The Haunting

Před zhlédnutím jsem si o The Haunting of Hill House nic bližšího nezjišťoval. Povrchně jsem tak očekával hardcore horor ve stylu Conjuring roztažený do seriálového formátu (což by samo o sobě bylo pekelný maso a neutuchající desetihodinové “wanovské“ strašení si asi ani nechci představovat). To bych totiž taky nemusel rozdýchat. The Haunting of Hill House je bezpochyby jeden z nejlepších seriálů roku 2018 a kdybych byl oddaným hororovým fanouškem, asi bych jej vystavěl na pořádný piedestal. Na druhou stranu i jen jako občasný hororový divák můžu s klidným svědomím napsat, že pár strašidelných výjevů bylo opravdu děsivých a že jsem se párkrát i celkem lekl. Mnohem více jsem si ale celý seriál užíval jako mnohovrstevnatou psychologickou podívanou, kde jsem si v některých pasážích říkal (např. při tom dlouhém večeru v průběhu obligátního rodinného setkání v pohřebním ústavu), že takhle brilantně kulminující drama o rodinných vztazích jsem už pekelně dlouho neviděl. Má to neuvěřitelně ambiciózní styl vyprávění v mnoha časových rovinách, přičemž na konci všechno přesně zapadne na svá místa a zůstane “jen“ pevný pocit celistvosti a obdivuhodné kompaktnosti i přes velké množství postav, zápletek a nejrůznějších motivů. Mimořádně propracovaný a poctivý počin, který se urodí jednou za pár let. (03.01.2019)

The Haunting of Hill House je pro mě osobně příjemným překvapením. Hororový žánr až na pár výjimek téměř vynechávám a hororové sériály mě už skoro vůbec nelákají. O to větší radost mi tento desetidílný seriál udělal. Flanagan ukázal, že mu žánrové řemeslo není cizí a vykonstruoval perfektní mozaiku hororovo-psychologických jevů, kde hlavní roli hrají rodinné vztahy výborně napsaných a zahraných postav. Laciné lekačky jsou omezeny na minimum, aby dokázaly vždy v pravý čas překvapit a notně okořenit místy uvadající děj. Hluchých míst je ale i díky tomu po málu. Za to může především styl vyprávění příběhu, kdy se prolínají časové linie a také úhly pohledu na danou situaci. Škoda je, že vrchol seriálu přichází mezi díly 6-8. Finále mě pak lehce zklamalo. Nezbývá ale nic jiného než uznat, že Netflix stále boduje a Haunting of Hill House je nefalšovaná pecka. (13.11.2018)

Po druhé sérii má spokojenost poněkud upadla a poblíž se zrovna nevyskytoval Gerard Butler, aby ji zvedl, jak to dělá s jinými upadlostmi. S Domem Hillových se to mělo tak- ve chvílích, kdy se mě nesnažil ohororovat, přišli scénáristé s výborně napsaným dramatem o jedné dysfunkční rodině; v Sídle Bly mi dost často chybělo jak strašení tak i kvalitní drama. Přesto není má výsledná známka vůbec špatná, protože na první sérii odvedli filmaři sakra dobrou práci. Jen bych rád věděl, čím tvůrce tak strašně naštvala Victoria Pedretti, to jak se chovali k jí ztvárněným postavám, zavánělo až šikanou. (28.01.2021)

Seriál, ktorý ukazuje Flanaganové majstrovstvo. Je nekonvenční, hoci využíva zažité schémy a konvencie žánru. Je iný, pretože sa nebojí pracovať s postavami a s ich vývinom. Je výrazný, pretože časové roviny a neustále striedanie minulosti s prítomnosťou má nielenže silné emočné presahy, ale zároveň ukazuje komplexnosť a premyslenosť diela, keď na konci všetko do seba krásne zapadne. Bez zbytočných scén. Bez zbytočných hlúpostí. Má to skvelé ľakačky a má to správnu duchársku zápletku. Koniec je nádherne dojímavý a rezonuje. Páčilo sa mi to veľmi. Jedna z tých vecí, za ktoré som rád, že sú a dúfam ticho v ďalšie...podobné príbehy. Bolo to veľmi príjemné. 1 séria - 90% (18.12.2019)

Ne že by se mi Flanaganova tvorba po Oculusu nelíbila, ale pořád jsem čekal na nějakou pecku, která mě zarazí do židle a ta nepřicházela. Až teď. Co se týče atmosféry, nástupů a vizualizace strašidel či lekaček, tak není vůbec co vytknout. Takhle to dokáže už jenom Wan a celkem záhy jsem přestal jednotlivé epizody sledovat po setmění. Ale v tomto případě se nejedná o pouhý duchařský horor, ale i o hutné rodinné drama o vzájemném odcizení, které hororovou linku v lecčem předčí, byť jsou obě roviny neodmyslitelně spjaté. S tím úzce souvisí i dokonale napsané postavy sourozenců, kdy je každý úplně jiný, ale zároveň je z nich cítit vzájemné pouto a to platí jak pro dětské, tak dospělé verze všech hlavních hrdinů a hrdinek. Na tom má zásluhu skvěle odvedená práce při castingu, který nemohl být lepší. A nakonec mi sedl i styl vyprávění, kdy se přítomnost prolíná s minulostí a vzájemně se doplňují. Jediné, čeho jsem se trochu bál, byl konec, který často dokáže dobrý dojem pokazit, ale ani tady nejsem zklamán a dá se říct, že mě Flanagan skoro rozbrečel. Pro mě jednoznačně nejlepší hororový seriál vůbec a zároveň jeden z nejlepších žánrových počinů napříč věky. 100% (04.11.2018)