Winchester '73

Holka a puška, co nikomu štěstí nepřinesly, putují z ruky do ruky a zanechávají za sebou zkázu. Mimořádně kvalitní scénář předložil sevřený příběh, který odsýpá, letmo zmíní kde co z americké historie, a přitom to nepůsobí zmateně, ale jako přirozená součást děje. Spousta jemných náznaků dokresluje atmosféru osudovosti. Škoda, že v závěru už došly síly a zdrcující odhalení o osobě mstitele i vraha se divák dozví jakoby mimochodem, tím, že to někdo jen tak řekne. Tohle chtělo líp vypointovat. /6. 10. 14./ (06.10.2014)

Winchester '73 mě v několika ohledech velmi překvapil - především svou epizodní strukturou, kde sledujeme jednotlivé osudy lidí spjatých s onou legendární puškou a kde James Stewart působí spíš jako jakýsi tmel spojující jednotlivé příběhy. Je sice hlavní postavou a jeho honba za pomstou je ústředním motivem, často ale zmizí na několik minut z plátna a v hlavní roli se ocitá zbraň, která až příliš často mění majitele. Stewart samotný působí jako pomstou hnaný pistolník naprosto přirozeně, což mě tak trochu udivilo (asi jsem příliš ovlivněný jeho účinkováním ve filmech á la Capra na přelomu 30. a 40. let). Barová zpěvačka v podání Shelley Winters pak není žádnou křehkou květinkou, ale říznou herdekbabou s pořádnou kuráží a vyřídilkou, což jsou vlastnosti, které na krutém Západě rozhodně nejsou k zahození. Závěr na skalách s tucty vypálených nábojů nemá chybu. A pak že jsou westerny směšná ztráta času... (02.02.2011)

Začátek westernu Winchester '73 ve mně budil mírné obavy, zda příběh o pušce může být poutavý, napínavý a zajímavý. Postupem času se však mé obavy vyvrátily a snímek z dílny Anthonyho Manna mě začal dost bavit nejen svým příběhem, ale zejména atmosférou a prostředím, v němž se odehrával. James Stewart je skvělý herec, ale nevím proč, není mi dvakrát sympatický. Přesto jsem si ho zde oblíbil a s klidným svědomím dávám slušné 4*. (17.02.2012)

No konecne tu nevidim komentar Karla Chrochta, a pri komentovani filmov narazam na coraz vacsiu biedu a mizeriu. Houdini sa obmedzi na "NFR 2015", dalej uzivatel Liventura komentuje stylom "moc prizemne, jednoduche" /teraz sa takemu komentaru vyhol, to teda pozeram..../ Revanx vyplodi nieco na sposob "Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete." No, tak to z takeho komentovania je mi blivno, respektive uplne na picu. Pardon ja som sa zase pomylil, a chcel som pochopitelne napisat, ze sa mi dane komentare rozhodne nepacia. Kazdopadne genialny western, perfektne sceny, ktore davaju zmysel, logicke chovanie postav, ktore ma maximalne fascinovalo, dialogy masakrozne dobre, take reci som uz dlho nepocul. REziser Anthony Mann /Devil´s Doorway 1950, T- Men 1947, Reign of Terror 1949/ sa teda rezisersky predviedol. Pre mna teda spolus Furies 1950 a Reign of Terror 1949 je toto najlepsi film rezisera Manna. Vedla mam aj rozpisane podobne filmy ako Winchester´´73 .- myslim, ze som videl Vzdalenou Zemi a mozno aj Zatocinu reky. Kazdopadne zaujimave tipy, zapisem aby som vedel co mam napozerat a rozsiril si tzv. vseobecny rozhlad : 100 % (21.10.2017)

Winchester '73 je filmem otisků, které na pažbě stejnojmenné pušky zanechají lidé, a která ona oplátkou zanechá na jejich duších. Winchestrovka propůjčuje svým nositelům prestiž (je zajímavé sledovat, jak se na ni nabalují významy spojené s aurou jedinečnosti) a prchavou moc; chvilkový, nicméně intenzivní pocit jistoty, bezpečí a nadřazenosti, který však vykupuje bolestí a smrtí. Chtějí se jí dotknout děti i dospělí, každý chce být jejím pánem, nehledě na cenu, kterou za toto nejisté vlastnictví požaduje. Pouhá její přítomnost ve scéně se stává hnací silou lidské závisti, kradmých pohledů a (silně iracionálních) temných tužeb. Hlavnímu hrdinovi vstupuje do cesty zrovna ve chvíli, kdy se konečně střetává s mužem, kterého pronásleduje, aby na něm vykonal pomstu. Oba mají něco společného, existuje mezi nimi jisté spojení z minulosti: pouto související se smrtí, kterou způsobila jiná střelná zbraň. Pravá Linova motivace je nám však (rafinovaně) ozřejměna až v rámci vzrušujícího finále, ústícího do tiché přestřelky muže proti muži, kde jsou vítr prohánějící se uschlými křovinami a rozpálená skaliska jedinými důvěryhodnými svědky. Úmyslné zamlčení faktů vytváří onu potřebnou špetku tajemství (abramsovskou „magickou skříňku“), která ze vztahu mezi hrdinou a jeho Nemesis přeskakuje i na titulní winchesterovku. Na plaketě s věnováním nemá vyryté konkrétní jméno – hlavní antagonista ji stačil ukrást dříve, než tak mohlo být učiněno - a přezdívá se jí "Jedna z tisíce", což jí propůjčuje obecný, symbolický charakter. V tomto smyslu je mementem americké posedlosti zbraněmi i důležitosti, jakou zbraně hrály (a stále hrají) v americké historii, kultuře a společnosti. Snad i proto jsou často zmiňovány „krvavé“ historické souvislosti (Little Big Horn, Bull Run...). Jediný způsob jakým může Wyatt Earp zjednat pořádek v Dodge City, je zakázat nošení zbraní uvnitř jeho hranic. Děsivě groteskní záběry z místnosti, ve které jsou zbraně občanů i projíždějících schraňovány, mluví za vše - zbraně určují dynamiku vyprávění. Putovní puška je zásadní nejen v rovině spletité sítě motivací, ale i ve způsobu, jakým se vyprávění posouvá dopředu, jak je strukturováno. Tím jak přechází od jednoho majitele k druhému, vytváří dojem jakési narativní štafety. Zároveň zvyšuje nejistotu, která je s jejím držením spojena. S každou další mrtvolou, kterou za sebou zanechá, je osud současného majitele vrtkavější a "předvídatelnější". Poslední záběr na pažbu pušky podkopává již tak velmi hořký (a mnohými bolestmi lemovaný) happy end á la Pyrrhovo vítězství, neboť tuto nejistotu a sklíčenost připomene ve velkém detailu. Kruh násilí a smrti se tak uzavírá, aby začal nanovo - podobným detailem (v renoirovském stylu) totiž příběh začíná. (22.05.2011)