22. července

„DNES ZEMŘETE MARXISTI, LIBERÁLOVÉ, ČLENI ELITY…“ /// Pro všechny co si mysleli, že šel Breivik 22. července 2011 náhodou kolem…Po dvaceti minutách začíná dobrá vyvražďovačka! (kam se na to sere návštěva Laser Game!). Breivik je pro filmaře dar z nebes – dalo by se říct. Ten magor musí vzbuzovat emoce napříč společností a kdyby i tohle Netflix dokurvil … (naštěstí maj Paula Greengrasse). Z těch všech emocí u mě vítězí (samozřejmě) vztek. Na jedný straně oběti, vypořádávající se s následky, na straně druhý - zvíře a spravedlivej soudní systém. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „One of Us“, kterou v roce 2013 napsala Åsne Seierstad, neznám. 3.) Chystám se na válku za čistou vlast (možná i Evropu…). 4.) Thx za titule „panot“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (19.12.2018)

Oproti nedávnému Utøya, 22. července, který zpracovával pouze jednu konkrétní část známé tragédie, Greengrass na to jde jinak a celý příběh zpracovává komplexněji a samotný masakr na ostrově, zde trvá asi 10 minut. Přestože má Greengrass pořád řemeslo v ruce, v tomto případě už nedokáže diváka natolik vtáhnout do děje, jako tomu bylo v jeho předešlých filmech. Pořád je zde ale celá řada silných momentů (závěr u soudu) a herecky film také šlape, což zachraňuje celou řadu hluchých míst, které zde bohužel jsou. (16.01.2019)

Nechápu tu přepálenou stopáž, 2 a půl hodiny rekonstrukce všeobecně známého činu je opravdu moc... Navíc je ten film příliš idealistický (rozhodně na procedurální drama), když Breivikovi jeho obhájce říká, že neexistuje nikdo, kdo by schvaloval jeho hrůzný čin, nejsem si tím opravdu jist... Plus ta zvolená angličtina, i když tu hrají samí norští herci... Od režiséra s kreditem Paula Greengrasse prostě čekám víc... (23.11.2018)

Asi nejslabší Greengrass. Počáteční střelba v sobě sice má onen nádech syrové autentičnosti, nicméně její následky zabíhají do mírné sentimentality, plus ono skákání od jednoho aktéra filmu ke druhému narušuje dějovou konzistentnost, která se ze začátku zdála být docela dobře budovaná. Celý snímek je vlastně takový dost... chladný. Možná by se to filmu dalo odpustit, ale sakra, tohle pochází od režiséra a scénáristy Letu číslo 93, taktéž vyobrazení reálné tragedie, která ovšem měla daleko větší emocionální náboj. 22 July nicméně jen tak ledabyle přeskakuje mezi jednotlivými liniemi (přeživší chlapec, Breivik a jeho advokát), a i když jsou mnohé interakce zajímavé, ani jedna linie ze sebe nevyždíme tolik, kolik bych si od ní přál. Je to ale pěkně natočený, plus tvůrci si rozhodně umí vybrat herce. Jelikož se ale jedná o Greengrasse, kterého považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti, určitého zklamání se zbavit nemůžu. Snímek ale dá dobrou představu o tom, co za zrůdu ten Brevik vlastně byl. Bohužel se ale obávám, že kdybyste to pustili nějakému voličovi SPD nebo DSSS, buď by to zavrhl, protože se jedná o "západňáckou" propagandu, nebo by řekl něco na způsob: ,,Je to ošklivé, ale vlastně ho chápu." Lepší 3* (18.05.2020)

Ono už z té nešťastné události asi více vytáhnout nejde, protože když už se na tom filmařsky zasekne i taková "dokumentární" veličina jakou je Paul Greengrass, je příhodnější uznat porážku a vyklidit pole. Ono v době, kdy moderní zpravodajská média nezřídka přesáhnou informační záběr filmové (doku)tvorby, se těžko konkuruje něčím obdobným, byť s uměleckým přesahem. To ten přesah pak musí být podstatně výraznější (viz Let číslo 93 nebo Utøya), případně by měl jít více do hloubky daného tématu. Ani jedno aktuální Greengrassův počin bohužel nenabízí. Z řemeslného hlediska je to však film výborný a rozhodně stojí za vidění. (01.11.2018)