyčíňanie, k nemu prichádzajú jeho rodičia, keď on sám je extrémne poznačený. Máme tu žalobu i obhajobu, kedy advokát Lippestad to nemá vôbec ľahké. Skrátka, cez strih Billa Goldenberga, a čože, kde je dvorný strihač Chris Rouse ? , sa políčko po políčku, presúvam z miesta na miesto, kedy nemám z výsledného pozerania najlepší pocit, ba naopak, mám absolútnu husiu kožu, s akou bravúrou Greengrass sprostredkováva tieto nemilé udalosti, ktoré akoby sa odohrali dva-krát za sebou ! Majstrovská rekonštrukcia ! _ Teraz sa pýtam sám seba: „Zaslúžil si tento psychopat vlastný film” ? Asi áno, lebo sa preslávil, i keď NEGATĺVNE ! PS: Garantujem vám, že po skončení záverečných tituliek budete mať veľmi čudný, vnútorný pocit, že by ste to nechceli zažiť ani v najhoršej nočnej more ! (20.10.2018)

Paul Greengrass je mistr pohlcující atmosféry a tímto filmem to znovu potvrdil. Pokud se někomu zdá scéna toho naprosto šíleného masakru odbytá a nestrhující, je mi ho vážně líto (a může to být klidně zakladatel ČSFD), protože já jsem nic odpudivějšího dlouho neviděl. Kromě Greengrasse na tom má zásluhu i představitel Breivika, ze kterého jde nefalšovaný strach - a čím déle ve filmu je a když se z původně němé postavy změní ve výřečného psychopata, tím je ten strach větší. Kromě Breivika ale sledujeme také následky jeho činu, s nimiž se musí vyrovnávat jedna z rodin, poznáme i jeho obhájce a pocítíme tlak na předsedu norské vlády... Zdá se mi, že v tom filmu bylo opravdu všechno. Nemůžu říct, že by se mi sledoval dobře, ale byl to jeden z těch nezapomenutelných zážitků. Asi jako... No ano, asi jako Greengrassův Let číslo 93. (02.03.2019)

Trochu lepšie ako Utoya. Tam sme videli študentov behajúcich po lese a vraha žiadneho. Tu naopak uvidíme vraha, ale vraždy takmer žiadne. Pozitívne je aspoň poukázanie na motiváciu Breivika, čo ho k tomu viedlo, jeho súd a celý ten humbuk okolo toho. Je na zamyslenie, že nedostal slučku. Minimálne ho mal zlynčovať dav rodičov, avšak dnešné právo akoby skôr chránilo vrahov ako obete. No pocity preživších, na ktoré sa režisér upriamil, mi boli dosť ukradnuté, zbytočne film natiahli. (17.10.2018)

Nejdřív jsem si říkal, proč tento příběh někdo nechal natočit dvakrát, navíc v jednom roce...no a pak jsem si přečetl jméno režiséra a bylo mi to jasné - Paul Greengrass. Téma doslova pro něj. Navíc bych film třeba hodnotil i líp, kdybych neviděl ten původní, který byl dostatečně šokující a hlavně po filmařské stránce totálně excelentní. Ale říkal jsem si, že k úctě k režisérovi to zkusím. No a výhrad by pár bylo. Hlavně ten útok, ten je teda odfláklej šíleně. Jelikož je to ale tak třetina filmu, další dvě třetiny dokáží zaujmout. Je to teda totální citová ždímačka, protože se film zaobírá jak myšlenkovými pochody Breivika, které jsou šokující pokaždé, kdy se objeví na plátně, ale ukazuje i mladé, kteří jeho řádění přežili, ale poznamenalo je to. Na zamýšlení určitě dobré, ale nejlepší je asi závěr, který uzavře kapitolu obětí soudním procesem. Délka by mohla být klidně o nějakou půl hodinu kratší, ale na druhou stranu je to klasickej Greengrass, takže to všechno bude natolik civilní, včetně kamery, že budete mít pocit, jak kdyby se to všechno dotklo osobně i Vás. (21.05.2020)