Kramerová verzus Kramer

Tento typ filmu mně není příliš blízký. Narážení na city diváka tímto způsobem nemám rád. Ovšem to čeho jsem se dočkal předčilo všechny moje očekávání. Příběh celkem jednoduchý, ale doslova zdrcující výkony Hoffmana a Streepové mě posadily do sedačky. Takhle ohromený už jsem dlouho nebyl, klobouk dolů. Chtěl jsem dát jen 4, ale nezbývá mně nic jiného než za 5. (06.10.2010)

Sociálně psychologické drama. Občas zbytečně patetické. Dustin Hoffman i Meryl Streep předvádí jedny z nejlepších výkonů svých kariér. Nejlepší scénou je Edova a Billova příprava toastů na samém konci. Smutný příběh, ale pěkně natočený. 5 vět protentokrát musí stačit - asi zimní únava. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, berg.12 (14.01.2006)

Ódou na herectví jsou nepochybně výkony obou protagonistů: Hoffmana i Streepové v tomto nevšedním díle. Zásadnější jsou však jiné obecné otázky, na nichž je VERSUS založeno: výchova dítěte, vymahatelnost práva, úloha apriorismů v našem životě. V kategorii krkavčích rodičů muži nad ženami vysoce vedou, rohovnicky bych to vyjádřil známým trojpísmením r. s. c. Každé pravidlo má však svou výjimku - ženství a jeho negativní rysy se ovšem četností i závažností výskytu blíží horní hranici této velmi pomyslné kategorie. Fakt, že i matky opouštějí své děti, je nepopiratelný. Fakt, že existují desítky a stovky tisíc dětí a lidí, vychovávaných osamělými otci, je rovněž prokázán. Drama osamělého muže, který ve jménu svého syna rezignoval na svou kariéru, aby byl takřka vzápětí téměř deklasován i jako úspěšný a zodpovědný rodič, není nepůsobivé. A mateřské slzy lži, lítosti, malosti a vydírání - tak skvěle zahrané Streepovou - by měly zůstávat při posuzování svého dosahu součástí skutečnosti, že v tomto případě matka svou trestuhodnou nezodpovědností zaujala místo nezodpovědného otce platícího pravidelně alimenty s právem čas od času své dítě vidět a limitovaně s ním žít. Prosté poselství, civilní patetismus, kapky ryzího lidství dopuštěním ryzího umění skryté v nemalé kupě hlušiny. Svádět to všechno na hollywoodskou hru s city v tomto případě určitě nestačí. A stačit nebude - jsem o tom pevně přesvědčen - ani dalším a dalším generacím vděčných a nadšených diváků. (23.02.2008)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)

I když na tomhle tématu bude zub času hlodat stále víc (postavení matky/otce, kariéra vs. rodina přeci jen procházejí vývojem), z výborných hereckých výkonů neohlodá nic. Škoda toho trochu nevyváženého scénáře, zejména v postavě Joanny, u které tvůrci i v dokumentu o filmu velmi zdůrazňovali a obhajovali přesně to, co se jim dle mého názoru do filmu dostat nepodařilo. (09.11.2006)