Posledný Mohykán

Příběh s vysokým výpravným číslem, který nevypovídá o ničem menším než o radosti z čistokrevného dobrodružství a o kráse divoké přírody. Esence romantiky. Jakkoli má do nejlepšího filmu Michaela Manna daleko, v jedné věci je naprosto geniální. Mann v něm bravurně uplatnil ekonomické ovládání filmového času. Veškeré zbytečné a zpomalující odbočky jsou osekány na přímočaré torzo základní příběhové linky, která je sama o sobě dále seřizována na absolutně nutné minimum. Ačkoli se to do jisté míry podepsalo na logice vyprávění, Mohykán díky tomu nemá jediné hluché místo, jediný propad a bez ustání uhání vpřed jako splašený Daniel Day-Lewis. Závěrečná (bezmála operní) konfrontace patří a navždy bude patřit mezi nejúchvatnější scény světové kinematografie. (14.02.2009)

Při adaptaci knihy lze předpokládat, že si tvůrci děj tak trošku přizpůsobí obrazu svému, přece jenom, co funguje v knize, nemusí fungovat na plátně a opačně. V případě tohoto filmu ale došlo k něčemu většímu než k malému přizpůsobení. Postavy ve filmu jsou poháněny pohnutkami, které v knize nenajdete, ba co víc, umírají úplně jiní hrdinové. A tak ani úžasná hudba ani skvělý Daniel Day-Lewis prostě nemohou vybojovat maximální hodnocení. (29.07.2007)

Můj vztah k tomuto filmu je dosti specifický. Jednak to byl první film, který jsem kdy viděl celý (zhruba v 6 letech) a pak ještě nejméně 20x, ale hlavně mě vždy závěrečná scéna naprosto dostala a já schovával slzy, aby mě rodina v obýváku neviděla bulet. Poslední Mohykán je spolu s Tancem s vlky nejlepší "indánka", která kdy vznikla. Je to rozhodně také nejlepší film popisující koloniální britské vojsko a nejlepší film popisující indiány na východním pobřeží severní Ameriky, kdy si prérijní kmeny na západě (ano, ty z westernů), ve kterých má mimochodem předky i "poslední Mohykán" Russell Means, mohly nechat o debilním bělochovi jenom zdát. Krásný příběh se skvělými herci, který má dokonalé kostýmy, dokonalou hudbu a dokonalý komparz, který má paradoxně nedostatky pouze v indiánech (Huronech), které kolikrát hrají běloši namalovaní válečnými barvami, což je dost poznat. Problém také vidím v předloze, kdy jsou Francouzi vylíčeni jako čiré svině spolčené s ďábelským kmenem žroutů srdcí a Britové jako celkem gentlemanští kavalíři se zeleným mozkem a roztomilými Mohawky hrajícími lakros na své straně. Fakt, že Francouzi dokázali s loajálními indiány jednat s respektem a téměř rovnocenně a měli dobrou indiánskou politiku, na rozdíl od Britů, kteří je považovali automaticky za podřízené opice, to v tomto filmu moc patrné není, což je škoda, protože tento film je pro většinu diváků první a poslední návštěvou historie, kterou do této tématiky podstoupí. Nebudu ale hodnotit historii ani její přesnost v tomto filmu, Poslední Mohykán je zkrátka perfektní film, který nemá žádného srovnatelného následovníka zachycující stejné místo a období. 95% můj TOP 10 (15.07.2012)

Westernová klasika. Daniel Day-Lewis skvělý, ale jakoby tomu něco chybělo, hrozně utahané a přijde mi to hrozně přeceňované, možná jsem jen těmito historickými filmy přesycen. Každopádně viděno podruhé v kině a dojem se nezlepšil. Ten soundtrack je ovšem stále suprový...60% ... [8.4.2019_Moviezone popkulturní milníky Kino Aero_Praha] (12.10.2013)

Režisér Michael Mann se tímhle romanticko-dobrodružným kusem, který se z předlohy smyšleného příběhu J. F. Coopera posunul ještě dál k diváckému očekávání, definitivně probil mezi tvůrce, které je potřeba brát vážně. Mannova hvězda začala právem stoupat strmě vzhůru. Kolonizace ve druhé polovině 18. století vypráví příběh dvou bratrů, posledního z Mohykánů Unkase a jeho nevlastního bratra Sokolí oko, bělocha, žijícího mezi indiány, kteří stojí proti nepřátelům v čele s Maguou, přeběhlíkem a zrádcem ve výborném podání Wese Studiho. A chrání dcery anglického velitele pevnosti, do kterých se zamilují. Mann, který předtím svým způsobem změnil tvář televize a poté natočil několik zásadních kriminálních thrillerů, výrazně žánrově uskočil: natočil dobový film, s čestným a vznešeným hrdinou, a rozmáchl se k vizuálně bohatému, epickému vyprávění, kterému vévodí řežba uprostřed panenské přírody při opouštění pevnosti, která padla do rukou Francouzů. Pár chyb najdeme (několik zbytečně delších pasáží, skřípající scény v pevnosti), to si přiznejme, přesto tu máme vizuálně podmanivé dílo se soundtrackem, o kterém bylo napsáno snad už všechno. Poslední minuty našlapané.. (06.12.2015)