Cez prsty

Petr Kolečko to má krapet nahoru dolů. Do svého příběhu bez ambicí o milostném trojúhelníku z atraktivního sportovního prostředí původně režiséra hledal, nakonec taktovku vzal (vůbec poprvé) sám. Beachvolejbalistky jsou to hezké, sehrané a nyní se vydrápaly na vytoužené plážové mistrovství Evropy. Jenže mladší z nich začne pomýšlet na miminko (před vrcholem kariéry (!), no, dobře), začnou mít mezi sebou spory a navíc do všeho začne zasahovat osobitý správce volejbalového areálu se zarostlým ksichtem Jiřího Langmajera. A s ním přijdou mnohé vztahové kotrmelce, rozuměj nepravděpodobné nesmysly. On sám je každopádně skutečným hybatelem příběhu, děvčata (sexuální objekty) jsou tu jen proto, aby ukázala zadek nebo dokonalý účes. Chápu, že mnozí neskousnou, že sebevědomému padesátníkovi s tajemnou minulostí všechno projde. Rozvrací vztahy, jiné zase narovnává. Naštve jednu, pak druhou, ale vždy se to samo tak nějak vyřeší a vše zase začne nanovo. Kolečko je (zejména první půlhodinu) hodně rozpačitý, pak ale zejména díky Langmajerovi zesílí třaskavé hlášky (třeba v luxusní restauraci: „Ten plátek musí být tak jemnej a růžovoučkej, že když ho omotám plameňákovi kolem péra, nepozná to!“) a je to fajn záležitost. Kolečko holt slušně vidí do průměrného českého diváka, nic spletitého nevymýšlí, nikam hluboko se nepouští. Samozřejmě je tam celá řada přešlapů, nespočet scén vyšumí do ztracena, ale já si tedy přehlídku nevkusu na domácí scéně představuju jinak. A právě proto dávám přepálené čtyři hvězdy. Navíc když si vzpomenu na nedávné tuzemské bolesti Všechno nebo nic, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, Miluji tě modře nebo Věčně tvá nevěrná... (18.01.2020)

Podtitul „I hovada mají srdce“ je celkem výstižný, nicméně decentní čuňas Kolečko začíná i se svým sportovním pozadím (myslím tím zákulisí) nebezpečně ztrácet glanc. Způsob, jakým dostal bosého správce Langmajera a trénující Hřebíčkovou do restaurace z úvodu, jen aby mohl předvést další humornou vložku, to byl vrchol tvůrčího zmaru.. (23.01.2020)

Výbornej nápad zasadit scénář do atraktivního prostředí krásného sportu, jakým beach volejbal bezesporu je. Hurá, konečně role, kde Langmajer nehraje úplnýho kreténa, ale správnýho a vtipnýho týpka. Holky volejbalistky moc šikovný obě, hodily se k sobě jako parťačky. Fakt jsem se dobře bavila, tedy slušná 4, slušnej oddíl ;) Jo a abych nezapomněla super česká hudba! Moc milý film, poměrně kvalitní scénář. Líbí se mi tam i prostřihy do minulosti. Film mě osobně letos oslovil mnohem více než přeceňované Ženy v běhu. "Já jsem si myslela, že seš dobrej chlap, kterej se tváří jako debil. A ty seš debil, co se tváří jako dobrej chlap, co se tváří jako debil." :DDD (17.01.2020)

Hollywood má svého DiCapria, Česko má Jirku Langmajera. Nejen na jeho humoru, který mu žeru už léta, stojí tahle parádní komedie z prostředí beachvolejbalu. Ten hraju dost rád, i když samozřejmě jen na rekreační úrovni. Sice z ukázek mohl film působit až moc sexisticky, na hřišti se ale všechno neodehrává, třebaže z několika trefných záběrů nezůstane jedno chlapské oko nezaostřené. [viděno v Letní kino Klatovy 4.9.2019] (04.09.2019)

Hrozný zvuk. 1) Vůči půvabům 40leté Petry Hřebíčkové (Linda) i dalších děvčat jsem imunní a tak jsem byl vydán napospas 35letému scenáristovi Petru Kolečkovi v jeho režisérské prvotině. Silně mě zklamal._____ 2) Ozvučení je prostě příšerné. Pod zvukem je podepsáno podle informací na stránce filmovyprehled.cz celkem šest osob (plus dva asistenti). Ani tato squadra, ani režisér Kolečko, dva pomocní režiséři, dva asistenti režie, dva dramaturgové, ba ani tři lidé ze Soundsquare ze zvukové postprodukce s mizerným ozvučením dialogů nic neudělali. Zejména Hřebíčkové (ale i dalším hercům a herečkám) chvílemi nebylo vůbec rozumět nebo jen stěží. Zodpovědnost má zvukař. Od toho tam snad je._____ 3) Je to škoda, protože mi tento nešvar zkazil dojem ze snímku, který, byť očividně nepatří ke špičce českého filmu, mohl poskytnout alespoň trochu zábavy. (26.11.2020)