Klérus

Klér se s katolickou církví v Polsku nemazlí a dává si záležet, aby na katolicismus navázané společenské síly byly v maximální míře vykreslené jako bezohledné, sobecké, manipulativní a kořistnické. Do té míry, že to část publika může vnímat jako tendenční a nespravedlivé. Všechny popisované jevy se sice v církvi vyskytují, ale ne v takové míře a úhledně seřazené vedle sebe. Chybí tady idealisté a reformisté, absentuje plastičtější a věrohodnější obraz této prastaré instituce. Smarzowskiho snímek je totiž hanopis, film s nepopiratelným ideovým a politickým záměrem otřást silným postavením a vlivem církve u našich sousedů. Té církve, která běžně zasahuje do politických procesů a odvolává se přitom na vyšší, nekritizovatelnou, autoritu. Naše historie je odlišná, s demontáží vlivu církve na věci veřejné začal už Havlíček Borovský, národní obrození se neslo ve vzývání husitství a reformace. Erozi katolické moci ovlivnila sázka katolických elit na Habsburky, k jejich popularitě nepřispěl ani podíl slovenských klerofašistů na pádu První republiky a dílo zkázy dokonalo příchod "vědeckého" komunismu a nástup konzumní společnosti 2. poloviny 20. století. Jako Češi tedy můžeme podle svého přesvědčení považovat Klér buď za potvrzení svého negativního pohledu na náboženství a jeho zástupce na zemi nebo za nespravedlivý pamflet. Nemůžu říct, že by se mi tentokrát Smarzowski zadřel pod kůži, tak jako se to stalo v případě Volyně, ale řemeslo je to nadprůměrné, o tom nemůže být pochyb. Celkový dojem: 70 %. (15.11.2021)

Film ode mě nižší počet hvězdiček prostě dostat nemohl, tohle pro mě byla, i přes neveselý děj, čirá radost, takže jsem si pochrochtával blahem, což se výborně doplňovalo s pokvíkáváním pana arcibiskupa. Klér jsem si okamžitě zařadil mezi své oblíbené snímky ze světa organizovaného zločinu, protože i ty nejobávanější mafiánské organizace si ve srovnání s katolickou církví musí připadat jako partičky amatérů. Jen pořád nemám jasno, jestli jsou horší ti kněží, nebo rodiče, kteří je zásobují stále novým materiálem. Výborná záležitost. (31.07.2019)

Každé spoločenstvo s nariadenou obmedzenou kontrolou jeho fungovania, z dôvodov celospoločenskej potreby na jeho ustálenej nerušenej existencii, má sklony k zneužívaniu poskytnutej voľnosti. Katolícka cirkev nie je a nikdy nebola žiadnou výnimkou. Trochu tézovité filmové odsúdenie, kde čo kňaz to ochľasta, kurevník, pedofil alebo korupčník. Na druhej strane chápem, že Poliaci takýto film potrebujú ako soľ. Pretože miera nekritickosti k cirkvi a jej predstaviteľom je u našich severných susedov predsa len nad rozumnú mieru. Pričom nijako neupieram cirkvi svätej jej záslužné aktivity. Ale k tým nesmie patriť prehliadanie prznenia detí v duchu pápežovho výroku: "Odsúďme hriech, no nesúďme hriešnikov.". Takže pomerne ok, až na ten trápny koniec v Palachovom duchu. (05.09.2021)

Nuda, reziser Smarzowski sa snazi podat uhol pohladu na polsku mainstreamovu cirkev, no tentokrat plati ze kvalitna tema nie je kvalitny film. Uhol pohladu 3. knazov na RKC. Uznavam polskeho herca Janusza Gajosa, no uz asi aj stary pan na stare kolena zacal recyklovat hovna. Slusne sa to vynadrit neda, zaujimalo by ma, kolko uhlov pohladu na polsku RKC bay mali traja pravnici   : 55 % (15.09.2021)

„Pochválený buď Pán Ježiš Kristus. Na veky vekov. Amen!” • Poliakom sa znovu podarilo naprosto presným úderom trafiť klinček po hlavičke na jedno buchnutie filmovým kladivom so vskutku pomerne dosť realistickými prvkami, keďže si tentoraz zobrali na paškál i „katolícku cirkev” so všetkým, čo už k tomu azda automaticky patrí: vydieračské spôsoby, alkoholizmus, korupciu, klientelizmus, pedofíliu a podobne → zametanie káuz pod koberec, tak v tom sú teda majstrami sveta, za to by si mali rozhodne odovzdať zlaté medaily; nehádžem hneď všetkých do jedného ["zvráteného"] vreca, ale poľské spracovanie danej látky je jasným odstrašujúcim príkladom v tom zmysle, že sa to neustále deje nielen u našich severných susedov, a vôbec nič sa s tým nikde nerobí, tak predovšetkým na to chcel poukázať tento autor v podobe Wojciecha Smarzowskiho, ktorý bol absolútne nekompromisným v tom, čo chcel vlastne svojim mimoriadne znepokojivým Klérusom zobraziť, a vedzte, že to nie je nič extra príjemné na celkový pocit, že ešte práve teraz, ako píšem tieto riadky, je mi zle od žalúdka z predchádzajúcich nepríjemných scén v nadväznosti na priam autentické repliky troch ústredných postáv, ktorých spoločným menovateľom bolo to, že predstavovali akýchsi, nazvime ich, ako "cirkevných hodnostárov," ak by som mal byť viacej konkrétnym, ktorí sledovali svoje vlastné ciele s meniacim sa pólom udalostí a vzťahov. • Hereckí predstavitelia: Braciak, Jakubik a  Więckiewicz ← ani dokonca nenaznačím, koho presne stvárňovali [kto ich pozná, tak si ich bude vedieť zaradiť], ale napoviem aspoň to, že režisér ma veľmi úspešne vodil za nos, lebo som mal o nich úplne iné predstavy, než aké sa mi nakoniec postupne zobrazili; pracovalo sa na viacero scenáristických úrovniach, čiže treba byť čo najviac pozorným, v opačnom prípade vám unikne hlavná pointa, čo nie je nič príjemné zo strany diváka. • V danej veci sa je už naďalej i zbytočne rozpisovať, pretože stačí raz vidieť, ako o tom sto krát počuť, a následne budete mať o tom dokonalý prehľad. ZBOHOM! (14.09.2024)