Kramerová verzus Kramer

K verzus K je filmom, ktorý podľa toho, ako na mňa pôsobil, keď som ho za mladi videl, filmom pre všetky generácie. Ako dokázal osloviť Brenton tak ťažkou témou aj odrastené dieťa bude skryté vo fakte, že sa budúcim osudom dieťaťa film primárne zaoberá. Okrem témy je K verzus K filmom hereckých výkonov a na Oscara si jeho predstavitelia určite pár krát pri natáčaní spomenuli. No a to potom máte motiváciu pri stvárňovaní postavy v takomto filme... (15.01.2013)

Kvality se filmu jistě upřít nedají. Ale já byl většinu času spíše nasranej. Hlavně kvůli Joanně. Ta si prostě z ničeho nic ze dne na den sbalí kufry, políbí Billyho na čelíčko, řekne mu, že ho miluje, a odjíždí na rok a půl hledat sama sebe. Pak se vrátí, suše Tedovi oznámí, že už se našla a že se s ním bude soudit o dítě, které rok a půl ani neviděla. Ano, Ted očividně do jejího odchodu nebyl nejlepším otcem, snad ani manželem, ale ona se prostě zachovala jako sobecká, blbá husa. Úplný závěr to, dejme tomu, celkem zachraňuje, ale tak jako tak se nelze ubránit dojmu, že kdyby to milé Joanně seplo dříve, ušetřil by každý tak půl mega na právníkovi a Billy by nemusel mít pocuchané nervy... Jak píši, film je to bezesporu dobrý, herecké výkony na jedničku, ale nedokážu si představit, že si ho ještě někdy pustím... 90% (14.11.2016)

Pamatuju si ze školy jednu přednášející advokátku, která nám povídala, že takhle to chodí v reálu i u nás. "V našem, právu je diskriminace," říkala. "Diskriminace otců." Případů, kdy se manželství rozpadne vinou matky a dítě je přes veškerý zdravý rozum svěřeno jí, je jak hub po dešti. Vyprávěla nám podobný příběh, matka těžká alkoholička a coura a přesto trvalo soudu rok, než byl ochoten svěřit dítě otci, a to ještě s pravidelným sociálním dohledem. Realistický nesentimentální film. Žádné smyčce v emočně vypjatých situacích, prakticky bez hudby, pouze několik barokních melodií na správném místě, výborné dialogy a perfektní herci. Fascinuje mě, jaký může mít vliv na posouzení způsobilosti rodiče vychovávat dítě 5000 dolarů ročně. Taky mě napadá, že v životě člověk nemůže žít s tím, že někdy dostane druhou šanci. Možná se to někdy povede, ale odpovědnosti se nelze jen tak zbavit a zase jí získat, až se mi bude chtít, to už je nezodpovědnost. (05.10.2010)

Nádherné a dojemné drama, které bylo podpořeno reálným námětem a dneska poměrně aktuálním, i když je to 25 let starý film. Hoffman umí dobře dělat tousty ve vajíčku:-) Akorát mi vadilo, že celý příběh sledujeme ze strany Kramera a to je příčina, že divák stojí při něm, ač to není zas tak jednoznačné. (23.02.2004)

Mimo mísu... . . . - - - P.S. Tak jsem si chtěl dát po nějakých třiceti letech repete na >jiném prostoru< a po třiceti minutách jsem to zase zabalil a začal psát tuhle filigiku... . . . Protože ignorantští magoři z >čéesertévé< znovu a znovu fakt perlí. Naordinovali stádu další zrůdnost jako důsledek diletantsky debilního přístupu k uvádění (nejen) starší zahraniční filmové produkce. Takže diváček >intelektuálně(?)< - sic! - zaměřeného druhého programu dostane svou dávku filmového (oscarového!) umění s unylým umělohmotným (s oblibou říkávám "kuchyňským") českým dabingem (hlavně to kvákání a pištění a ňuhňání jakéhosi čudláckého smrada /Ha! Při závěrečných titulcích jsme se dozvěděli, že to byl mladý KOTEK - model 2000!!! Svatá prostoto.../ - mi tedy otvíralo pověstný nožík v kapse), vyráběným jakýmisi diletanty bez schopnosti namixovat výsledek aspoň vzdáleně podobný originální zvukové stopě, bez většiny reálných ruchů - a jako bonus navíc pak v ořezaném obrazu, kde z původního formátu 1,85:1 vidíte jakýsi vertikálně i horizontálně zpatlaný výřez (důsledek to opět debilního myšlení zodpovědných ignorantů, kteří kdysi stádu (dle tvrzení jednoho nedávného >veřejnováckého< kulturního impotenta) nechtěli v televizi 4:3 pouštět černé pruhy nahoře a dole a dnes po přechodu televize na formát 16:9 jsou nuceni s touto >filozofií< přístupu k uměleckému dílu obraz ořezávat znovu, takže výsledkem je jakýsi rozostřený paskvil místy s doočíbijící podivnou kompozicí obrazu, dobrý tak leda pro protekční debily, technicky parazitující na takto jen trochu náročnějšímu diváku nepochopitelně nastavených pravidlech hry... . . . Docela je mi pak líto zejména mladších diváků, kteří díky nezkušenosti si tuhle praxi od všech stanic napříč tušašským televizáckým spektrem (zde konkrétně od té, kterou si nuceně! platí) neuvědomují a deformuje se tak jejich pohled na světovou kinematografii (že by i to byl záměr?), majíce pak pocit, že všechny ty sračky co (zde) naše >televize veřejné služby< uvádí (i ve vztahu k vlastní tvorbě) jsou standardem a normální! . . . A docela se i divím, že ani těm >profesionálně kritickým< hlavám našim publicistickým stále toto nevadí. Jojo, byznys je byznys, že! Živí se těmito sračkami valná část prostonárodní čudlárny... Ejhle stav té naší kulturně-televizácko-mediální žumpy - jedenáctý rok jednadvacátého století... Sráči! - - - - - (Nekomentář zde znechuceně otrávený jako dvěstědvacátý - 20.9.2011) (20.09.2011)