Lovec ľudí

William Peterson je charismatický herec a do téhle role se hodí víc než Edward Norton, ale samotné detektivní pátraní a (hlavně) odkrývání vrahovy identity působí jako nahodilý proces (např. závěrečné odhalení) oproti tomu, s jakou pečlivostí jsou zde komponované jednotlivé záběry. Dívat se na to tak dá ale i jako na sondu do zvuků 80. let, protože ten nadupanej synťákovej soundtrack frčí skoro po celou dobu filmu. (25.11.2014)

Mann dobre postrehol, že vzťah hlavného hrdinu so ženou je dôležitým prvkom príbehu (aj keď v knihe mu je venovaných len pár strán). Lenže nepochopil (alebo skôr producenti nepochopili?), že ak zmeníte záver, pár vecí stratí zmysel (v podstate aj účasť Lectera). Ale napätie funguje, finálny policajný zásah je správne mannovský, výber hudby i "vangelisovkské" tóny výborné... Keby mal Mann k dispozícii digitálnu kameru a voľnú scenáristickú ruku, verím, že by toto mohol byť dosť originálny film... Ale režisér zjavne nemal ani jedno... (22.07.2013)

Príliš slabý a nezáživný film, aby ma aspoň trochu zaujal, na jednej nemenovanej stránke, má extrémne vysoké hodnotenie, a tak som sa naladil na to, že ma čaká zážitok rovnajúci sa fenomenálnemu Mlčaniu Jahniat, ale to je, akoby som porovnával slona s mravcom, doslova a dopísmena - strata času. Michaela Manna z časti uznávam, z časti neznášam, lebo vie nakrútiť perfektné snímky, ale taktiež vie niektoré snímky poriadne pokaziť. Obsadenie úplne bezvýznamné, Petersen sa sem absolútne nehodí, Cox s Noonanom sú príšerní, ako sa len dá. Je úplne zbytočné sa v tomto prípade viac rozpisovať, lebo som znechutený, až sa mi chce zvracať ! (22.10.2016)

Mannovo pomalejší vedení filmu spolu s ne vždy vhodně zvolenou hudbou u Lovce lidí částečně nabourává jinak tvrdě thrillerovou atmosféru, která by mohla být ostřejší, agresivnější, a/nebo tíživější. A Apel na rodinné hodnoty se zase opírá o trochu triviální charaktery (snad vyjma toho hlavního, ale to jen díky zajímavé minulosti), ovšem kromě toho jde o dobře vyřešenou adaptaci, která má své působivé i chytré momenty. Líbila se mi fungující krimi zápletka a dobře zvolený moment odhalení vraha, kdy divák má dost času na to, aby tápal, ale přitom mu nebyl upřen náhled z druhé strany (aneb Mannův "férový" přístup). 6/10 (24.08.2009)

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)