Baby Driver

Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp. (19.09.2017)

Brit Edgar Wright to s žánry vždy uměl. Pokaždé to měl vypiplané do detailu, nablýskané, vypulírované. Jenže to mnohdy nepěkně drhnulo na cestě k divákovu srdci. Prostě to bylo prázdné uvnitř. A to je i lehce tentokrát, ač musím s potěšením konstatovat, že tenhle kousek se mi strefil do vkusu náramně. Střih je funkční, hudba si dokonale rozumí s tím, co se děje na plátně. Celé je to promyšlené, hudba se stává další postavou. Vše je sladěné se zvukem. Hošan, který má sluchovou vadu a šrumec v uších musí něčím přebít, a který má song pro každou příležitost, se musí sžít s přítomností lupičů, kterým cosi dluží, a i když se ze závazků vyváže, pořád nemá vyhráno. Jenže coby sakra nebojácný řidič už od vřeštících alarmů nechce prchat. Do toho se objeví sličná servírka, no, co byste chtěli. Každopádně ač je příběh nekomplikovaný, Baby Driver je jedním z nejoriginálnějších a nejstylovějších projektů roku. Jen té ujetosti a černého humoru jsem si přál víc. (22.09.2017)

Patnáctistý komentář patří Wrightovi. A ačkoliv musím říct, že jsem z ani jednoho jeho filmu nebyl nijak extra odvařený a krom Scotta Pilgrima jsem neměl potřebu se na ně koukat víckrát, tak musím jedním dechem dodat, že Baby Driver se vedle cornetto trilogie bude směle tyčit. A to samozřejmě hlavně co se týče v akčních pasáží, ve kterých je Edgar Wright už od Soumraku mrtvých mrtvých nejjistější, opravdu pečlivě si vyhrál s bohatou hudební koláží, která na milimetry sedí k tempu akce a všechny akční, zejména automobilové, scény jsou díky tomu správně hektické, napínavé a dobře se na ně kouká. Co se týká toho ostatního, tam už je to podstatně horší. Po příběhu se nikdo nepídí, ovšem rejža měl k ruce bohaté slavné herecké obsazení, ze kterého ždíme maximum a tak zejména díky Spaceyho a Hammovo charismatu se to povede doklepat do konce i v tomto směru. A pak je tu Jamie Foxx, který je doslova démonický. Očekávání díky bohu mírně překonána. (31.07.2017)

Tenhle film mi už z trailerů připadal tako nějako podivný, ale točí to Edgar Wright, říkal jsem si, to hrozny nebude... Jak jsem se mýlil, já tupá ploutev! Ten film nemá duši, má jen pár povedenejch akčních sekvencí, co jsou dobře nastříhané na hudbu a několik málo humorů, kterých je ale stejne tsk dobrých, jako tech trapnych a casting je asi to nejhorší vůbec, protože půlka postav vypadá jako parodie a napodoba někoho, na koho v rozpočtu nevyšli prachy ( černoch, co se zoufale snažil být Samuelem L. Jacsonem). A poslední půl hodina je už jenom totální zmar, kdy se všechno rozsype pod rukama a tam, kde mela byt pocta, nebo odkaz na nějaké dobovky a béčka, je jen transformace v obrovskou hroudu slizu plnou až příliš nasteroidované akce (která je tímto nechtěně směsná) a odporně přeslazených klišé (05.08.2017)

Driver, Drive a Baby Driver. Co potřebujete na takovou autohoničkovou kriminálku? Jednoduchou story, za jejímž volantem sedí tajemně až autisticky málomluvný, ale o to schopnější profi řidič, a pak nějaká ta auta, která samozřejmě nenecháte celou dobu stát v garáži. Taky nějaká pěkná baba není od věci. A pak už jen musíte předvést trochu stylu, jak by řekl Chev Chelios. Wrightův příspěvek se mezi těmi dvěma výše uvedenými rozhodně neztratí. Netváří se tak atmosféricky a fatálně, ale po vzoru Drive tůruje hudební složku, která mu zásadním způsobem dodává rytmus. Příběh, ač dietní, nenudí, postavy i obsazení jsou sympatické a honičky nápadité. Wright má za sebou onačejší pecky, ale kdo by mu vyčítal takhle pohodovou letní jízdu. (06.08.2017)