Klérus

Po syrovém a drsně realistickém (i když skutečnost možná byla ještě drsnější) snímku Volyň, který mne hodně zaujal, jsem se na film Klér těšil a režisér mne opět nezklamal. Opět film podle skutečnosti, určitě dost kontraverzní obzvláště v katolickém Polsku, přesto tam měl ohromnou návštěvnost a film, ve kterém se velice originálně prolínají tři "nezávislé" příběhy hlavních postav a nešvary v církvi, ale vlastně nešvary v celé společnosti, protože celá společnost v určitém slova smyslu degeneruje a proč by to mělo být v církvi zrovna jinak. O peníze přece jde až v první řadě, boj o moc a sexuální i jiné prohřešky (nejenom) mocných jsou ututlávány a zlehčovány a původní zdravé morální a lidské hodnoty dostávají těžce na prdel. Jejich idealističtí nositelé (kterých stále ubývá) jsou čím dále tím více odsouváni na vedlejší kolej, protože být slušný se nevyplácí, ba právě naopak. Povedený casting ústředních postav, skvělá kamera a hudba. Hodně scén bylo natáčeno v Česku, protože v Polsku to bylo nerealizovatelné. O osudu té "visící" páté hvězdičky se rozhodnu až po dalším shlédnutí tohoto vyjímečného filmu. Ale dojmů a námětů k přemýšlení ve mně zanechal požehnaně. Jak to ti Poláci dělají, že v poslední době (nejenom) točí takové silné filmy. (29.09.2021)

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

Tady se nedá dělat nic jiného, než jít na trh se svým vlastním příběhem, tedy příběhem maminky, která mi ho během 60 let vyprávěla několikrát. Ve třídě katechismu trestal katecheta Krček žáky následujícícm způsobem: Žák musel sklonit hlavu deset centimetrů nad lavici. Katecheta Krček jej praštil do zátylku, přičemž žák narazil čelem na lavici. Jeden z případů: "Prosím Květa nekamarádí s Růženou Jeřábkovou." - "Obě dvě sklonit hlavu!" atd. Když se to matce stalo podruhé a katecheta se jí potom na něco ptal, řekla mu, že od té doby, co jí bije do hlavy, si nic nepamatuje. - Asi všem už musí být jasné, že ji vybil z hlavy nejen Boha a Ježíše Krista, ale i všechny svaté. (22.06.2020)

„CÍRKEV JE SVATÁ, ALE LIDÉ JSOU HŘÍŠNÍ...“ /// Tak od začátku je jasný, že půjde o zajímavou podívanou. Jednak obsazením a jednak – no prostě tihle černoprdelníci jsou takový samozvaní bohové. V příběhu je asi všechno, co činí církev. Teda kromě dobra (takže vlastně všechno…). Tihle „batmani“ jsou neohroženým druhem a ostatní lidi nechť ochrání víra. Před nimi, samozřejmě. Silnej filmovém zážitek i pro (nebo právě pro ně?) nevěřící. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přišli za mnou pro vzorky z předkožky. 2.) Mlčím, abych se nesmažil v pekle. 3.) Thx za titule „ghostxx“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.03.2019)

Mistrz świata w ekshumacji ogólnopolskich szkieletów z szafek znów posmerfowal zajebisty utwór, po którym na pewno modliszki już drzewo na stos zbierają. Kurwa BRAVO, Wojtek! Divím se, že po tomhle ještě nemá nejlepší současný polský režisér klerofašistickou vládnoucí stranou s příznačným názvem Piss (Partia Imbecyli Świętej Sekularyzacji) procviknutou občanku, eNko v pase, v zádech klatbu a na krku obvinění z kacířství dle paragrafu 666 osvědčené, letité, zcela legální a nikdy nepopřené Sbírky precedentních sakrálních tradic 1. Římskokatolické a.s. A nebylo by divu! Vykreslit totiž takto naprosto lživě služebníky Boží, ony muže pevných zásad, askety, morální autority všech blahoslavených, erudované šiřitele nezpochybnitelné moudrosti a vzdělání v podobě vědních disciplín jako progresivní plackoastrofyzika či luskoprstní paleontobiologie, kteří zasvětili svůj život víře a pod eternálním trestem rozžhaveného pohrabáče v prdeli přísahali Vodníkovi bezvýhradné ctění židovských bajek, jakož i pyjonýrských zásad Jeho syna a spasitele, Rákosníčka, dle čtyř zhola pravdivých, tak pečlivě vybraných a také náležitě účelově cenzurovaných evangelických zvěstovatelů – Karla Jaromíra, Boženy, Hanse Kristiána a Gebrüder Grimm, to je na okamžité upálení! Tam, kde jako obvykle přizdisráčská holyúdská klika jakože děsně senzačně a Osralově blikla nudně a opatrně Reflektorem na lem sutany, přičemž korektně odhalila pouze vyčuhující bosé nohy do šalmaje nadšeně foukajícího nezletilého ministranta, to Wojtek velmi svižně a zábavně naprudko nasvítil globálně a pod známým vágním obranným klerickým heslem „Jsou to přece jen lidé a ti vždycky mohou chybovat!“ přilil bez zardění do toho pedofilního kotle i hektolitry mešní Wódki wyborowej, dokořenil transparentními výběrovými řízeními na církevní zakázky a zamíchal, kvůli výjimečně nepederastnímu porušování celibátu netknutým, dildem farské posluhovačky. Ano, lidé chybovat rozhodně mohou, ovšem ne ti, kteří otevřeně reprezentují cílenou institucionální demagogii a priori programově potírající zmiňované skutky. To už je pak megapokrytecká amorální ultrakurvárna, po jejímž spáchání by měl každý alespoň trochu mravný člověk okamžitě vypít číši bolehlavu. Viď, Endy???!!! Každopádně klenot letošního Kina na Granicy (tímhle jste měli s velkou pompou otvírat), herecký koncert Arka, Jacka i Roberta a na Poláka až hazardérský počin, kterým si Smarzowski nepochybně získá vatikánský věhlas a u papeže minimálně stejnou oblibu jako velký Mario Puzo. Ještě jedno BRAVO! (02.05.2019)