Baby Driver

Talentovaný mladý řidič Baby (Ansel Elgort) obstarává zločincům bezpečný odjezd z loupežných přepadení, která plánuje Doc (Kevin Spacey). Jako malý přežil autonehodu, ale od té doby mu zvoní v uších a proto poslouchá muziku na svých iPodech. Život se mu změní ve chvíli, kdy do něho vstupuje okouzlující servírka Debora (Lily James)... Je neuvěřitelné jak lze sladit probíhající děj na plátně nebo v případě domova na Tv s hudbou. "What's his deal? Baby? Full cut, same as everyone. No, Doc, I mean is he, uh, retarded? "Retarded" means slow. Was he slow? No. Then he don't sound that retarded to me. He's a good kid and a devil behind the wheel." (17.10.2017)

Príjemný letný krimi popík, rozhopsaná mladícka verzia Drive-u. Supercool "muzikálové" odľahčenie akčných i vážnych scén, hlavne zo začiatku citlivé vnímanie násilia očami Babyho, a čistota jeho romantického vzťahu k holčine. Ku skultovneniu ale filmu chýbajú vypointovanejšie dialógy a vynaliezavejšia a vybrúsenejšia réžia ostatných postáv. Skrátka Tarantino. Omg, to by bol film! (07.07.2017)

,,KDYŽ BYL MLADŠÍ, UDĚLAL JEDNU CHYBU. A OD TÉ DOBY HO TO PRONÁSLEDOVALO…“ /// Úvodní adrenalinová (?) honitba vyvolá dojem, že se Kurýr dočkal syna. Při loupežích totiž nejde vo to, co a jak ukrást, ale jak nejefektivněji vodjet (za zvuku mixu všelijaký muziky). Baby je hodnej, trochu jinej… prostě týpek, jehož úkolem je vohromit publikum. A daří se mu to! Po loupežnickým úvodu přichází romantický intermezzo… no ale já su celkem rád, když se jde zase loupit. Neříkám, že je to nuda, on i Debbie jsou sympaťáci, navíc si maj co říct (což ostatně platí i vo vostatních), ale je to prostě cílený na ty mladší – čemuž (asi?) vodpovídá i soundtrack. Zlodějská a romantická týnejdžerská jízda, která se snaží (a daří se jí to!) bejt pro všechny. Vodsejpá to, úniky jsou fajn, bohužel to ale nemám potřebu vidět znova. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem muzikální řidič. 2.) Pochopím, proč do akce nebrat lidi, kteří sami nechcou. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (29.10.2017)

„Ne, doktore, ptám se, jestli je retardovanej.“ - „Retardovaný znamená pomalý. Byl snad pomalý?“ Od malička pro mě byl Bejby hlavně Dejdar, ale ten by tu asi nevypadal tak „cool“, ehm…Zatím se mi od Wrighta podařilo zhlédnout jen Soumrak mrtvých a Jednotku příliš rychlého nasazení, takže jsem moc nevěděl, co čekat (krom tušení neotřelé zábavy). A Wright byl zas hodně svůj. Úvodní jízda mě každopádně navnadila a určila ráz celého filmu. Byla maximálně na efekt, střelená, plná pohodové, chytlavé hudby, sázející na nadsázku…a zároveň hodně přepálená. Wright je fakt hračička, škoda jen, že má krapet problém odhadnout tu hranici, za niž už není nutné (ani žádoucí) jít. A s koncem mě zas zklamal. Naštěstí předešlý děj je natolik svěží a zábavný, že mu to odpouštím, i díky tomu luxusnímu hereckému ansámblu (z Elgorta jsem až tak nadšený nebyl, ale řada jiných moc potěšila, zvlášť skvělý Kevin…dávná minulost, kdy ještě nebylo módní ho kompletně vystřihávat, ehm). Pro mě zatím nejlepší Wrightův film, posílám slušné 4*. (03.03.2019)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)