Dymová clona

Insider začíná a hned od prvních minut je zřejmý osobitý Mannův rukopis. Příjde mě jakoby někdo spojil Stoneovu urýpanost s kamerovými orgiemi Tony Scotta. Je to samozřejmě jen můj dojem, protože Mann je dostatečně osobitý tvůrce. Po úžasném Heatu samozřejmě nemohl přijít se stejnou peckou a tak zvolil zdánlivě klidnější materiál. Příběh, který dokáže být dnes možná ještě poplatnější než tehdy. 75% (08.03.2014)

Strhující neakční thriller se skvělým Pacinem a výborným Crowem, který nám představuje nekalé praktiky tabákových koncernů. Film si drží skvělé tempo skoro celou dvou a půl hodinovou stopáž a jen ke konci mírně zpomalí. Herci v hlavních i vedlejších rolích předvádějí to co umí nejlépe a jako by se předháněli kdo je lepší. Kdyby film ke konci nezvolnil tempo bylo by to za čistých 5*. (01.01.2007)

Michael Manna ve svém srdíčku nenosím. Jeho filmy ode mne mají velmi žalostné hodnocení. Tento považuji z osmi viděných rozhodně za nejlepší. Vzhledem k neoblíbenosti režiséra, jsem se dost bál stopáže. Ukázalo se zbytečně. Film disponuje nečekaně svižným tempem a velmi příjemným dějem. Rád jsem nahlédl alespoň malinko pod pokličku tomu, co stála na začátku toho, že se dnes postupně zakazuje kouření na veřejných místech. Dotčený Russell Crowe se rozhodl absolvovat souboj s Goliášem. Podobných soubojů už Hollywood připravil pro diváky mraky. Tento vyčnívá snad pouze excelentními hereckými výkony a již výše nakousnutým chytlavým a aktuálním tématem. Dost se mi líbilo i celkem věrohodně načrtnuté nekalé praktiky velkých korporací a celkem zřetelně zobrazené důvody, proč se podobných Davidů nenašlo v naší historii až tolik. Lepší 3 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (06.04.2017)

"Argumentovali, že světu vyzvoní výrobní tajemství vajglů." Mám rád hrdiny, ale nerozumím jim. Kdybych já chtěl sdělit světu něco důležitýho, tak bych si to rychle rozmyslel, kdyby byla ve hře bezpečnost mojí rodiny, zdravotní pojištění nemocnýho dítěte a žaloby od zástupců tabákovýho průmyslu. To by kouření najednou byl bezpečnej sport, kterým se upevňuje zdraví nikotinovejch spotřebitelů. Dr. Wigand však vyrazil do boje za pravdu a já jsem mu fandil. Stejně tak jsem fandil Lowelovi za to, jak chlapácky držel slovo. Na druhou stranu mi bylo tradičně blivno z tabákovejch korporací, kopání advokátů do slabších a opatrnosti šéfů televize. Když už něco začnu, tak to snad taky dodělám. Já bych to teda ani nezačal, ale takhle filmově mě to bavilo. (20.02.2022)

Nezískalo si mě to. Jestli jde o film podle skutečného případu, má do jisté míry ze strany diváka právo na respekt. Z příběhu o tom, že jeden bývalý zaměstnanec tabákové firmy veřejně prohlásí „přísně tajnou“ informaci o tom, jak je kouření nikotýnu návykové a zdraví škodlivé, rozpoutá tím velkou štvanici ve firmě, obrátí naruby médiá a teprve soud + znalecká expertíza musí dokázat pravdivost informace o škodlivosti kouření (což je všeobecně známá pravda, kterou zajisté dávno zná každé dítě), mohlo vzniknout trefné absurdní drama nebo satirická komedie. Škoda, že se Michael Mann rozhodl pro tříhodinový psychologický thriller, ve výsledku to ani navzdory několika zajímavým scénám moc nefungovalo. K problému, kterým se film zabývá: dle mého názoru měla WHO nebo její předchůzi už dávno před mnoha, mnoha lety zabojovat proti legálnímu šíření a prodeji něčeho tak škodlivého jako je tabak, dnes už to asi zůstává spíše problémem minulosti, může-li se nikotýn narozdíl marihuany legálně prodávat a užívat. Zatímco v našem prostředí je tohle alespoň vyřešeno tím, že se na každé škatulce cigaret objevují varovní nápisy typu Kouření může zabíjet, v USA je to zřejmě jinak...? K samotnému zdlouhavému filmu lze dodat, že kdyby byl zpracován poutavěji, mohl to být zajímavý náhled do krajiny, kde se výrobcové tabaku můžou tvářit, že kouření neškodí. Výsledkem se nicméně stala nezáživná politická konverzačka, kde dialogy zde střídají po každé druhé scéně jakési rádoby umělecké scény (některé z nich, např. noční golf byly ještě zajímavé, ale takové extrémně spomanelé záběry na nástup do auta či vycházení dveřmi na mě spíše působily směšně, než jakkoliv dramaticky). Film sice disponuje vynikající dynamickou kamerou, ale pokud vás nechytne obsah a film ve vás nevyvolá ani trochu výrazné emoce (extrémní znudění nepočítaje), tak je to vlastně k ničemu. Jediný mě tady bavil Christopher Plummer, který na mě ve vedlejší roli v tomto filmu působil jako malé zářivé světlo na poli dlouhé šedivé nudy. 40% (11.04.2021)